ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1206.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1206/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 9. 2005 o dovolání obviněné M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2003, č. j. 3 To 83/2003-347, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 70/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2003, č. j. 3 To 83/2003-347, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2002, č. j. 5 T 70/2002-321. Tímto rozsudkem byla obviněná M. P. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a podle §247 odst. 2 tr. zák. jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 21 (dvacetjeden) měsíc. Pro výkon tohoto trestu byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná dovolání, přičemž prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odkázala na důvod dovolání vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Domnívá se, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí jejího odvolání neměla obhájce, ač ho podle zákona (§36 odst. 2 tr. ř.) mít měla. Opatřením Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 5 T 70/2002, byl obviněné postupem podle §251 odst. 2 tr. ř. ustanoven obhájce, a to z důvodu, že sama obviněná nebyla schopna vyhovět zákonným požadavkům na obsah a určitost odvolání, které podala proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovozuje, že tato skutečnost svědčí o tom, že sama není schopna se náležitě hájit, neboť z jí podaného odvolání nebylo zřejmé, co je jeho obsahem, v čem spatřuje vady předchozího rozhodnutí a čeho se domáhá. Rovněž ze samotného průběhu řízení před soudem prvního stupně podle jejího mínění vyplývá, že nedokázala adekvátně reagovat na nastalou situaci a položit poškozenému dotazy směřující ke specifikaci výše způsobené škody, což odůvodňuje její shora uvedené tvrzení, že sama není schopna se náležitě hájit. Závěrem podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2003, č. j. 3 To 83/2003-347, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2002, č. j. 5 T 70/2002-321, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl. Zároveň požádala předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí.
K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Uvedl, že v posuzované věci nenastala žádná z okolností, která by zakládala důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. Podle ustálené judikatury je důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. dán zejména tehdy, jsou-li vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit (např. u obviněných, u nichž jejich duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných – u organických onemocněních mozku atd.) anebo u obviněných, kteří neumějí číst nebo psát (srov. R 27/1977, R 65/1978). Takovým důvodem může být i právní nebo skutková složitost projednávané věci, okolnost, že obviněný nemá obhájce, ač spoluobviněný, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy prvního obviněného, má dva specializované obhájce atd. Postup podle §251 odst. 1, 2 tr. ř. směřuje pouze a výlučně k odstranění především formálních a obsahových nedostatků řádného opravného prostředku. Podle názoru státního zástupce ze samotné skutečnosti, že předseda senátu postupoval podle §251 odst. 2 tr. ř. nelze apriori dovozovat, že obviněný není schopen se náležitě hájit, jak má na mysli ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. Důvody ve smyslu tohoto ustanovení se nekryjí a ani se nemohou shodovat s procesním postupem podle §251 odst. 1, 2 tr. ř. Nelze přehlédnout, že stejnou argumentaci obviněná použila v rámci svého odvolání. Krajský soud dospěl v odůvodnění svého rozhodnutí k názoru, že z obsahu spisového materiálu a z průběhu řízení se nepodávají takové okolnosti, které by vedly k závěru, že obviněná M. P. nebyla schopna se náležitě hájit. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Pro případ, že by dovolací soud rozhodoval jiným způsobem, udělil státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací s ohledem na potřebu odstranění nedostatků, provázejících předložené podání označené jako dovolání (usnesení odvolacího soudu nebylo doručeno obhájci; pochybnosti o tom, zda bylo podáno prostřednictvím obhájce, když plná moc obhájcem nebyla přeložena apod.) vrátil věc soudu prvního stupně a po jeho opětovném předložení Nejvyššímu soudu postupoval tento dne 31. 5. 2005, pod sp. zn. 6 Tdo 621/2005, (s ohledem na právní názor, že zmocnění obhájce zaniklo dobou, na kterou bylo vymezeno) podle §265d odst. 2 tr. ř. (o takovém podání Nejvyšší soud nerozhoduje). S ohledem na názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 452/05, že uvedený postup Nejvyššího soudu nelze považovat za rozhodnutí (§265i tr. ř.) o stěžovatelčině dovolání, a proto řízení stále neskončilo, jsa vázán vysloveným právním názorem, tj. že podání označené jako dovolání, bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), musí pak Nejvyšší soud konstatovat, že je přípustné. Jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zjistil, že toto dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná uplatnila s tím, že v řízení předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že v řízení neměla obhájce, ač ho podle zákona měla mít. Obviněné byl ustanoven obhájce podle §251 odst. 2 tr. ř., protože odvolání obviněné neobsahovalo formální náležitosti obsahu tohoto opravného prostředku podle §249 odst. 1 tr. ř. Z této okolnosti podle názoru obhájce vyplývá, že obviněná nebyla schopna se v předcházejícím řízení náležitě hájit.
Uvedený dovolací důvod /§265b odst. 1 písm. c) tr. ř./ dopadá na případy, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř. a obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom vůbec žádného obhájce neměl. Právo na obhajobu patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod uveřejněné ve sdělení č. 209/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů], tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.).
Nejvyšší soud zjistil, že u obviněné M. P. v době, kdy byly dány důvody nutné obhajoby uvedené v §36 odst. 1 tr. ř., tj. v době, kdy byla vzata do vazby, jí byl obhájce ustanoven podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Opatřením Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 5 T 70/2002, jí byl s odkazem na ustanovení §251 odst. 2 tr. ř. (nesprávně v opatření uvedeno tr. zákona) ustanoven obhájce Mgr. V. K. V otázce způsobilosti obviněné se náležitě hájit dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Konstantní judikatura v tomto směru zastává stanovisko, že obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit (§36 odst. 2 tr. ř.). Pochybnosti o způsobilosti se hájit mohou vzniknout např. u obviněných, u nichž duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti, dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných, anebo u obviněných, kteří neumí číst a psát (srov. R 27/1997, R 65/1978). Takovým důvodem může být i právní nebo skutková složitost projednávané věci nebo okolnost, že obviněný nemá obhájce, ač spoluobviněný, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy prvního obviněného, má dva specializované obhájce, atd.
Jak vyplývá ze spisu, jediným důvodem pro ustanovení obhájce podle §251 odst. 2 tr. ř. byla skutečnost, že odvolání obviněné nesplňovalo náležitosti jeho obsahu smyslu §249 odst. 1 tr. ř. S touto výjimkou nebylo dále zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že obviněná nebyla schopna se v předcházejícím řízení náležitě hájit; netrpí žádnou tělesnou či duševní vadou, ani v průběhu řízení nevyvstala potřeba tyto skutečnosti ověřovat. Jinými slovy řečeno, není-li obviněný schopen dostát požadavkům zákona ohledně formálních náležitostí obsahu odvolání (§249 odst. 1 tr. ř.), tato okolnost sama o sobě není ještě důvodem ke vzniku pochybností o jeho způsobilosti se náležitě hájit podle §36 odst. 2 tr. ř. Protože chování obviněné nebylo doprovázeno jinými okolnostmi (např. výraznými změnami v jejím chování upozorňujícími na tělesné nebo duševní vady), které by mohly mít vliv na schopnost vnímat prožité události, reprodukovat je či reagovat na okolní vjemy atd. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 3 Tdo 374/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek č. 25, ročník 2004, pod T 598), Nejvyšší soud nesdílí názor obviněné, že nebyla schopna se náležitě hájit. Důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. nemohla založit ani právní či skutková komplikovanost věci, neboť o takový případ v dané věci nejde.
Lze tedy uzavřít, že obviněná v předchozím řízení obhájce mít nemusela. Za této situace Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl, aniž musel věc meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Ohledně rozsahu odůvodnění Nejvyšší soud odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněné bylo odmítnuto, nepřicházelo v úvahu, aby Nejvyšší soud odložil (resp. přerušil) výkon rozhodnutí, zejména pak za situace, kdy tento důvod odpadl, neboť ze spisu (č. l. 408) vyplývá, že obviněná byla z výkonu trestu odnětí svobody dne 13. 5. 2005 propuštěna.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann