ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1234.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1234/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2005 dovolání, které podal obviněný R. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 3 To 338/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 110/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 2 T 110/2004, byl obviněný R. L. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že dne 6. 1. 2004 kolem 06.00 hod. v O. –P. na ulici W. v areálu podniku Č. p. s. p. v šatně zaměstnanců bezdůvodně nejdříve slovně vulgárními výrazy a posléze fyzicky napadl poškozeného M. K. tak, že jej oběma rukama chytil za kabát a posléze ho udeřil pěstí do oblasti hrudníku, následkem čehož poškozený upadl na zem, kde jej dvakrát kopl do oblasti levé strany hrudníku, se slovy „ty kurvo, já tě zabiju“, přičemž tato slova podpořil tím, že zvedl nad hlavu židli, napřáhl se k úderu, avšak poškozeného neudeřil, kterýmžto jednáním poškozenému způsobil pohmoždění na levé straně hrudníku v rozsahu 6. až 8. žebra, projevující se bolestivostí na pohmat a při některých pohybech, zejména při dýchání, s průměrnou dobou léčení v trvání 10-14 dnů, přičemž v důsledku tohoto jednání u poškozeného vzbudil důvodnou obavu, že by své výhrůžky mohl realizovat.
Za to byl obviněný odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit na náhradě způsobené škody M. K., částku ve výši 1.200,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občankoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný R. L. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2005. sp. zn. 3 To 338/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení podal obviněný R. L. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru obviněného spočívají rozhodnutí soudů obou stupňů na nesprávném právním posouzení skutku, a to z důvodu nesprávného vyhodnocení důkazního řízení s tím, že dovolání směřuje proti výroku o vině a trestu.
V odůvodnění dovolání obviněný připomněl obsah svého odvolání ve kterém provedl velmi podrobný rozbor celé projednávané věci. Namítl, že krajský soud se vůbec nezabýval rozpory, na které v odvolání upozornil. Nepředvolal svědka T. S. k doplňujícímu výslechu a dokazování zaměřil pouze na otázku prokázání, zda poškozený M. K. opravdu utrpěl zranění. Nezabýval se stanoviskem znalce, že zranění mohlo být způsobeno nárazem na pevné okolí nebo pádem poškozeného a že faktické zjištění o vzniku násilí nelze určit. Obviněný soudům obou stupňů vykl, že neuvedly jediný důkaz, kterým by bylo tvrzení poškozeného prokázáno. Dále poukázal na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výpověď znalce MUDr. J. K. u hlavního líčení. Podle jeho názoru z tohoto důkazu vyplývá, že z lékařského hlediska nelze podat faktické zjištění o vzniku násilí. Obviněný také v podrobnostech vytkl, že se soudy nezabývaly rozpory ve výpovědích poškozeného i svědků R. G. a Ing. J. H., nevzaly v úvahu výpověď svědka T. S., že není přesvědčen, že ke zranění došlo a připomněl závěry zmíněného znalce. Zdůraznil, že se trestné činnosti nedopustil a kromě nepravdivé výpovědi poškozeného nebyl u hlavního líčení ani odvolacího řízení proveden žádný přímý důkaz či řetězec nepřímých důkazů, které by na sebe navazovaly a jeho osobu z vytýkaných trestných činů usvědčovaly. Soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily důkazní situaci a na základě toho učinily nesprávné závěry o jeho vině, když za důkazní nouze měly postupovat podle zásady in dubio pro reo a podle §226 písm. a) tr. ř. jeho osobu zprostit obžaloby. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však námitky směřují toliko proti neúplnému dokazování (neprovedení opětovného výslechu svědka S. odvolacím soudem) a zejména proti hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutková zjištění, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení a způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. Podle názoru státního zástupce nebyly přezkoumáním ve shora naznačeném směru shledány žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich učiněnými právními závěry. Námitka, že ve skutkové větě výroku o vině absentuje údaj o době, po kterou byl poškozený M. K. v důsledku zranění podstatně omezen v běžném způsobu života a na místo toho je uváděna toliko průměrná doba léčení takového zranění, vznesena nebyla. Touto vadou se tudíž nelze zabývat. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. L. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným R. L. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný namítl, že odvolací soud nedoplnil dokazování výslechem svědka T. S. Dále soudům obou stupňů zejména vytkl, že se nezabývaly rozpory ve výpovědích poškozeného M. K. i svědků R. G. a Ing. J. H., nevzaly v úvahu výpověď svědka T. S., že není přesvědčen, že ke zranění došlo. Rovněž poukázal na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a na výpověď znalce u hlavního líčení s tím, že faktické zjištění o vzniku násilí nelze určit. Nutno zdůraznit, že všechny tyto ale i další v dovolání podrobněji rozvedené výhrady, jsou primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V dovolání obviněný nenamítá, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Ostravě (viz jeho doslovná citace výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obviněného výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně (§265b tr. ř.) taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. L. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného usnesení a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k