ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.349.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 349/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2005 o dovolání podaném obviněným T. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –pobočka v Liberci ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 55 To 217/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 111/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. P. byl napadeným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 1 T 111/2003, uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 25. 5. 2003 v časných ranních hodinách po předchozím požití nezjištěného množství alkoholu společně s dalšími známými odvezl z diskotéky z B. do J. R. Š., které přislíbil odvoz autem do Ž. B., a pod touto záminkou ji vlákal do bytu v domě v ulici S. v J. a zde za použití násilí, kdy ji udeřil rukou do obličeje a hlavy jí přikázal vylézt do patra na postel, kde ji zcela obnažil, a proti její vůli na ní opakovaně vykonal soulož a prováděl i další sexuální praktiky, přičemž poškozená v důsledku jeho jednání utrpěla poranění levé poloviny obličeje a hlavy, vyznačující se citlivostí levé poloviny tváře a oblasti nad levým okem, dále vylomení části zubu, a to sedmičky vlevo dole a dále contusio calvae, kdy musel být přiložen Schanzův límec, dále bylo doporučeno ledování hlavy a relativní klid, na stehně pak utrpěla drobnou modřinu, okolí rekta bez poranění, avšak velmi citlivé.
Za tento trestný čin byl obviněný T. P. odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného T. P., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, usnesením ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 55 To 217/2004, podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 23. 7. 2004, sp. zn. 55 To 217/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 1 To 111/2003, podal obviněný T. P. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Z. V. dovolání, opřené o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítá prakticky pouze tu skutečnost, že z celého řízení vyplynuly nejednoznačné závěry o jeho vině, a proto, pokud byl odsouzen za uvedený trestný čin, došlo k nerespektování zásady trestního práva – v pochybnostech ve prospěch obviněného. Tento svůj závěr odůvodnil tím, že svědkyně během celého přípravného řízení měnila svoji výpověď a nakonec prohlásila, že šlo o dobrovolný pohlavní styk, dále obviněný poukázal na to, že podání trestního oznámení obviněnou mohlo být ovlivněno i snahou získat finanční částky, a to i jinou osobou než poškozenou, která o události mohla vědět (viz SMS zprávy), přičemž obviněný zdůraznil, že závěry obou soudů se opírají převážně o znalecký posudek, který však podle názoru dovolatele nevyznívá zcela jednoznačně. Dále obviněný namítl, že k úderu do tváře poškozené došlo ze strany svědkyně M., která to ani nepopřela, přičemž poškozená údajné znásilnění oznámila až 14 dní po incidentu. Obviněný následně také zpochybnil tvrzení poškozené, že dům, ve kterém mělo k události dojít, by byl zamčený. Obviněný pak celý obsah svého dovolání shrnul a uvedl, že i když nebylo spolehlivě prokázáno, že k trestnému činu znásilnění z jeho strany skutečně došlo, byl shledán přesto vinným ze spáchání tohoto trestného činu. Výpovědi svědků, lékařské zprávy ani další důkazy podle dovolatelova mínění ve svém souhrnu tuto skutečnost nedokládají, a ze znaleckého posudku jednoznačně nevyplývá, že by výpověď poškozené byla věrohodná a že by obviněný měl sklony ke spáchání tohoto skutku.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu k novému projednání.
Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněného T. P., ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. dne 9. 2. 2005, se do doby, kdy bylo o dovolání obviněného T. P. rozhodnuto, nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou, a na místě, kde lze podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Celé dovolání obviněného se však týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a jejich věrohodnosti. Jsou v něm uvedena údajná pochybení soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů a nakonec je shledáván nesprávně zjištěný skutkový stav věci, když nebyla respektována procesní zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného. Z argumentace dovolatele obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně ze svědeckých výpovědí a ze znaleckých posudků, vypracovaných na jeho osobu i na osobu poškozené, a v souvislosti s tím pak předkládá svou verzi průběhu předmětného konfliktu a vyvozuje nepravdivost tvrzení poškozené. Obviněný tímto tedy požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval, a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněného v podaném dovolání, nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného T. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. března 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.