ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1181.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1181/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. září 2005 o dovoláních podaných obviněnými J. G. a Š, F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 10 To 159/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 11/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. G. a Š. F. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 9. 2004, sp. zn. 49 T 11/2004, byli obvinění J. G. a Š. F. uznáni vinnými trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a obviněný Š. F. navíc i trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl oběma obviněným podle §234 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby obviněné V. F. v celém rozsahu a o zproštění části obžaloby obviněných Š. F. a J. G. a o náhradě škody.
Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 10 To 159/2004, rozhodl z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. o zrušení výroku o trestech napadeného rozsudku uložených obviněným J. G. a Š. F.. Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl sám tak, že uložil oběma obviněným podle §234 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti a půl roku, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obou obviněných byla podle §256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadli obvinění J. G. a Š. F. dovoláními podanými prostřednictvím svých obhájců ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Obviněný J. G. svůj mimořádný opravný prostředek podal z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle jeho názoru došlo k porušení zásad platných v trestním řízení, neboť soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily všechny svědecké výpovědi a některé jím navržené svědky nepředvolaly. Provedené důkazy nemohly postačovat k nepochybnému závěru o vině obviněného a došlo k porušení §2 odst. 6 tr. ř. Dokazování nebylo provedeno v dostatečném rozsahu, neboť nebyly vyslechnuty či dokonce ztotožněny mnohé osoby ani osvětleny jejich příbuzenské vztahy významné pro dané trestní řízení. K některým věrohodným výpovědím svědků naopak nebylo přihlédnuto a neprovedením výslechu svědka Z.D. byl obviněný zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Dovolatel připustil, že se dopustil krádeže, ale vyloučil, že by zaútočil na poškozené J. M. a J. M. Neexistuje takový ucelený řetězec důkazů, který by obviněného usvědčoval z útoku na zdraví a život poškozených. Násilný útok tak byl excesem v počínání obviněného Š. F. jdoucím nad rámec předchozí dohody s dovolatelem. Proto mělo být jednání obviněného J. G. právně kvalifikováno toliko jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolatel Š. F. v podání poukázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání obviněného. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nedostatečném a neúplném skutkovém zjištění a v důsledku toho došlo i k nesprávnému posouzení viny obviněného. Soudy obou stupňů nepřipustily provedení důkazů navrhovaných obhajobou, zejména výslech J. K. Z výsledků realizované rekonstrukce potom vyplynulo, že výpověď obviněného J. G., na základě které došlo k odsouzení dovolatele, není pravdivá, neboť tento skrývá skutečné spolupachatele. Jeho výpověď také nebyla podporována jediným přímým důkazem. Soud porušil povinnost prověřit tvrzení dovolatele, odmítl provést výslech dalších osob a došlo tak k porušení zásady objektivní pravdy a práva na řádnou obhajobu. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud ve vztahu k jeho osobě zrušil obě napadená rozhodnutí a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k podaným dovoláním a uvedla, že je třeba plně souhlasit se závěry soudu druhého stupně a skutková zjištění věci nejsou podle jejího názoru v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněných. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání J. G. důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v podání Š. F. důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v označených ustanoveních zákona. Pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.
Nejvyšší soud vyšel z tohoto výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dospěl k závěru, že námitky obviněného J. G. tomuto důvodu z obsahového hlediska nelze podřadit. Jak bylo již výše citováno, dovolatel se prostřednictvím tohoto důvodu sice dožadoval změny právní kvalifikace svého jednání na trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., jejím předpokladem však měla být změna skutkového stavu věci. Dovolatel totiž namítl porušení zásad trestního řízení v důsledku nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí, neprovedení důkazů - výpovědí navržených obhajobou - a celkově nedostatečného rozsahu provedeného dokazování. Přitom popřel, že by zaútočil na poškozené J. M. a J. M., když násilný útok byl excesem spolupachatele. Obviněný těmito námitkami směřoval k prosazení skutkového stavu v jiné podobě, než v jaké jej zjistily soudy obou stupňů - prosazoval změnu hodnocení důkazů, jejímž důsledkem by měl být skutkový stav věci, z něhož by vyplývala neúčast obviněného na násilném jednání vůči poškozeným. Nejvyšší soud je však povinen vycházet ze skutkového stavu věci, jak jej shledaly soudy nižších stupňů. Jejich popis jednání obviněných Š. F. a J. G. přitom vypovídá o stejné účasti obou obviněných na páchání násilí proti poškozeným u trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. (srov. tzv. skutkovou větu výroku rozsudku krajského soudu – „napadli…, udeřili…, srazili…“ atd.). Z těchto zjištění je nutno v dovolacím řízení vycházet a nelze dosáhnout jejich změny, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný z taxativně stanovených dovolacích důvodů.
Předpokladem závěru o nevině obviněného J. G. měla tak být odlišná aplikace procesních ustanovení upravujících hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci však nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto se těmito námitkami dovolatel ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat. Dovolatel tedy neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případě, kdy v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný Š. F. v podání poukázal na tento dovolací důvod, nicméně neuvedl, který výrok v napadeném rozhodnutí postrádal a jeho dovolací námitky tak tento dovolací důvod obsahově nenaplnily. Podle námitek spatřoval dovolatel naplněný uplatněného dovolacího důvodu zejména v tom, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo na nedostatečných skutkových zjištěních a v důsledku toho i na nesprávném posouzení jeho viny. Zpochybnil výpověď spoluobviněného, poukázal na nedostatky provedeného dokazování, které zůstalo podle jeho přesvědčení neúplné a zamítnutím jeho návrhů na doplnění dokazování resp. neprovedením výslechů řady svědků, které navrhoval, došlo k porušení jeho obhajovacího práva.
Z obsahu citovaných dovolacích námitek obviněného Š. F. vyplývá, že se nekryjí s jím formálně uplatněným dovolacím důvodem, který se týká případů, kdy v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O takovou situaci v dané trestní věci nešlo, neboť Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem o zrušení výroku o trestech ohledně obou obviněných a sám jim uložil přísnější tresty odnětí svobody, přičemž o odvoláních obou obviněných rozhodl tak, že je jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl. Těmito výroky tak odvolací soud vyčerpal rozsah své přezkumné činnosti na podkladě podaných řádných opravných prostředků a výrok napadeného rozhodnutí tak není neúplný. Navíc obsah jednotlivých námitek obviněného Š. F. ani neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu a jedná se stejně jako u druhého dovolatele o námitky skutkové, které nelze podřadit žádnému z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Proto i v tomto případě nebylo dovolání podáno ze zákonných důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání obviněných J. G. a Š. F. nebyla podána z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. září 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová