ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.213.2005.1
6 6 Tdo 213/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2005 dovolání obviněného I. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 7 To 142/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 18/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 2 T 18/2004, byl obviněný I. G. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že
dne 14. února 2004 kolem 22.00 hod. v kuchyni rodinného domu čp. v obci Ž., okr. R., po předchozím požití alkoholických nápojů a opakovaných výhrůžkách a v úmyslu usmrtit, bodl poškozeného J. L., kuchyňským nožem o délce čepele 11 cm do levé poloviny hrudníku a poškozený v důsledku bodné rány srdce se zakrvácením dutiny osrdečníkové a levé dutiny pohrudniční na místě zemřel.
Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. d) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní ambulantní formou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. z. p. ČR, O. p. R., se sídlem R., T., odkázána s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný I. G. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 7 To 142/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči konstatovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze podal obviněný I. G. prostřednictvím obhájce dovolání, kterým napadl výroky o vině a trestu, přičemž ho opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný uvedl skutečnosti, které by měly uplatněný dovolací důvod naplnit. Namítl, že skutek byl posouzen jako trestný čin vraždy, ačkoliv z ničeho nelze dovodit úmysl k tomuto činu, zjevně se jedná o hrubou nedbalost zaviněnou alkoholem a kouřením „trávy“. I když jde o okolnosti, jež si svým způsobem přivodil sám, nelze automaticky vycházet z toho, že byl ztotožněn s tím, že přivodí poškozenému smrt. Obviněný zdůraznil, že jednání bylo naprosto spontánní, náhodné, nepromyšlené, spíše v afektu a pod vlivem alkoholu tak, že byly značně omezeny jeho rozpoznávací schopnosti. Při stupni jeho intelektu nelze brát vážně výrok: „…mlč neštvi mě, jinak do 13 vteřin půjdeš…“, neboť se jedná o výrok téhož významu, jako když rodič řekne dítěti: „nezlob nebo tě zbiji“ , kde se rovněž nejedná o totožnost úmyslu a skutku. Podle obviněného je pravdou, že poškozený k jednání nezavdal žádnou příčinu. Proto více zde vystupuje skutečnost, že chyběl jakýkoliv motiv a muselo by se v osobě pachatele jednat o člověka, který by byl spíše „zralý“ na zbavení svéprávnosti, pokud by za takové situace chtěl někoho zavraždit. Obviněný vyslovil nesouhlas se závěry soudu, že byla věnována náležitá pozornost problematice jeho rozpoznávacích schopností s ohledem na požitý alkohol, neboť nikde v posudcích není zmínka o tom, jaký rozdílný vliv má tato obrovská míra požitého alkoholu na člověka, který pije spíše nahodile a u člověka, jehož organismus je oslaben setrvalým požíváním alkoholu. Okolnost, že vůbec nerozpoznával, lze dovodit i z toho, že vyběhl do lesa, kde upadl. Až posléze telefonicky zjišťoval, co se vlastně stalo a uposlechl výzvy přítelkyně, aby se dostavil na Policii ČR. Obviněný rovněž odmítl argumentaci soudu, že způsobem, který unikl pozornosti přítomných, si opatřil v domácnosti nůž, který ve vhodné chvíli použil (přílohou dovolání je dopis I. G. obhájci, kde se snaží tuto situaci vysvětlit - str. 285 tr. spisu). Podle názoru obviněného se zmíněné okolnosti, a to v případě právní kvalifikace vraždy či ublížení na zdraví s následkem smrti, musí promítnout i do výroku o výši trestu (trest je nepřiměřeně vysoký a situaci by lépe vystihovalo zařazení do věznice s ostrahou), přičemž není pravdou, že k situaci nezaujal lítostivý přístup. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání.
Na základě výzvy předsedkyně senátu soudu prvého stupně učiněné ve smyslu ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. obviněný prostřednictvím obhájce doplnil dovolání. Konstatoval, že u trestného činu vraždy, jímž byl uznán vinným, chybí úmysl tento čin spáchat. Podle jeho mínění se jednalo o trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti (§224 odst. 1 tr. zák. event. §221 odst. 1, 3 tr. zák.). Obviněný napadl i výši trestu, neboť při aplikaci nedbalostního trestného činu ublížení na zdraví s následkem smrti by byla trestní sazba jiná včetně zařazení do věznice. Dále zopakoval návrh, jak by měl dovolací soud rozhodnout s tím, aby odvolací soud jednání posoudil jako některý z výše uvedených trestných činů ublížení na zdraví, trest mu uložil v příslušné trestní sazbě a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Předsedkyně senátu soudu prvého stupně nechala v souladu s ustanovením §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného I. G. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce konstatovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným I. G. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech tvrdí, že nelze dovodit jeho úmysl k trestnému činu vraždy a popisuje svoji verzi skutkového děje. Namítá, že výše popsaný výrok na adresu poškozeného nebylo možné brát vážně, dále chyběl motiv k trestnému činu, jímž byl uznán vinným a že soud nevěnoval náležitou pozornost jeho rozpoznávacím schopnostem, a to s ohledem na požitý alkohol (tvrdí, že vůbec nerozpoznával). Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění, úplnost dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž ve vytýkaných procesních vadách až následně obviněný spatřuje jím tvrzené nedostatky ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. včetně ukládaného trestu a zařazení k jeho výkonu do příslušné věznice. Lze připomenout, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný I. G. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně a rozveden v jeho odůvodnění. Tedy mimo jiné, že po předchozím požití alkoholických nápojů a po opakovaných výhrůžkách a v úmyslu usmrtit, bodl J. L. kuchyňským nožem do levé poloviny hrudníku a poškozený v důsledku bodné rány srdce se zakrvácením dutiny osrdečníkové a levé dutiny pohrudniční na místě zemřel. V dovolání obviněný nenamítá, že by tento skutek byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním ve věci, z nichž Krajský soud v Praze (následně i odvolací soud) vyvodil právní závěr, že zmíněným jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. včetně úmyslného zavinění. Rovněž učinil na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zjištění: „…obžalovaný byl schopen rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a byl schopen své jednání ovládnout. Pokud byly tyto schopnosti sníženy požitým alkoholem, nemohlo jej to zbavit trestní odpovědnosti, neboť účinky alkoholu znal a byl schopen se požití alkoholu vyvarovat “. (str. 7 rozsudku soudu prvého stupně). V odůvodnění svého usnesení na str. 3 a 4 odvolací soud poukázal na to, že otázce ovlivnění rozpoznávacích schopností obviněného požitým alkoholem byla věnována náležitá pozornost. V podrobnostech připomněl vypracování znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (provedl výpočty možných hladin alkoholu v krvi obviněného dne 14. 2. 2004 ve 22.00 hod.) a psychiatrie. Zdůraznil, že znalkyně - psychiatričky pracovaly s vypracovanými údaji možných hladin alkoholu v krvi I. G., vyhodnocovaly konkrétní markanty jeho chování v kritické době, přičemž po komplexním zhodnocení dospěly k závěru: „…obžalovaný se v době činu nacházel ve stavu středně těžké opilosti, v pásmu blíže lehké, než těžké opilosti (č. l. 84 tr. spisu). Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly požitým alkoholem částečně, nepodstatně sníženy. Je obeznámen s účinky alkoholu na svou osobu, pro agresivní jednání po požití alkoholu již byl trestán“.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného I. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat) a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k