ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1111.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1111/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2005 dovolání, které podal obviněný R. H., bytem M. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2004, sp. zn. 7 To 533/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 145/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 3 T 145/2002, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 7. 5. 2002 kolem 6.07 hod. v P., v prostoru M. n. před pokladnami po slovní rozepři ohledně opětovného poslání obžalovaného na psychologické vyšetření, se kterým nesouhlasil a jemuž se podrobit nehodlal, několikrát stříkl z plastové pistole do obličeje poškozeného Ing. K. M., nar., kapalinu obsahující slzotvornou otravnou látku, přičemž zranění poškozenému způsobeno nebylo, a to proto, aby na toto vyšetření poslán poškozeným nebyl.
Za to byl obviněný odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to plastové pistole.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný R. H. odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2004, sp. zn. 7 To 533/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen pouze ve výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a při nezměněném výroku o vině trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. obviněnému R. H. podle §202 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to plastové pistole. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Vůči všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal obviněný R. H. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že v průběhu trestního řízení mu nebyla vina ze spáchání žalovaného trestného činu prokázána v souladu se zákonem. Zdůraznil, že svoji vinu ohledně naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §202 odst. 1 tr. zák. od počátku trestního stíhání popíral. Podle obviněného z provedeného dokazování, a to zejména z posudku z oboru psychiatrie a z výpovědi znalce plyne, že se předmětného jednání dopustil v sebeobraně a pistoli s chemikálií měl u sebe z důvodu, že se neustále cítil ohrožen lidmi ze svého okolí. Podle znaleckého posudku je jeho osobnost smíšeně abnormní, jsou v ní přítomny rysy dráždivosti, emoční nestability a rysy paranoidní, tj. vztahovačnosti. Tudíž trpí poruchou osobnosti, která způsobuje, že se cítí být neustále ohrožen ze strany svého okolí, a proto reaguje již na sebemenší podnět, který se mu zdá být adresovaný vůči jeho osobě. Obviněný odvolacímu soudu vytkl, že shodně jako soud prvého stupně, nesprávně právně posoudil shora uvedené skutečnosti, když dospěl k závěru, že jeho jednání naplňuje objektivní i subjektivní stránku skutkové podstaty předmětného trestného činu. Podle jeho mínění svým jednáním nenaplnil veškeré obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., zejména co se týče znaků její subjektivní stránky, a to alespoň ve formě úmyslu nepřímého [§4 písm. b) tr. zák.]. Z provedeného dokazování neplyne, že by bez důvodných pochybností bylo prokázáno, že věděl a byl srozuměn s tím, že svým jednáním se na místě veřejném nebo veřejnosti přístupném dopouští hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného. Obviněný má za to, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že předmětnou situaci hodnotil jako útok na svoji osobu a jeho reakce vycházela z tohoto pocitu ohrožení.
Závěrem dovolání obviněný konstatoval, že soudy obou stupňů nepostupovaly při rozhodování důsledně ve smyslu ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. v souladu s použitím zásady in dubio pro reo a své rozhodnutí založily pouze na pravděpodobnostním zjištění viny. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu. Dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a jeho osobu v plném rozsahu zprostil obžaloby nebo po zrušení rozhodnutí podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K věci se vyjádřil i obviněný R.H., a to podáním označeným jako dovolání (č. l. 201 tr. spisu).
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však fakticky namítá toliko vadné hodnocení ve věci provedeného důkazu - znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Z odlišného hodnocení závěrů znaleckého posudku dovolatel dovozuje, že jeho jednání postrádalo úmyslnou formu zavinění [a to ani ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák.], a že skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. po stránce subjektivní nenaplnilo. Státní zástupce konstatoval, že skutkovými zjištěními, jak je učinily soudy nižších stupňů a pokud k nim dospěly v řádně vedeném trestním řízení, způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přezkoumáním ve shora naznačeném směru však žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry shledány nebyly. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. být nemohou. Pokud obviněný před více osobami v nádražní hale nejprve vyvolal s poškozeným slovní konflikt a poté ho napadl za použití slzotvorného prostředku, je zřejmé, že jednal v úmyslu přímém ve smyslu §4 písm. a) tr. zák., přestože nalézací soud tuto skutečnost ve svém rozhodnutí výslovně neuvedl. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, případně podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Rovněž navrhl, aby rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Jelikož obviněný může dovolání podal pouze prostřednictvím obhájce [§265d odst. 2 věta první tr. ř.], nelze přihlížet k vlastnímu podání obviněného R. H.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným R. H. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný namítl, že z provedeného dokazování, a to zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a z výpovědi znalce plyne, že se předmětného jednání dopustil v sebeobraně a pistoli s chemikálií měl u sebe z důvodu, že se neustále cítil ohrožen lidmi ze svého okolí. Z toho usuzuje, že v jeho jednání nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, především z hlediska subjektivní stránky. V této souvislosti lze připomenout, že Obvodní soud pro Prahu 1 ze zmíněného znaleckého posudku zjistil: „…u obžalovaného není přítomna duševní choroba. Osobnost obžalovaného je smíšeně abnormní, jsou tam rysy dráždivosti, emoční nestability a především rysy paranoidní, tj. vztahovačnosti. Tato osobnost je u něho celoživotně přítomna, je to setrvalý rys, který ovlivňuje jednání obžalovaného, nicméně nemá chorobný ráz ve vztahu kontaktu s realitou. Je si vědom svého chování a jednání, je si vědom toho, že jeho jednání vybočuje z hranice přijaté společenské normy.“ Na základě tohoto důkazu soud prvého stupně konstatoval: „…u obžalovaného byly rozpoznávací i ovládací schopnosti sníženy částečně, nevýznamným způsobem, přičemž netrpěl ani netrpí duševní chorobou či poruchou.“ (vše na str. 3 až 5 rozsudku), přičemž s tímto závěrem se ztotožnil i odvolací soud (viz str. 3 a 4 usnesení). Nutno zdůraznit, že obviněným uplatněná výhrada, která je v dovolání podrobněji rozvedena, je primárně námitkou ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků (§2 odst. 2, 5, 6 tr. ř.) až následně dovolatel dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V dovolání obviněný nenamítá, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (viz jeho citace výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obviněného výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně (§265b tr. ř.) taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. H. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k