ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.654.2004.1
sp. zn. 33 Odo 654/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně H. V., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1/ J. Z. a 2/ J. Z., zastoupeným, advokátem, o uložení povinnosti učinit nabídku kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 18 C 65/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2004, č. j. 47 Co 263/2002-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost učinit jí v žalobě specifikovanou nabídku na uzavření kupní smlouvy ohledně ideální poloviny tam uvedených nemovitostí. Uvedla, že předchozí spolumajitelka nemovitostí převedla svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech na žalované, aniž přitom respektovala zákonné předkupní právo žalobkyně.
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 7. 3. 2002, č. j. 18 C 65/98-113, žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky.
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 1. 2004, č. j. 47 Co 263/2002-144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v tom správném znění nabídky na uzavření smlouvy, které „mělo lépe vyjadřovat skutečnost, že se jedná o nahrazení projevu vůle žalovaných“, a které „není v rozporu s ustanovením §605 obč. zák. …“; zároveň změnil nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení odvolacího.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní, zastoupeni advokátem, dne 7. 5. 2004 osobně u soudu prvního stupně dovolání s tím, že je odůvodní do 14 dnů od jeho podání, což také učinili doplňkem dovolání podaným u soudu prvního stupně dne 17. 5. 2004.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými (žalovanými) řádně zastoupenými advokátem, se v prvé řadě zabýval otázkou, zda dovolání žalovaných obsahuje všechny zákonné náležitosti.
Náležitosti dovolání stanoví §241a odst. 1 o. s. ř., v souladu s nímž musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z ustanovení §209 a §43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle ustanovení §209 a §43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní); jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 21/2004).
V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci žalovaných Mgr. Š. K., advokátu se sídlem v T., M. 1, dne 10. 3. 2004. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí 10. 5. 2004. Dovolání žalovaných bylo podáno osobně u Okresního soudu v Teplicích dne 7. 5. 2004. V tomto svém podání dovolatelé sice dostatečně označili rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, avšak neuvedli, v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadáno ani z jakých důvodů dovolání podávají (neoznačili nikterak dovolací důvody). Lze tedy učinit závěr, že uvedené tzv. blanketní dovolání vykazuje vady, které brání pokračování dovolacího řízení. Protože dovolatelé byli již při jeho podání zastoupeni advokátem, měli možnost doplnit dovolání o chybějící náležitosti jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, tedy v daném případě do 10. 5. 2004. V uvedené lhůtě blanketní dovolání doplněno nebylo, vady dovolání se staly vadami neodstranitelnými a dovolací soud nemohl k následnému podání žalovaných učiněnému rovněž osobně u Okresního soudu v Teplicích dne 17. 5. 2004, jímž bylo dovolání doplněno, přihlédnout.
Se zřetelem k výše uvedenému proto dovolací soud dovolání žalovaných podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady v souvislosti s ním nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. února 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu