ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.631.2005.1
sp. zn. 32 Odo 631/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobkyně E. s.r.o., proti žalovanému S. K., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 211/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. srpna 2004 č. j. 27 Co 249/2003-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 14. května 2003 č. j. 7 C 211/2003-23, ve spojením s opravným usnesením ze dne 1. července 2004 č. j. 7 C 211/2003-29, zamítl žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. Ro 1327/99 a odklad vykonatelnosti platebního rozkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. prosince 1999 č. j. Ro 1327/99-12, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že Okresní soud ve Znojmě v řízení vedeném pod sp. zn. Ro 1327/99 platebním rozkazem, který nabyl právní moci dne 2. února 2000, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 52 319 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně posoudil danou věc tak, že zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v tomto případě splněny nebyly. Platební rozkaz i žaloba byly doručeny do vlastních rukou žalovanému dne 17. ledna 2000. Žalovaný nevyužil zákonem dané možnosti a nepodal včas odpor proti platebnímu rozkazu, který tak nabyl právní moci 2. 2. 2000. Podle názoru soudu prvního stupně lze platební rozkaz napadnout žalobou na obnovu řízení, lze-li důvody obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byl vydán. Protože se platební rozkaz vydává ve zkráceném řízení, kdy soud neprovádí dokazování, nepřichází v úvahu užití důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Navrhovatel proto může uplatňovat pouze takové skutečnosti nebo rozhodnutí, které nemohl použít bez své viny v původním řízení. Žalovaný svůj návrh na povolení obnovy řízení odůvodnil tím, že se o tom, kdo skutečně leasingovou smlouvu s žalobkyní uzavřel a převzal jízdní kola, dozvěděl až ze zprávy Policie ČR Okresního ředitelství policie Z. dne 29. 1. 2003. Soud prvního stupně posoudil tuto okolnost jako irelevantní, neboť žalovanému v době doručení platebního rozkazu muselo být známo, že leasingovou smlouvu on sám neuzavřel a mohl v rámci uplatnění svých práv podat odpor proti platebnímu rozkazu a v nalézacím řízení navrhnout důkazy k prokázání svého uvedeného tvrzení. Takto však žalovaný nepostupoval, a proto není jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci platebního rozkazu důvodný.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. srpna 2004 č. j. 27 Co 249/2003-33 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 a 2 o. s. ř. v tomto případě nebyly splněny, neboť žalovaný neprokázal, že nastala některá ze skutečností, s nimiž toto ustanovení možnost povolení obnovy spojuje. Žalovaný sice předestřel důkaz o zjištění, kdo s žalobkyní uzavřel leasingovou smlouvu, platební rozkaz vydaný ve zkráceném řízení podle §172 až 175 o. s. ř., v němž se neprovádí dokazování, však nelze napadnout žalobou na obnovu řízení z důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že skutečně v době vydání platebního rozkazu nevěděl, kdo leasingovou smlouvu podepsal. Minimálně však věděl, že on sám tuto smlouvu nepodepsal a bylo jeho povinností uplatnit svá práva v předchozím řízení o platebním rozkazu touto námitkou. Teprve v případě, že by jeho námitka nebyla v nalézacím řízení shledána důvodnou, měl by v současné době důvod k podání žaloby na obnovu řízení, neboť se objevily nové skutečnosti i důkazy prokazující jeho tvrzení, že leasingovou smlouvu nepodepsal.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a že soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že nejsou dány důvody pro povolení obnovy řízení. Podle názoru dovolatele je v dané věci dán důvod žaloby na obnovu řízení jak podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť byly zjištěny nové skutečnosti a nové důkazy, které dovolatel nemohl bez své viny použít v původním řízení, tak i důvod obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. b) a poukaz na nové důkazy ve smyslu §228 odst. 1 písm a) o. s. ř., neboť lze provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení a mohou přivodit pro dovolatele příznivější rozhodnutí ve věci. Zdůraznil, že se dozvěděl o osobách, které uzavřely leasingové smlouvy a převzaly jízdní kola, teprve ze zprávy Policie České republiky ze dne 29. 1. 2003. Z uvedeného je zřejmé, že platebním rozkazem bylo žalovanému uloženo zaplatit částku, která je předmětem řízení, ačkoliv to není po právu. Vytvořil se tak právní stav, který je v rozporu se skutečným stavem. Obnova řízení je proto jedinou cestou, jak tento nesprávný stav napravit.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukázala na to, že žalovaný svévolně nevyčerpal řádné opravné prostředky v původním řízení, takže se snaží nepříznivé důsledky z rozhodnutí pro něj plynoucí zvrátit v dovolacím řízení. Žalobkyně zdůraznila, že instituty občanského soudního řízení typu obnovy řízení či dovolání nebyly vytvořeny pro to, aby zhojily opomenutí účastníka soudního řízení, nýbrž proto, aby chránily oprávněné zájmy účastníků soudního řízení spočívající zejména v odejmutí možnosti účinně se domáhat svých práv apod. V daném případě k takovému ani jinému negativnímu zásahu do oprávněných zájmů žalovaného nikdy nedošlo, žalovaný se do dané situace dostal v důsledku svého vlastního opomenutí či neznalosti zákona. Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání jako nedůvodného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zkoumal, zda dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanoveních §238 odst.1 písm.a), §238 odst. 2 a v §237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání přípustné, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2001 sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Závěr o tom, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadené rozhodnutí a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Podle §228 odst. 2 o. s. ř. lze žalobou na obnovu řízení napadnout také platební rozkaz, lze-li důvody obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byl vydán. Předpoklady pro vydání platebního rozkazu jsou uvedeny v §172 a násl. o. s. ř. Protože provedení dokazování není předpokladem pro vydání platebního rozkazu, nepřichází u něho v úvahu užití důvodu pro obnovu řízení uvedeného v §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a poukaz na nové důkazy ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nové skutečnosti a rozhodnutí, které mohou u navrhovatele obnovy přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, jsou v tomto případě důvodem obnovy potud, pokud mohou vést k závěru, že platební rozkaz nebylo možné vydat (například proto, že by byl v rozporu s kogentními právními předpisy nebo proto, že byl vydán v případech, kdy to zákon podle §172 odst. 2 o. s. ř. neumožňuje apod.)
V dané věci však dovolatel v žalobě na povolení obnovy řízení neuvedl žádné skutečnosti nebo rozhodnutí, která by umožňovala učinit závěr, že platební rozkaz nebylo možné vydat. To, že žalovaný neměl v době vydání a doručení platebního rozkazu až do uplynutí lhůty k podání odporu proti tomuto platebnímu rozkazu k dispozici důkaz o skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci, neumožňuje soudu, jak výše uvedeno, povolit podle §228 o. s. ř. obnovu řízení, v němž bylo rozhodnuto platebním rozkazem, neboť v tomto řízení se důkazy neprovádějí. Žalovaný v této době naopak věděl o skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí ve věci, a to o tom, že on sám předmětnou leasingovou smlouvu nepodepsal. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že teprve v případě, že by v nalézacím řízení nebyly shledány námitky žalovaného v uvedeném smyslu za důvodné, měl by v současné době důvod k podání žaloby na obnovu řízení, neboť se objevily nové důkazy a skutečnosti, prokazující jeho tvrzení, že leasingovou smlouvu nepodepsal. Žalovaný však ke své obraně v rozkazním řízení nepoužil žádné prostředky, a proto se v současné době již nemůže domáhat povolení obnovy podle §228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Z důvodů, které žalovaný v žalobě na obnovu řízení uvedl, nevyplývají žádné nové skutečnosti, které nemohl použít do uplynutí lhůty k podání odporu a není zde ani rozhodnutí, které by jinak řešilo předběžnou otázku ve věci, ve které byl soud vázán rozhodnutím jiného orgánu.
Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není v rozporu s hmotným právem. Protože nejsou splněny ani další podmínky vymezené v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., nelze dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu řešilo právní otázku zásadního právního významu. Dovolání žalovaného tedy není přípustné ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2005
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu