ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.255.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 255/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2005 dovolání, které podal obviněný J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici L., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 6 To 663/2004, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 99/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 5 T 99/2004, byl obviněný J. B. uznán vinným, že
1) v období od 14. 9. 2003 do 8. 11. 2003 ve Š. a na dalších místech na okrese L. opakovaně prodával látku methamphetamin (pervitin), a to K. S., A. Š., P. Č., F. M., za celkovou částku nejméně 23.500,- Kč,
- od blíže nezjištěné doby nejméně od 26. 3. 2003 až do 12. 11. 2003 na pokoji č. sociální ubytovny v P. ul. čp. ve Š., okr. L., vyráběl methamphetamin za pomoci látek a dalších předmětů, konkrétně toluenu, acetonu, kyseliny chlorovodíkové, což jsou pomocné látky zařazené do tabulky č. II v příloze č. 10 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a dále ethanolu, hydroxidu sodného, jódu a červeného fosforu, kdy při provedené domovní prohlídce bylo na tomto pokoji zajištěno 620 cm3 toluenu v plechové nádobě, 880 cm3 acetonu v láhvi, 50 cm3 kyseliny chlorovodíkové v plastových lékovkách, zbytky efedrinu na povrchu žiletky, který je jako prekursor zařazen do tabulky I v příloze č. 9 zák. č. 167/1998 Sb., zbytky látky methamphetaminu na digitálních váhách, 40 cm3 ethanolu v plastové lékovce, 731 g hydroxidu sodného v plastové nádobě, jód v červené gumové hadici a methamphetamin s efedrinem ve skleněné míse, přičemž methamphetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
2) od blíže nezjištěné doby nejméně od 26. 3. 2003 až do dne 12. 11. 2003 bez povolení přechovával v pokoji č. sociální ubytovny v P. ul. č. ve Š., okr. L., 5,43 g methamphetaminu (pervitinu), který je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Uvedené skutky byly soudem prvého stupně právně kvalifikovány v bodě 1) jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a v bodě 2) jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to chemikálií a laboratorních nástrojů určených k výrobě methamphetaminu zajištěných při domovní prohlídce v pokoji č. 19 ubytovny v P. ul. čp. ve Š. dne 12. 11. 2003 a dále 5,43 g methamphetaminu zajištěného rovněž při této domovní prohlídce.
Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými a odsouzeni zejména pro obdobnou trestnou činnost obvinění R. D. a A. Š.
Proti konstatovanému rozsudku podali všichni obvinění odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 6 To 663/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen, a to pokud jde o obviněného J. B. ve výroku o trestu propadnutí věci. V případě těchto věcí (chemikálií a laboratorních nástrojů určených k výrobě methamphetaminu zajištěných při domovní prohlídce v pokoji č. ubytovny v P. ulici čp. ve Š. dne 12. 11. 2003 a dále 5,43 g methamphetaminu zajištěného rovněž při této domovní prohlídce) odvolací soud podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. rozhodl o jejich zabrání. Rovněž bylo rozhodnuto i o odvolání obviněných R. D. a A. Š.
Vůči rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. B. prostřednictvím obhájce dovolání, kterým také napadl rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o vině pod bodem 1), a proto i ve výroku o trestu. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soud na zjištěný skutkový stav v bodě 1) rozsudečného výroku nesprávně aplikoval ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. namísto ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. V tomto směru zdůraznil, že se neztotožňuje se skutkovými závěry, které učinily soudy obou stupňů, a navíc na takto zjištěný skutkový stav bylo nesprávně aplikováno hmotné právo. Upozornil, že krajský soud přejal právní úvahy okresního soudu a odkázal na ně, když pouze zdůraznil, že pervitin jako tzv. tvrdá droga patří k nejvíce konzumovaným a rozšiřovaným, což již samo o sobě zakládá podstatné zvýšení společenské nebezpečnosti. Podle okresního soudu obviněný spáchal trestný čin ve větším rozsahu. V tomto směru dovolatel namítl, že na rozdíl od majetkových deliktů, kde je škoda v ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. přesně kvantifikována, u pojmu „větší rozsah“ podle §187 odst. 2 tr. zák. jakákoliv přesná kvantifikace neexistuje, a proto je věcí výkladu a polemiky, co lze za „větší rozsah“ považovat. Okresní soud tento větší rozsah spatřuje v počtu osob, kterým obviněný drogu prodal, v četnosti prodejů, v období, v jakém se prodeje realizovaly, v tom, o jakou drogu se jednalo a že kupující nebyli konečnými konzumenty. Podle názoru obviněného však o výrobu a prodej ve větším rozsahu nešlo. Z rozsudku vyplývá, že prodal drogu čtyřem lidem, přičemž z výše za prodej utržené částky lze dovodit, že prodal přibližně 25 aplikačních dávek drogy (alespoň z výpovědi svědka Č. a Š. vyplývá, že jedna dávka byla prodávána za 1.000,- Kč). Droga byla prodávána ve velice krátkém časovém úseku necelých dvou měsíců. Pervitin je přitom na škále drog v přibližném středu a podle dovolatele rozhodně existují i drogy horší - heroin a morfium. Navíc nebylo zjištěno, že by kupující nebyli konečnými konzumenty. Ani množství ingrediencí zadržených a sloužících k výrobě není nijak veliké. Proto se nemohl dopustit souzené trestné činnosti ve větším rozsahu a jeho jednání pod bodem 1) rozsudku mělo být kvalifikováno toliko podle §187 odst. 1 tr. zák. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal a zrušil oba napadené rozsudky, a to ve výroku o vině pod bodem 1), dále aby sám rozsudkem rozhodl tak, že skutkem uvedeným pod bodem 1) obviněný spáchal trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. a uložil mu trest kratšího trvání. Rovněž vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že námitky obviněného, podle nichž ve skutku pod bodem 1) výroku o vině není vyjádřen znak „ve větším rozsahu“, tj. že svým jednáním naplnil objektivní stránku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a proto měl být právně posouzen toliko jako týž trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák., obsahově odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o kritéria zákonného znaku ve „větším rozsahu“, státní zástupce konstatoval, že Okresní soud v Litoměřicích ve svém rozsudku výslovně zmínil dobu prodeje methamphetaminu - pervitinu, rozsah výroby a prodeje uvedené psychotropní látky označil v tzv. právní větě výroku o vině „za větší“, byť je v samotném výroku rozsudku blíže nespecifikoval. Dále poukázal na prodejní cenu předmětného pervitinu s tím, že za jeho prodej K. S., A. Š., P. Č. a F. M. obviněný vyinkasoval nejméně 23.500,- Kč. I když zmíněná prodejní cena sama o sobě nevypovídá zcela exaktně o množství a kvalitě pervitinu, který obviněný prodával jmenovaným osobám, lze např. z výpovědi svědka P. Č. dovodit, že prodejní cena pervitinu činila 1.000,- Kč za gram (nikoliv za jednu dávku drogy, jak tvrdí dovolatel). To znamená, že i při důsledném respektování zásady in dubio pro reo je naprosto evidentní, že hranice 10 gramů (resp. 200 běžných dávek) musela být při vyinkasování částky 23.500,- Kč překročena nejméně dvojnásobně, přičemž soudy správně přihlížely i k počtu osob, které od obviněného drogu nakupovaly, četnosti a poměrně krátké době, po kterou obviněný pervitin prodával, a rovněž k tomu, že se jednalo o tzv. „tvrdou drogu“, která je způsobilá přivodit vážnou újmu na zdraví. Podle názoru státního zástupce je z obsahu dovolání zřejmé, že obviněný v souvislosti s množstvím pervitinu, který podle pravomocného výroku o vině prodal, zaměňuje počet dávek drogy za její hmotnostní množství, přičemž na rozdíl od soudů obou stupňů dovozuje, že prodal pouhých asi 25 dávek pervitinu namísto asi 23,5 gramů této drogy, ze které by šlo vyrobit asi 470 dávek. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání předně shledal, že dovolání obviněného J. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci citovaného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
V rámci dovolání obviněný namítl, že jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť vzhledem k absenci znaku výroby a prodeje omamné látky „ve větším rozsahu“ mělo být jeho jednání posouzeno toliko jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Tuto výtku směřující do správnosti hmotně právního posouzení lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud mohl posoudit, zda předmětný skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně a rozvedený v odůvodnění obou soudních rozhodnutí vykazuje obviněným namítanou vadu.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a tento čin spáchá jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Ve stručnosti lze připomenout, že citovaný text trestního zákona neobsahuje bližší vymezení pojmu „ve větším rozsahu“, a proto jeho výklad je záležitostí soudní judikatury. Kvalifikační znak výroby a prodeje omamných a psychotropních látek „ve větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje kvantitativní a kvalitativní stránku mimo jiné při výrobě a prodeji takových látek, tj. ve svém konečném důsledku i míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je potřebné prokázat celkové množství, druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. Podle rozhodovací praxe soudů musí jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku, a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 564/02). Vedle toho mohou mít význam i další kritéria charakterizující rozsah její výroby, dovozu, vývozu, nabídky, prodeje či přechovávání pro jiného, jako finanční vyjádření hodnoty takové látky, doba dispozice pachatele s touto látkou, četnost s ní uskutečněných transakcí a počet osob, jímž byla skutečně prodána, nebo pro jejichž použití byla určena.
V souvislosti s otázkou obsahu uvedeného zákonného znaku je třeba též zmínit pokyn obecné povahy č. 6/2000 Sbírky pokynů obecné povahy NSZ (1 Spr 198/2000) ze dne 27. 4. 2000, který vydal nejvyšší státní zástupce, jenž obsahuje tabulku orientačních hodnot odpovídajících znění ustanovení §187 odst. 1, 2 tr. zák. nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních látek v níž bylo vycházeno z mezinárodních zkušeností i medicínských hledisek. Pro látku pervitin je v tomto pokynu uvedena pro naplnění znaku „větší rozsah“ hodnota 10 gramů, což odpovídá 200 dávkám v typickém balení po 50 miligramech. Množství drogy, kterou pachatel vyrábí, prodává apod., je přitom třeba stanovit váhovým množstvím přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, nikoli množstvím dávek, na něž je konkrétní dávka či celkové množství drogy, rozděleno. Uvedený pokyn sice není pro soudy závazný a množství v něm uvedená jsou pouze orientační. Přesto však velmi podstatně ovlivňuje praxi, neboť orgány činné v trestním řízení ho akceptují.
Pokud jde o kritéria zákonného znaku ve větším rozsahu, Okresní soud v Litoměřicích ve svém rozsudku ve výroku o vině pod bodem ad 1) výslovně zmínil dobu prodeje (od 14. 9. 2003 do 8. 11. 2003) a výroby pervitinu (nejméně od 26. 3. 2003 do 12. 11. 2003), jeho množství označil v tzv. právní větě za větší, byť je blíže v samotném výroku rozsudku nespecifikoval. Dále uvedl částku, kterou za jeho prodej obviněný získal (nejméně 23.500,- Kč). Nutno připustit, že ve skutkové větě rozsudku není jinak, než citovaným způsobem vyjádřeno, jaké množství pervitinu a v jaké kvalitě obviněný vyrobil a prodal. Z odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně je však zřejmé, že svědek P. Č. kupoval od obviněného pervitin za cenu 1.000,- Kč za jeden gram. Z výpovědi svědka A. Š. vyplývá, že od obviněného kupoval pervitin za 500,- Kč a v jednom případě za 1.000,- Kč, přičemž váhové množství není uvedeno (vše na str. 6 a 7 rozsudku). Pokud tedy soud prvého stupně uzavřel, že obviněný získal prodejem pervitinu celkovou částku nejméně 23.500,- Kč, je evidentní, že hranice většího rozsahu byla z hlediska kvantitativní stránky (10 g odpovídá 200 dávkám po 50 mg) více než dvojnásobně překročena.
Ve světle shora rozvedených argumentů je zřejmé, že hranice většího rozsahu ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. byla v jednání obviněného J. B. naplněna. Proto nelze akceptovat námitky dovolatele spočívající v tvrzení, že při ceně 1.000,- Kč za 1 dávku pervitinu prodal s ohledem na celkově utrženou částku 23.500,- Kč přibližně jen 25 dávek pervitinu, neboť v tomto směru zaměňuje počet dávek drogy za váhové množství pervitinu. Soud prvého stupně navíc důvodně přihlédl k počtu osob, kterým obviněný pervitin prodal, když některé z nich (konkrétně spoluobviněný A. Š.) nebyly konečnými konzumenty, ale drogu prodávaly i dalším osobám. Také zvážil četnost prodejů v poměrně krátkém období, stejně jako skutečnost, že šlo o tzv. tvrdou drogu způsobilou přivodit vážnou újmu na zdraví.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvého stupně zjistil předmětný skutek v rozsahu, který pokrývá znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to i z hlediska kvalifikačního znaku „ve větším rozsahu“. Nutno doplnit, že tato okolnost ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost. Je zcela zřejmé, že obviněný J. B. se výroby a prodeje pervitinu nedopustil nikterak ojediněle, nýbrž touto činností se zabýval systematicky po delší dobu a jím distribuované množství pervitinu, byť vyjádřené toliko prostřednictvím celkové prodejní ceny, bylo zcela nesporně způsobilé ohrozit zdraví a život většího množství osob. Pokud v tzv. skutkové větě výroku o vině nebylo uvedeno přesné množství vyráběné a prodávané drogy, jde toliko o neúplnost popisu skutku, nikoli o jeho nesprávné hmotně právní posouzení. Závěr, že zjištěným jednáním obviněný naplnil všechny formální a materiální znaky skutkové podstaty zmíněného trestného činu, proto považuje i dovolací soud za správný.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného J. B. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2005
Předseda senátu :
JUDr. Jiří H o r á k