ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.426.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 426/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2005 o dovolání obviněné J. T., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 9 To 438/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 74/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 1 T 74/2003, byla obviněná J. T. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustila tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od jara 2002 do 16. 12. 2002 v K. v I., v provozovně v obchodním domě K. jako zaměstnankyně – kadeřnice účtovala na své jméno do pokladny provozovny korunové částky za úkony, které se týkaly zejména barvení, melírování a trvalé, s tím, že dámské kadeřnické úkony měly minimální průměrnou cenu ve výši nejméně 311,-- Kč a pánské kadeřnické úkony ve výši nejméně 216,-- Kč. Zákazníkům buď nevydala účtenku vůbec nebo na nižší cenu a rozdíly ve finančních částkách si ponechávala pro osobní potřebu. Činila tak přesto, že věděla, že nakládá s majetkem společnosti v rozporu s účelem, pro který jí byl svěřen. Způsobila tak škodu ve výši nejméně 83.603,-- Kč společnosti F. K. správní s. r. o. se sídlem v P., K. V souvislosti s touto činností v přesně nezjištěné době, nejméně však od jara 2002 do 16. 12. 2002 v K. I., v provozovně v obchodním domě K. jako zaměstnankyně – kadeřnice úmyslně uváděla nepravdivé a hrubě zkreslující údaje v evidencích, aby její výsledky nevykazovaly schodek v hospodaření provozovny, a účtovala do pokladny částky, které neodpovídaly řádnému sazebníku společnosti, a činila tak přesto, že věděla, že je to v rozporu s jejími povinnostmi.
Za tyto trestné činy byla obviněná J. T. odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Krajský soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněné J. T., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Kladně, rozsudkem ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 9 To 438/2004, podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 9 To 438/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 1 T 74/2003, podala obviněná J. T. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. H. dovolání, opřené o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla v podstatě jen tu skutečnost, že v celém řízení nebyly provedeny žádné důkazy, které by jednoznačně prokazovaly, že se dopustila jednání, které by bylo možno kvalifikovat jako zpronevěru podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Takto podle obviněné nebylo prokázáno, zda a případně kolik si měla dovolatelka přisvojit z peněžních prostředků, náležejících jejímu zaměstnavateli, a tedy jaká měla vzniknout škoda. Proto, pokud byla za uvedený trestný čin přesto odsouzena, došlo k nerespektování zásady trestního práva – v pochybnostech ve prospěch obviněné, neboť pochybnosti jí naopak byly přičítány v její neprospěch. Tento svůj závěr odůvodnila tím, že pouze na základě skutečnosti, že obviněná vícekrát otvírala registrační pokladnu namarkováním částky 1,-- Kč nelze učinit závěr, že by tak činila proto, aby si ponechala peníze za provedenou službu, jelikož svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že všichni zaměstnanci salonu znali navzájem své kódy pro markování pokladny, tudíž tak mohl učinit kterýkoli z nich. Dále obviněná poukázala na to, že závěry znaleckého posudku, který určil výši škody obviněnou způsobené, jsou pouze spekulativní a značně nepřesvědčivé, bez ohledu na metodu, která byla znalcem ke zjištění výše způsobené škody použita. V té souvislosti obviněná zdůraznila, že i když ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky, jednalo se podle dovolatelky pouze o statistický výpočet, nikoli o exaktní zjištění a takové posudky proto nemohly být důkazem vedoucím k prokázání jednání, kladeného dovolatelce za vinu. Dále obviněná namítla, že soudy obou stupňů pouze konstatovaly, že závěr o jednání obviněné, spočívajícím v přisvojování si tržeb, má oporu v provedeném dokazování, aniž specifikovaly jakýkoli důkaz, avšak podle názoru obviněné samotné záznamy z pokladny o tom, že byla markována na kód obviněné částka 1,-- Kč, nebyly důkazem, svědčícím o tom, že by si dovolatelka přisvojila peněžní prostředky náležející jejímu zaměstnavateli. Tímto důkazem nebyla podle dovolatelky ani nejasná výpověď svědkyně S. Obviněná pak obsah svého dovolání shrnula a navíc ještě uvedla, že jejím jednáním nebyla naplněna ani skutková podstata trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., protože neprováděla inventuru hospodaření provozovny ani nikdy nevedla žádné účetní knihy, nikdy nezaznamenávala do modrého sešitu s označením banka ani do oranžového sešitu určeného k zaznamenávání tržeb žádné nepravdivé údaje. Pokud jde o záznamy z pokladny, obviněná uzavřela, že je sice pravdou, že zde v několika případech nesprávně z již uvedených důvodů účtovala 1,-- Kč, ale tyto údaje podle jejích slov nebyly v žádném případě způsobilé hrubým způsobem zkreslit údaje o stavu hospodaření.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený rozsudek ve výroku o vině i trestu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
Nejvyšší státní zástupkyně, které bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dne 15. 3. 2005 dovolání obviněné J. T. se k němu do doby, kdy bylo o dovolání rozhodnuto, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou, a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněná této povinnosti v podaném dovolání formálně dostála, neboť v něm uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Celé dovolání obviněné se však týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a jejich nesprávného hodnocení soudem. Obviněná v něm polemizuje s posouzením té které skutečnosti jako důkazu prokazujícího vinu dovolatelky provedeným soudem prvního, potažmo i druhého stupně a poukazuje i na zásadu „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného), která se týká pouze skutkových otázek. Z argumentace dovolatelky obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně ze svědeckých výpovědí a ze znaleckých posudků, vypracovaných ke zjištění výše škody způsobené jednáním dovolatelky, a v souvislosti s tím pak předkládá své hodnocení výše zmíněných důkazů a na základě toho vyvozuje nesprávné právní posouzení jejího jednání soudy obou stupňů. Jedinou námitkou, která by mohla být považována za hmotně právní námitku, by mohlo být tvrzení o nedostatku materiální stránky trestného činu, tedy potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Ani v tomto směru se však o takovou hmotně právní námitku nejedná, neboť je v dovolání obviněné vymezena jen zcela obecně a navíc se opírá o skutkové námitky, aniž by v té souvislosti byl učiněn jakýkoli právní závěr. Obviněná tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto její námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formulovala a o něž opřela dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněné v podaném dovolání, nebyl obviněnou materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné J. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. dubna 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.