ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.753.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 753/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2005 o dovolání podaném obviněným L. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 3 To 328/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 301/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 15 T 301/2002, byl obviněný L. T. uznán vinným jednak trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v H. dne 20. 4. 2001 prodal firmě A. R. M., prodej ojetých vozidel a použitých náhradních dílů, ul. V., H., za částku 60.000,- Kč, osobní automobil tov. zn. BMV 525, majitelů P. a M., Š., který na jejich žádost v měsíci červenci roku 2000 přivezl po poruše z R. a podle dohody jej měl za částku 30.000,- Kč po opravě od majitelů odkoupit, vozidlo neodkoupil a bez vědomí majitelů je prodal a způsobil jim tak škodu ve výši 30.000,- Kč“, a dále trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v H. dne 30. 6. 2001 v sídle firmy A. R. M., na ul. V., při vyrovnání s P. Š. za vozidlo tov. zn. BMW 525, si půjčil od R. M., částku 10.000,- Kč s tím, že peníze do 14 dnů vrátí a od V. K., částku 20.000,- Kč s tím, že peníze do jednoho měsíce vrátí, přitom si byl vědom toho, že tak neučiní, peníze v dohodnuté době ani později žádnému nevrátil a způsobil tak firmě A. R. M., H., škodu ve výši 10.000,- Kč a V. K. škodu ve výši 20.000,- Kč“. Za tyto trestné činy mu byl podle §250 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 3 To 328/2004, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný L. T. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel vyslovil názor, že soudy obou stupňů provedly nesprávné právní posouzení provedených důkazů. Obviněný jednal v domnění, že sporné auto je fakticky jeho a nebylo mu prokázáno, že měl v úmyslu někoho podvést či něco zpronevěřit. Nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestných činů a skutky označené v obžalobě nejsou trestným činem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že obviněný naplnil po subjektivní i objektivní stránce skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry a skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru a dovolací soud tudíž musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku. S ohledem na zjištěný skutkový stav je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku odpovídá jednání předvídanému v příslušné skutkové podstatě trestného činu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.).
Jak bylo již uvedeno, dovolatel L. T. naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v nesprávném právním posouzení provedených důkazů soudy obou stupňů. Podle jeho názoru jednal v domnění, že sporné auto je fakticky jeho a neměl v úmyslu někoho podvést či něco zpronevěřit. Přestože vyslovil přesvědčení o absenci objektivní i subjektivní stránky trestných činů, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že těmito námitkami obviněný nesměřoval ke změně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale (jak nakonec i sám výslovně uvedl) prosazoval změnu hodnocení důkazů soudy ve věci činnými. Důsledkem těchto odlišných výsledků dokazování pak měl být skutkový stav věci, ve kterém by absentovaly skutečnosti nezbytné k závěru o naplnění znaků skutkové podstaty trestných činů. Nejvyšší soud je však v dovolacím řízení povinen vyjít ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního resp. druhého stupně, tedy že obviněný si musel být vědom, že není vlastníkem zcizovaného automobilu [skutek ad 1)], resp. že si byl vědom toho, že půjčené peníze nevrátí [skutek ad 2)]. Je evidentní, že obviněný soudům vytýkal porušení procesních ustanovení, ačkoli zákonným dovolacím důvodem je porušení hmotného práva.
Z kontextu námitek je patrné, že dovolatel nesprávné právní posouzení skutku nevztahoval ke skutkovému stavu, který zjistily soudy v dané věci, ale ke své vlastní verzi skutkového stavu, kterou se snažil prosadit. Usiloval tak o zvrat skutkových zjištění soudů a teprve následně o posouzení (změněného) skutkového základu. Tím se ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Protože Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. června 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová