ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1460.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1460/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2005 o dovolání obviněného S. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 16/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2005, sp. zn. 7 T 16/2003, byl obviněný S. N. spolu s dalšími obviněnými uznán vinným v bodech A) II./1) – 5) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněným M. Č. pokračujícím trestným činem krádeže §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., v bodě III./1) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. a v bodě III./2) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný S. N. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo tímto rozsudkem rozhodnuto též o náhradě škody.
Uvedeným rozsudkem byl dále obviněný S. N. v bodě B) podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a v bodě C) podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák.
Vrchní soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného S. N., podaném proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2005, sp. zn. 7 T 16/2003, rozhodl rozsudkem ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, tak, že ohledně obviněného S. N. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému S. N. při nezměněném výroku o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. uložil podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na 5 let, přičemž obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, ve spojení s citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2005, sp. zn. 7 T 16/2003, podal obviněný S. N. prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. N. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal, stejně jako to učinil i v předchozím řízení, na nesrovnalosti, které během trestního řízení vyšly najevo a na které nebylo podle jeho názoru adekvátně reagováno. Soud první instance je sice částečně odstranil, nicméně stále přetrvávají zásadní vady. Zejména odvolacímu soudu obviněný vytkl, že tento soud pochybil, pokud neakceptoval návrh odsouzeného na výslech svědka P. H., který měl prokázat jeho nevinu v případě skutku pod bodem A) II./1) výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, protože v daném případě všechny rozhodné skutečnosti včetně případného provedení uvedeného navrženého důkazu svědčí o tom, že se dané trestné činnosti neúčastnil ani se jí účastnit nemohl, a to ani ve světle doznání spoluobviněného M. Č. V další části svého dovolání obviněný S. N. zpochybnil věrohodnost výpovědi spoluobviněného M. Č. i ve vztahu k dalším citovaným skutkům, které mu jsou kladeny za vinu, a uvedl, že právě doznání trestné činnosti obviněným M. Č., za situace, kdy ostatní zjištěné důkazy svědčily o opaku jeho tvrzení, měly soudy podrobně analyzovat, protože toto jeho doznání vedlo k nesprávným závěrům. Takto soudy nerespektovaly i další provedené důkazy, kterými bylo prokázáno, že v noci z 18. 10. 2002 na 19. 10. 2002 se dovolatel s ohledem na výpovědi svědků a výpisy z odposlechů telefonických hovorů nacházel poblíž místa svého bydliště a na odcizení nákladního automobilu LIAZ 150.261, se nepodílel, pouze později pomáhal obviněnému Č. s jeho opravou a z vozidla odcizil jen akumulátory, což je v řádu několika tisíců a nikoli ve výši škody 330.000, Kč. Dále dovolatel namítl, že mu bez pochybností byly prokázány pouze tři útoky ve vztahu k pokračujícímu trestnému činu krádeže, a ohledně dalších útoků se nepodařilo vyvrátit jeho obhajobu. Právní posouzení skutku by sice nedoznalo změny, ale promítlo by se to do výroku o náhradě škody. V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný na základě shora zmíněných výhrad proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů vytknul, že tato skutková zjištění soudy provedly postupem odporujícím ustanovení §2 odst. 4, 5, 6 tr. ř., čímž porušily jeho ústavou garantovaná práva, zejména právo na spravedlivý proces. Navíc mu byl uložen naprosto shodný trest s trestem spoluobviněného M. Č., přičemž míra jejich zavinění je ve zřejmém nepoměru.
V závěru dovolání obviněný s ohledem na výše uvedené námitky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky na základě dovolání přezkoumal z hlediska zákonnosti a odůvodněnosti rozhodnutí, proti nimž dovolání směřuje, tedy, aby jednak podle §265k tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 4 To 31/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2005, sp. zn. 7 T 16/2003, zrušil, a jednak ve smyslu §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále dovolatel též navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, které bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného S. N., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že z dovolatelovy argumentace je zcela nepochybné, že její cestou dovolatel zpochybnil, zda se přisouzeného jednání dopustil, a pokud ano, zda ve zjištěném rozsahu. Za tohoto stavu věci nelze než uzavřít, že takto odůvodněné dovolání se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu a po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z těchto důvodů navrhla státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. V tomto případě se však jak vyplývá z toho, co bylo shora uvedeno, celé dovolání obviněného týká nesprávných skutkových zjištění, a nesprávného hodnocení výpovědí spoluobviněného a svědků, jakož i ostatních v řízení před soudem provedených důkazů, což vyplývá i z námitky, že soud prvního stupně neakceptoval jeho návrh na výslech svědka P. H., čímž zmařil provedení významného důkazu jeho neviny. Z jeho argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z odlišného hodnocení důkazů provedených v předchozím řízení před soudem prvního stupně. V souvislosti s tím poté předkládá své tvrzení, že se určité dílčí skutky nestaly tak, jak byly zjištěny nalézacím soudem, a na základě toho dále vyvozuje nesprávné právní posouzení jeho jednání soudy obou stupňů, včetně nesprávné výše způsobené škody. Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněného v podaném dovolání, nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale obviněným tvrzený důvod byl jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného S. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.