ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1296.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1296/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 dovolání obviněného P. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 6 To 30/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 92/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 11. 2004, sp. zn. 3 T 92/2004, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to na základě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 39 T 21/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozené V. K., škodu ve výši 1.061.250,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný P. V. odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 6 To 30/2005, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Dále podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl. Obviněný P. V. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., protože dne 31. srpna 1998 v P., ul. L., uzavřel jako jednatel společnosti C. s. r. o. se sídlem P., P. V., smlouvy o zapůjčení 14 přívěsů na přepravu motorových vozidel, a to SPZ, , se společností P. v. a r. n. V. K. se sídlem P., L., přičemž vozíky měly být dle smlouvy ze dne 31. srpna 1998 vráceny do 14. září 1998, což učiněno nebylo a V. K., bytem P., L., tak způsobil škodu ve výši 687.680,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 8. 2004, č. j. 39 T 21/2004-91, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozené V. K., bytem P., L., škodu ve výši 687.680,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vůči rozhodnutí odvolacího soudu, a to výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, podal obviněný P. V. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný vyjádřil přesvědčení, že výrok o trestu napadeného rozsudku spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, neboť odvolací soud nesprávně uplatnil zásady ukládání trestů stanovené trestním zákonem, když zejména chybně hodnotil možnosti jeho nápravy, a v důsledku toho mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře tří let, který je nutno považovat za nepřiměřeně přísný. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a uložil mu trest mírnější.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že ze základních a obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. V daném případě se však v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný dovolává do nepřiměřeně vysokého trestu. Odůvodnění dovolání není v souladu s citovaným dovolacím důvodem. Státní zástupkyně připomněla, že do oblasti ukládání trestu směřuje především dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který s poukazem na podobu napadeného rozhodnutí ani nebyl naplněn. S ohledem na dostupný spisový materiál je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Podle názoru státní zástupkyně bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a není možné je věcně projednat. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. V. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že dovolání je možné učinit pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.
Jiné hmotně právní posouzení zahrnuje i otázku ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát zřetel na jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a na celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle zmíněného ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze proto napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to pouze za předpokladu, kdy druh trestu je podle zákona nepřípustný či trest byl vyměřen mimo trestní sazbu zákonem stanovenou na daný trestný čin.
Z konstatovaného právního výkladu vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře trestu je možné namítat pouze v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž je speciálním ustanovením k §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Aby došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence alespoň jedné z jeho dvou alternativ, jak byly výše popsány. Prostřednictvím tohoto, ale ani jiného dovolacího důvodu, jak jsou taxativně zakotveny v §265b odst. 1 tr. ř., nelze namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu nebo vadné výměře uloženého trestu.
V dovolání obviněný P. V. uplatňuje námitky ohledně nesprávné aplikace zásad při ukládání trestů, když poukazuje zejména na nepřiměřenost uloženého trestu. Takto koncipované výhrady však uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. včetně ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (není namítáno uložení nepřípustného druhu trestu či uložení trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu), nenaplňují. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. V. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného rozhodnutí o trestu a způsobu jeho výkonu a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k