ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.825.2004.1
sp. zn. 32 Odo 825/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobkyně S. p., spol. s r.o., proti žalovaným 1. V. P., a 2. P. P., o žalobě na obnovu řízení, o žalobě pro zmatečnost a o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, podaných žalovanými, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 67/2003, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. dubna 2004 č. j. 18 Co 316/2003-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. W., advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 20. března 2003 č. j. 15 C 67/2003-11 zamítl žalobu žalovaných na obnovu řízení a pro zmatečnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. listopadu 2002 č. j. 13 Co 675/2002-112, včetně návrhu druhého žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. března 2002 č. j. 15 C 147/2000-79, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 29. března 2002 č. j. 15 C 147/200-79 uložil druhému žalovanému zaplatit žalobkyni částku 772 931 Kč s příslušenstvím, žalobu proti prvé žalované zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Druhý žalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání, aniž splnil svoji poplatkovou povinnost. Soud prvního stupně proto doručil druhému žalovanému i jeho zástupci výzvu k zaplacení soudního poplatku z odvolání, k tomu mu stanovil lhůtu a současně jej poučil o možnosti zastavení odvolacího řízení pro případ nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě. Druhý žalovaný soudní poplatek nezaplatil, a proto soud odvolací řízení zastavil. Usnesení o zastavení řízení pak k odvolání druhého žalovaného odvolací soud potvrdil. Soud prvního stupně konstatoval, že k návrhu na obnovu řízení nepředložil druhý žalovaný jiné důkazy než ty, které byly soudu již předloženy spolu s podaným odvoláním proti uvedenému usnesení o zastavení řízení, a proto neshledal návrh na obnovu řízení důvodným, stejně jako žalobu pro zmatečnost. Vzhledem k zamítnutí návrhu na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, zamítl soud prvního stupně i návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. dubna 2004 č. j. 18 Co 316/2003-36 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v tomto případě nebyly splněny, neboť žalovaní neprokázali, že nastala některá ze skutečností, s nimiž toto ustanovení možnost povolení obnovy spojuje. Listiny, které žalovaní k návrhu na obnovu řízení přiložili, nepředstavují důkazy, které podle §228 odst. 1 o. s. ř. bez své viny nemohli použít v původním řízení, neboť je měl odvolací soud při svém rozhodování k dispozici (jednalo se o výpisy z běžného účtu žalovaného vedeného Č. s., a.s., z nichž je patrno, že v rozhodné době odešla na konto Okresního soudu v Karlových Varech částka 45 504 Kč a poté se vrátila zpět na konto druhého žalovaného z důvodu, že u číselného účtu Okresního soudu v Karlových Varech byly vynechány pomlčky, a dále dopis právní zástupkyně žalovaných ze dne 7. 8. 2002). Ani u žaloby pro zmatečnost neuvedli žalovaní jediný důvod, pro který by mělo být rozhodnutí zmatečné. Žalobu pro zmatečnost lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v §229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených, přičemž tento výčet je taxativní. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. I když to zákon výslovně neuvádí, z dikce §229 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že důvodem žaloby pro zmatečnost je v těchto případech skutkově nebo právně (tj. v rozporu se zákonem) učiněný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno podle §211 a §104 o. s. ř. (pro nedostatek podmínek řízení) nebo podle §207 odst. 2 o. s. ř. (pro zpětvzetí odvolání). O žádný z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst. 1, 2, 3 a 4 o. s. ř. se podle závěru odvolacího soudu v dané věci nejedná. Pokud jde o návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 3. 2002 č.j. 15 C 147/2000-79, shledal odvolací soud postup soudu prvního stupně správným, neboť podle §235c o. s. ř. může soud nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci, je-li pravděpodobné, že žalobě na obnovu řízení, či žalobě pro zmatečnost bude vyhověno. Protože žaloba na obnovu řízení i žaloba pro zmatečnost byly zamítnuty, správně byl zamítnut i návrh na odklad vykonatelnosti citovaného rozhodnutí soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, v němž uvedl, že v odvolacím řízení, které bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nemohl využít důležitý doklad – výpis z jeho účtu v bance, který mu dochází vždy 1x měsíčně na počátku měsíce dalšího. Poukázal na to, že v té době pobýval v cizině, kde byl také trvale hlášen, neboť zde pracoval, což je okolnost soudu dobře známá, neboť mu do SRN doručoval žalobu. Proto zjistil až počátkem měsíce srpna 2002, že ve výpisu za měsíc červen 2002 bylo promítnuto, že soudní poplatek nejprve zaplacen byl a ve výpisu za měsíc červenec 2002 byla předmětná částka vrácena zpět na jeho účet. Výpisy z účtu tudíž předkládal soudu se zpožděním až tehdy, když je měl k dispozici a v tom spatřuje důvod k obnově řízení. Pokud se týká žaloby pro zmatečnost, poukázal dovolatel na to, že již v podaném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení žádal o stanovení další lhůty k úhradě soudního poplatku, a tento návrh opřel o §9 odst. 1, 2, a 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), když vzhledem k jeho pobytu v SRN byl kontakt s ním velmi problematický. Tímto návrhem se však oba soudy nezabývaly a ani o něm nerozhodly, čímž bylo dotčeno jeho právo na spravedlivý proces. Své výhrady proti postupu soudu odůvodnil dovolatel odkazem na §229 odst. 3 a odst. 4 o. s. ř.; důvody pro podání obou žalob pak shledává v nedodržení postupu soudu podle §205a o. s. ř. Druhý žalovaný dále uváděl skutečnosti, pro které není správný rozsudek soudu prvního stupně. Dovolatel navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. dubna 2004 č. j. 18 Co 316/2003-36, usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. března 2003 č. j. 15 C 67/2003-11, usnesení odvolacího soudu ze dne 29. listopadu 2002 č. j. 13 Co 675/2002-112, usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. července 2002 č. j. 15 C 147/2000-100 a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. března 2002 č. j. 15 C 147/2000-79.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel pouze opakuje skutečnosti uváděné v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, takže dovolání není podle jejího názoru přípustné. Zdůraznila, že dovolatel vůbec neuvedl, v čem má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, pro který by mělo být přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §237 odst. 3 o. s. ř. Skutečnosti uváděné v dovolání nepovažuje za pravdivé a podle jejího názoru ani rozhodné pro dovolací řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zkoumal, zda dovolání druhého žalovaného je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanoveních §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a v §237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání přípustné, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§238 odst. 1 písm. a), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nebylo z hlediska právního posouzení věci založeno. Zásadní právní význam má rozhodnutí odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2001 sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Závěr o tom, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadené rozhodnutí a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Podle §228 odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, nebo lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Žaloba na obnovu řízení je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. (srov. Občanský soudní řád, komentář, nakladatelství C. H. Beck, 6. vydání, str. 997).
Podle §228 odst. 2 o. s. ř. může účastník řízení žalobou na obnovu řízení napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně na pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.
Základní podmínkou pro podání žaloby na obnovu řízení stanovenou v §228 odst. 1 o. s. ř. je, že řízení bylo ukončeno pravomocným rozsudkem nebo pravomocným usnesením, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti dovolatele, není rozhodnutím ve věci. Toto usnesení není ani rozhodnutím uvedeným v §228 odst. 2 o. s. ř. Již z výše uvedeného vyplývá, že zákonné podmínky žaloby na obnovu řízení stanovené v §228 o. s. ř. tak nebyly v dané věci naplněny, žaloba byla proto zamítnuta v souladu s občanským soudním řádem a napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá v části týkající se žaloby na obnovu řízení zásadní právní význam.
Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud i pokud se týká žaloby pro zmatečnost. I v tomto případě by dovolání bylo přípustné pouze tehdy, pokud by dovolací soud dovodil, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, má po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238 odst. 2, §237 odst. 1 písm. c), §237 odst. 3 o. s. ř.].
Žalobou pro zmatečnost může účastník řízení podle §229 o. s. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, a to za taxativně vymezených podmínek stanovených v tomto ustanovení. Žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují takové porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, že je nejen v zájmu účastníků řízení, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna. Proto na rozdíl od žaloby na obnovu řízení nestanoví občanský soudní řád jako podmínku, aby žaloba pro zmatečnost směřovala proti rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že z dikce §229 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že důvodem žaloby pro zmatečnost (zmatečností) je v případě zastavení odvolacího řízení skutkově nebo právně chybný závěr odvolacího soudu o tom, že odvolací řízení muselo být zastaveno. Kromě toho musí jít o rozhodnutí, kterým odvolací soud odvolací řízení zastavil, nikoliv o rozhodnutí, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že nebyl dán žádný důvod přípustnosti žaloby pro zmatečnost uvedený v §229 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. a nejde ani o žádný z případů předpokládaných v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., nebyla žaloba pro zmatečnost proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. listopadu 2002 č. j. 13 Co 675/2002-112, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. července 2002 č. j. 15 C 147/2000-100 o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, přípustná.
Odvolací soud proto správně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí této žaloby.
Nejvyšší soud za této situace dovodil, že není splněna žádná podmínka uvedená v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Tvrzení o nesprávnosti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé pak zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 14. dubna 2004 založit nemohou, neboť v řízení o žalobě pro zmatečnost, či o povolení obnovy řízení jsou tyto námitky irelevantní. Nejvyšší soud proto neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, mělo po právní stránce zásadní význam.
Proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl zamítnut návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. března 2002 č. j. 15 C 147/2000-79, přípustnost dovolání nevyplývá z žádného ustanovení občanského soudního řádu (z ustanovení §237 - §239).
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání druhého žalovaného není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání druhého žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když druhý žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2 675 Kč [§10, §14, §15, §17 odst. 1 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li druhý žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 27. září 2005
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu