ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.711.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 711/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2005 o dovolání obviněného N. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 6 To 647/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 130/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 4 T 130/2004, byl obviněný N. B. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 11. března 2004 v době kolem 22.45 hodin v Ch. v ulici P. u trolejbusové zastávky napadl poškozeného M. F., tím způsobem, že jej zezadu srazil na zem a odcizil mu mobilní telefon značky Samsung C 100, přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 10. 2002, č. j. 4 T 59/2000 – 99, který nabyl právní moci dne 4. 10. 2002, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když z výkonu tohoto trestu byl usnesením Okresního soudu v Chomutově sp. zn. Pp 282/2003 dne 20. 6. 2003 podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání tří let.
Za tento trestný čin byl obviněný N. B. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl obviněný N. B. podle §228 odst. 1 tr. ř. uznán povinným zaplatit poškozenému M. F., bytem O., U k., náhradu škody ve výši 4 590,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. F. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ústí nad Labem, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného N. B., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Chomutově, napadeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 6 To 647/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 4 T 130/2004, podal obviněný N. B. prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. B. dovolání, opřené o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení v této věci a následně k tomu uvedl, že nesouhlasí se závěry nalézacího soudu ohledně věrohodnosti výpovědi poškozeného M. F. a taktéž nepovažuje za správné soudem provedené zhodnocení výpovědi svědka K. W. vztahující se k průběhu konfliktu mezi obviněným a poškozeným. Z důvodu, že v dané situaci proti sobě stojí pouze výpovědi obviněného a poškozeného, má obviněný za to, že soud měl aplikovat pravidlo in dubio pro reo vyplývající ze zásady presumpce neviny, neboť bylo prokázáno pouze to, že oba účastníci incidentu spadli na zem. Dále obviněný s odkazem na §132 o. s. ř. uvedl, že podle tohoto ustanovení je soud povinen se vypořádat se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. V této souvislosti poukázal také na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 563/03.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného N. B., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že dovolání neobsahuje žádné námitky, kterými by dovolatel brojil proti právnímu posouzení skutku v tom smyslu, že by vytýkal nesoulad mezi obsahem tzv. skutkové věty a zákonnými znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Dovolatel brojí toliko proti hodnocení důkazů soudy a prosazuje vlastní skutkovou verzi. Při této polemice navíc zcela nepřiléhavě odkazuje na ustanovení §132 o. s. ř. a jeho argumentace budí dojem, že dovolatel, ačkoli je zastoupen obhájcem, nerozlišuje mezi řízením trestním a řízením ve věcech občanskoprávních. Z těchto důvodů navrhl státní zástupce podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že soud rozhodl o zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž pro to byly splněny procesní podmínky. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Zásah do skutkových zjištění lze ve výjimečném případě připustit v rámci řízení o dovolání pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními plynoucími z dokazování před soudem a právními závěry soudu, a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V tomto případě však výše uvedené nepřipadá v úvahu, a celé dovolání obviněného se týká nesprávných skutkových zjištění, a nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí soudem a obviněný v něm napadá věrohodnost některých svědků. Z jeho argumentace obsažené v odůvodnění dovolání jednoznačně vyplývá, že vychází převážně z vlastního hodnocení svědeckých výpovědí a v souvislosti s tím pak předkládá své tvrzení, že se konflikt nestal tak, jak byl zjištěn nalézacím soudem, a na základě toho poté vyvozuje nesprávné právní posouzení jeho jednání soudy obou stupňů. Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl dovolatelem bez bližšího odůvodnění též namítán, nepřichází v jeho trestní věci v úvahu, a to především s ohledem na charakter rozhodnutí odvolacího soudu. Tento dovolací důvod lze při splnění dalších podmínek uplatňovat v případě, ve kterém soud druhého stupně rozhodoval o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně. V trestní věci odvolatele však odvolací soud shledal jeho odvolání zčásti důvodným, a proto rozhodoval rozsudkem, jímž částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí ve věci samé vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Zhodnotí-li se však výše uvedeným způsobem formulované námitky obviněného v podaném dovolání, nebyl obviněným materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ani důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který lze namítat tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Ve skutečnosti byl obviněným v dovolání tvrzen důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanoveními §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. neslučitelný. V té souvislosti je nutno též konstatovat, že v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného N. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.