ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.118.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 118/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2005 dovolání obviněného J. T., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 5 To 829/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 34/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 11 T 34/2002, byl obviněný J. T. uznán vinným, že
1) v období od měsíce dubna 1998 do měsíce listopadu 1998 v O. na ulici J. v restauraci K. a poblíž kavárny E. celkem ve třech případech pod záminkou nákupu zboží pro účely svého soukromého podnikání vylákal od R. D. částku v celkové výši 45.000,- Kč, ačkoli již při převzetí jednotlivých částek si byl vědom toho, že s ohledem na stagnaci jeho soukromého podnikání a s ohledem na finanční závazky vůči dalším subjektům nebude schopen převzaté finanční prostředky vrátit,
2) dne 30. 6. 2000 v O. na ulici U S. e., pod záminkou nákupu zboží pro účely svého soukromého podnikání vylákal od J. K. finanční částku ve výši 70.400,- Kč, kterou mu tento předal z finančních prostředků svého bratra M. K. na podkladě pokynu jmenovaného, přičemž již při převzetí předmětné částky si byl vědom toho, že s ohledem na stagnaci svého soukromého podnikání a s ohledem na finanční závazky vůči dalším subjektům nebude schopen převzaté finanční prostředky vrátit,
3) v přesně nezjištěné době v dubnu 2000 v O. – P. na A. n. v blíže nezjištěné zastavárně převzal od R. D. 100 g zlomkového zlata a posléze ještě dalších 30 g za účelem vyhotovení zlatých šperků, přičemž šperky vyrobil pouze z 30 g zlata a zbylých 100 g použil k blíže nezjištěným účelům, čímž R. D. způsobil škodu ve výši nejméně 18.000,- Kč,
4) v přesně nezjištěné době v červenci 2000 v O. na ulici U S. e. převzal od V. D. celkem 70 g zlatých šperků za účelem provedení jejich opravy, nicméně opravu šperků v dohodnutém termínu neprovedl a s těmito naložil blíže nezjištěným způsobem, čímž V. D. způsobil škodu ve výši 30.650,- Kč,
5) v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu 2000 ve Z. na ulici K. převzal od A. P. finanční částku na hotovosti ve výši 100.000,- Kč za účelem jejího doručení a předání konkrétní osobě, přičemž převzatou hotovost této osobě nepředal a použil ji k blíže nezjištěným účelům, čímž A. P. způsobil škodu ve shora uvedené výši.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvého stupně ve výroku o vině kvalifikoval v bodech 1) a 2) jako dva trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodech 3) až 5) jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Dále byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 8.000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §53 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti týdnů. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 6. 2002, sp. zn. 13 T 280/2002, který byl obviněnému doručen dne 27. 6. 2002 a nabyl právní moci dne 9. 7. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit na náhradě způsobené škody poškozeným R. D., bytem S. O., B., částku 468.000,- Kč, V. D., nar. 2. 11. 1976, bytem S. O., M., částku 30.650,- Kč, A. P., bytem V., Z., částku 100.000,- Kč a M. K., , bytem H. M., T., částku 70.400,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli R. D. a V. D. se zbytkem svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný J. T. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 5 To 829/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 13. 2. 2004 Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě a obhájkyni obviněného JUDr. J. M. a dne 16. 2. 2004 obviněnému J. T.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. T. prostřednictvím výše jmenované obhájkyně dne 13. 4. 2004 u Okresního soudu v Ostravě dovolání. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný konstatoval, že soudy obou stupňů při vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že se dopustil zmíněných trestných činů. V této souvislosti zdůraznil, že všechna na něho podaná trestní oznámení byla podána bezprostředně poté, co sám podal trestní oznámení na jednoho ze svědků – M. K. Všichni údajní poškození byli před podáním trestních oznámení kontaktováni bratrem M. K. J. K., který v té době působil jako policejní důstojník u P. Obviněný namítl, že tyto skutečnosti shodně uváděl od počátku trestního řízení nejen on, ale vyplývají i z výpovědi poškozeného D., jemuž podle jeho slov trestní oznámení sepisoval právě J. K. V tomto směru vyslovil přesvědčení, že všichni poškození byli zmanipulováni bratry K. poté, co on sám podal trestní oznámení, které je navíc pořád šetřeno, což soudu bylo sděleno a byly zaslány i zprávy týkající se šetření tohoto oznámení. Podle názoru dovolatele „soudy učinily svůj závěr o vině na nesprávném právním posouzení skutku, neboť rozhodnutí o vině je založeno na vykonstruovaných trestních oznámeních a zmanipulovaných výpovědích poškozených“, když žádný jiný důkaz o jeho vině zajištěn nebyl. Z uvedených důvodů proto závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V písemném vyjádření ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 1 NZo 408/2004, konstatovala, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno skutkové námitky obviněného označit za irelevantní, protože věcně uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají; ten je formálně tvrzen a nikoliv materiálně odůvodněn. Podle názoru státní zástupkyně se obviněný neopírá o konkrétní vady právního posouzení přisouzených skutků, ale jeho dovolací argumentace směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění, o jejichž přehodnocení usiluje řadou skutkových námitek, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. T. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci tohoto zákonem vymezeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup při hodnocení důkazů soudy, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. T. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný sice uvádí, že předmětné skutky byly nesprávně právně posouzeny. Současně však v podrobnostech konstatuje, že jejich spáchání nebylo žádným důkazem prokázáno a rozhodnutí o vině je založeno na vykonstruovaných trestních oznámeních a zmanipulovaných výpovědích poškozených. V této souvislosti nutno zdůraznit, že všechny uplatněné námitky primárně směřují vůči správnosti skutkových zjištění a způsobu hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž ve vytýkaných procesních vadách až následně obviněný spatřuje vady v hmotně právním posouzení skutku. Jak již bylo výše uvedeno, samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění podle něhož obviněný J. T. spáchal předmětné skutky tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (viz výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že by takto popsané skutky byly nesprávně posouzeny jako dva trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. [bod 1) a 2) výroku o vině napadeného rozsudku] a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. [bod 3) až 5) výroku o vině téhož rozsudku], nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě obviněný J. T. sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty v něm obsažené výlučně vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně uvedeny nejsou, neboť vznesené výtky nelze podřadit ani pod některý z dalších v zákoně taxativně stanovených dovolacích důvodů. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. T. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení a řízení, které mu předcházelo), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k