ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.571.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 571/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 5. 2005 o dovolání obviněného D.J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 4 To 340/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 373/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 10. 2004, sp. zn. 2 T 373/2004, byl obviněný D. J. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že s obviněným J. Ž. společně dne 20. 11. 2003 kolem 22.00 hodin ve Z. na ul. K., a to poté, co předtím při návštěvách „N. r.“ a restaurace „P. m.“ ve Z. zjistili, že A. K., má při sobě větší finanční hotovost, tohoto fyzicky napadli s úmyslem odcizit mu peníze, když jej bili pěstmi a kopali, přičemž mu po prohledání kapes u kalhot odcizili finanční částku 1.200,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný D. J. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného D. J., podaného proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, usnesením ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 4 To 340/2004, podle §256 tr. ř. toto odvolání jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 4 To 340/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 10. 2004, sp. zn. 2 T 373/2004, podal obviněný D. J. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. M. K. dovolání, opřené o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl v podstatě jen tu skutečnost, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsán tak, že rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu loupeže, neboť z ustanovení §234 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že by musel použít proti poškozenému násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Následně toto své tvrzení odůvodnil poukazem na skutečnost, že již v přípravném řízení vypověděl, že nikoho nepřepadl, nikoho neokradl, nikomu nevyhrožoval, a dále uvedl, že se v předmětnou dobu spáchání daného trestného činu nacházel na jiném místě. Taktéž obviněný zpochybňuje výpověď poškozeného s ohledem na jeho opilost a její hodnocení soudem považuje za naprostou ignoranci zásady presumpce neviny. Dále zrekapituloval výpověď spoluobviněného a zdůraznil, že se uvedeného skutku nedopustil a že mu to ani nebylo soudem prvního stupně prokázáno, přičemž ani odvolací soud tuto vadu neodstranil.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyhověl jeho dovolání a v souladu s ustanovením §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. 4 To 340/2004, a současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného D. J., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že obviněný formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Napadené rozhodnutí tudíž netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, taxativně vymezených ustanovením §265b tr. ř. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl podané dovolání obviněného D. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. §265b odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to v návaznosti na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., poněvadž napadeným usnesením bylo zamítnuto jeho odvolání proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Zásah do skutkových zjištění lze ve výjimečném případě připustit v rámci řízení o dovolání pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními plynoucími z dokazování před soudem a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V tomto případě však výše uvedené nepřipadá v úvahu, a celé dovolání obviněného se týká nesprávných skutkových zjištění a nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí soudem, a obviněný v něm napadá věrohodnost některých svědků. Z jeho argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z vlastního hodnocení svědeckých výpovědí i dalších provedených důkazů, přičemž v souvislosti s tím pak předkládá své tvrzení, že nebyl na místě konfliktu, a na základě toho vyvozuje nesprávné právní posouzení jeho jednání soudy obou stupňů. Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Ze stejných důvodů nemůže obstát ani důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť ten byl vázán na zjištění právě některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [konkrétně důvod uvedený v písm. g) tohoto ustanovení], když jinak procesní podmínky pro takové usnesení o zamítnutí odvolání (řádného opravného prostředku) byly splněny a jejich nesplnění ani nebylo v podaném dovolání namítáno.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněného v podaném dovolání, nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ani důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který lze namítat tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., i přesto, že v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), ale obviněným byl uveden důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný.
Z těchto jen stručně rozvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného D. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.