ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1433.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1433/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce MUDr. P. Š., proti žalovanému P. H., o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 1084/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. října 2004, č. j. 28 Co 428/2004-90, usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. května 2004, č. j. 6 C 1084/2002-70, a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. října 2003, č. j. 6 C 1084/2002-54, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. října 2003, č. j. 6 C 1084/2002-54, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 200.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 27. 7. 1999 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku soud prvního stupně usnesením ze dne 20. května 2004, č. j. 6 C 1084/2002-70, jako opožděné odmítl a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. října 2004, č. j. 28 Co 428/2004-90, toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti všem těmto rozhodnutím podal žalobce dovolání s tím, že je považuje za nezákonná.
Následně na základě ústavní stížnosti žalobce Ústavní soud České republiky Nálezem ze dne 20. července 2005, č. j. I. ÚS 42/05-133, usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. května 2004, č. j. 6 C 1084/2002-70, i usnesení odvolacího soudu ze dne 29. října 2004, č. j. 28 Co 428/2004-90, zrušil. K dotazu soudu prvního stupně sdělil žalobce, že i po zrušení těchto rozhodnutí na svém dovolání trvá.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na datum vydání napadených rozhodnutí bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §103 OSŘ přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle §104 odst. 1 OSŘ jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle §243c odst. 1 OSŘ platí tato ustanovení i pro řízení u dovolacího soudu.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z tohoto ustanovení vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu a že rozhodnutí soudu prvního stupně jím úspěšně napadnout nelze. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek této funkční příslušnosti je tedy neodstranitelným nedostatkem podmínky dovolacího řízení, pokud dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně [srovnej blíže usnesení dovolacího soudu ze dne 17. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1072/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), svazku 5, pod č. C 477].
Jediným rozhodnutím odvolacího soudu, které žalobce svým dovoláním napadl, je usnesení ze dne 29. října 2004, č. j. 28 Co 428/2004-90. To však bylo shora zmíněným Nálezem Ústavního soudu ČR zrušeno. Už v usnesení ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 1539/2004, vyslovil dovolací soud názor, že neexistence dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky dovolacího řízení (právní věta tohoto znění byla na základě uvedeného usnesení uveřejněna v Souboru, sešitu 30, pod č. C 2726). Pokud již dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu v důsledku jeho zrušení neexistuje, je zřejmé, že tato podmínka dovolacího řízení není splněna.
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že ve vztahu k napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně je zde nedostatek funkční příslušnosti soudu, ve vztahu k usnesení odvolacího soudu nedostatek existence napadeného rozhodnutí. Nejsou tudíž splněny podmínky dovolacího řízení a jelikož se jedná o nedostatek, který nelze odstranit, nezbylo, než řízení o dovolání žalobce podle §104 odst. 1 ve spojení s §243c odst. 1 OSŘ zastavit.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR nerozhodoval, neboť jeho rozhodnutím řízení nekončí (§151 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. prosince 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu