ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.691.2004.1
sp. zn. 32 Odo 691/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Macka v právní věci žalobkyně T. z. B., a.s., proti žalované M. E., zastoupené, advokátem, o 41.097,- Kč vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 891/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2003, č.j. 54 Co 99/2003-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.742,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce ...
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 30. července 2002, č.j. 11 C 891/2000-90, kterým Okresní soud Brno-venkov zamítl žalobu o zaplacení 41.097,- Kč a uložil žalobkyni uhradit žalované náklady řízení (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni nelze přiznat právo na zaplacení žalované částky z důvodu promlčení nároku, byť na základě uplynutí promlčecí doby podle jiného právního předpisu. Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž při posuzování vznesené námitky promlčení vycházel z příslušných ustanovení občanského zákoníku, neboť je toho názoru, že se v daném případě odběru tepelné energie žalovanou od žalobkyně nejedná o závazkový vztah mezi podnikateli související s jejich podnikatelskou činností ve smyslu ustanovení §261 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Ze strany žalobkyně šlo nepochybně o dodávku tepla a teplé užitkové vody v souvislosti s předmětem její podnikatelské činnosti, odběr tepelné energie žalovanou však obsahem její podnikatelské činnosti není.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu poučení odvolacího soudu opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dle názoru dovolatelky má předmětný závazkový vztah mezi účastníky charakter tzv. relativního obchodu ve smyslu ustanovení §261 odst. 1 obch. zák.; na rozdíl od odvolacího soudu se tak domnívá, že se jedná obchodní smlouvu mezi podnikateli spojenou s jejich podnikatelskou činností. Neprovedení důkazů za účelem posouzení kritérií vzniku obchodního vztahu včetně povahy smluvních stran dovolatelka označila za vadu, které se soud prvního stupně v řízení dopustil. Navrhla, aby dovolací soud v případě shledání přípustnosti dovolání rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že podle jejího názoru dovolání není přípustné. Má za to, že je-li nárok žalobkyně promlčen jak ve smyslu občanského zákoníku, tak i obchodního zákoníku, nemůže mít napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam jen proto, že odvolací soud případně aplikoval nesprávný právní předpis, když při užití správného právního předpisu nemůže rozhodnutí ve věci vyznít jinak. I kdyby však byl předpoklad přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněn, není v případě posouzení předmětného vztahu jako obchodního dovolání přípustné podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. s ohledem na výši žalované částky. Je-li vztah mezi účastníky vztahem občanskoprávním, je potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu správné a vadou nesprávného právního posouzení netrpí. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o zaplacení úhrady za odebranou tepelnou energii, vycházející z jejich závazkového vztahu souvisejícího s jejich podnikatelskou činností ve smyslu §261 odst. 1 obch. zák.), v níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 41.097,- Kč. Jedná se tedy ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá Podle již citovaného §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn.. 26 Cdo 707/2002). Odvolací soud zřejmě při formulaci poučení o opravném prostředku vyšel ze svého závěru o občanskoprávním charakteru předmětného závazkového vztahu. S tímto jeho názorem souhlasit nelze, neboť předmětný vztah mezi účastníky je vztahem obchodním, jak ostatně správně určil i soud prvního stupně a jak se domnívá i dovolatelka. Jako kritérium, zda jde o podnikatelský závazkový vztah ve smyslu §261 odst. 1 obch. zák., není určující předmět činnosti; rozhodující podle tohoto ustanovení je, že jeho účastníci jsou podnikatelé a že při jeho vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejich podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že obě tyto podmínky byly v souzené věci splněny, je pro určení charakteru předmětného závazkového vztahu právně bezvýznamné, že odběr tepelné energie žalovanou není obsahem její podnikatelské činnosti.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.667,50 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. února 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu