ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.904.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 904/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2005 o dovolání podaném obviněným N. V. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 8 To 485/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 140/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 24 T 140/2003, byl obviněný N. V. H. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 29. 4. 2003 kolem 16.00 hodin v P., v H. tržnici, v prostoru mezi halami, při řešení reklamace, společně s dosud neztotožněnými spolupachateli vietnamské národnosti, za pomocí úderů a kopů napadl poškozeného J. K., čímž mu způsobil povrchové oděrky na těle“. Za tento trestný čin mu byl podle §202 odst. 1 a §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč, přičemž pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvaceti dnů.
Městský soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 8 To 485/2004, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Městského soudu v Praze napadl v celém rozsahu obviněný N. V. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný popřel, že by se trestného činu dopustil. Podle jeho názoru došlo k pochybení při provádění a hodnocení důkazů a svědci L. H. G. a N. V. T. byli nesprávně soudem prvního stupně označeni jako nevěrohodní, zatímco svědkům vypovídajícím ve prospěch poškozeného soudy uvěřily, přestože se jednalo o jeho známé a příbuzné. Dovolatel vyslovil přesvědčení, že k jeho odsouzení došlo pochybením při provádění a následném hodnocení důkazů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že obviněný uplatnil v celém rozsahu výhradně jen námitky proti hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním a neuplatnil žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a zpochybňovat správnost učiněných skutkových závěrů, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám důkazy provádět či opakovat (viz §265r odst. 7 tr. ř.) a je tak povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně. V návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení, přičemž změna hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných ve věci soudy nižších stupňů je v řízení o dovolání s ohledem na taxativní výčet dovolacích důvodů vyloučena.
Jak bylo již uvedeno, dovolatel popřel, že by se trestného činu dopustil, a vytkl pochybení při provádění a hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že těmito námitkami obviněný nesměřoval ke změně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale prosazoval změnu hodnocení důkazů. Důsledkem těchto odlišných výsledků dokazování pak měl být skutkový stav věci založený na konstatování, že obviněný není pachatelem předmětného trestného činu. Nejvyšší soud je však v dovolacím řízení povinen respektovat skutková zjištění soudů prvního resp. druhého stupně, tedy že obviněný jednal způsobem popsaným v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Přehodnocení důkazů a skutkového stavu věci nejsou hmotně právním posouzením ani jiným zákonným dovolacím důvodem, proto se svými námitkami dovolatel ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat.
Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a nesprávného zjištění skutkového stavu a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová