ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.408.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 408/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2005 dovolání obviněného J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 7 To 148/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 9/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 2 T 9/2004, byl obviněný J. D. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 1. 4. 2004 okolo 09.00 hod., okr. S., poté, co zazvonil u domu R. H., a poté, co jej vpustila do bytu, v úmyslu ji usmrtit a získat majetkový prospěch, začal shora jmenovanou fyzicky napadat, a to údery pěstí do obličeje, rdousit, takže upadla do bezvědomí, kdy jí napadl soškou do hlavy a způsobil jí tak tupý úraz hlavy a krku, podkožní krevní výrony a oděrky v obličeji, tržně zhmožděnou ránu na čele, krevní výrony pod spojivkou pravého oka a na tvářových sliznicích, drobná poranění mozkové tkáně, drobné podpavučnicové krvácení nad týlními a temenními laloky mozku s lehčími neurologickými příznaky postižení nervového systému, když způsobená poranění bezprostředně ohrožovala poškozenou na životě, především zadušením a nebezpečí její smrti bylo odvráceno poskytnutím včasné specializované intenzivní léčebné péče na chirurgickém oddělení N. v L. a po napadení odcizil mobilní telefon zn. E. v hodnotě 500,- Kč, 6 ks zlatých prstenů, 1 ks zlatého řetězu a 1 ks zlatého náramku v celkové hodnotě 26.750,- Kč a 600,- Kč na hotovosti.
Za uvedený trestný čin byl obviněný J. D. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené R. H., škodu ve výši 27.350,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vůči konstatovanému rozsudku podali obviněný J. D. a v jeho neprospěch krajský státní zástupce v Hradci Králové odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 7 To 148/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný J. D. prostřednictvím obhájce dovolání, kterým napadl všechny výroky těchto rozhodnutí a opřel ho o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný předeslal, že soudy obou stupňů porušily při svém rozhodování ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., když neprovedly jím navrhované důkazy, a ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., když provedené důkazy hodnotily pouze v jeho neprospěch. V naznačeném směru uvedl, že opakovaně poukazoval na nesrovnalosti v tvrzeních poškozené R. H., zejména z hlediska jejího popisu pachatele. Poškozená při svém prvotním popisu neuvedla, že pachatel měl knír, přičemž hustý černý knír je dominantní a markantní znak obličeje obviněného a knír měl i v době, kdy mělo dojít ke spáchání trestného činu. Další zásadní rozpor byl v popisu oblečení pachatele, který podle poškozené měl mít světlý svetr a rozhodně neměl mít riflové kalhoty; obviněný byl však v inkriminovaný den prokazatelně oblečen do černých riflových kalhot a černé kožené bundy, což vyplývá i z výpovědí svědků V. D. a E. F. Obviněný rovněž napadal rekognici, která byla provedena před zahájením trestního stíhání. Navíc poškozená R. H. jej v den rekognice zahlédla v budově policie v P. a při výslechu poškozené před rekognicí ležela jeho fotografie na stole v místnosti, kde výslech probíhal. Rekognice je nezákonná, neboť se nejednalo o neodkladný či neopakovatelný úkon. Mohla být provedena až po zahájení trestního řízení za účasti obhájce obviněného, neboť v té době měly policejní orgány důvodné podezření ze spáchání trestného činu s ohledem na mobilní telefon poškozené, který byl nalezen u jeho příbuzných. Obviněný konstatoval, že v žádném případě nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že předmětný mobilní telefon koupil v B. od neznámého muže; i v tomto případě navrhoval provedení důkazů, které by potvrdily jeho obhajobu, neboť onoho muže spatřil v době výkonu vazby v televizi v pátrací relaci televize N., avšak ani tento důkaz ve prospěch obhajoby soudy neprovedly. Zdůraznil, že v jeho prospěch svědčí i časový harmonogram odjezdů autobusů z P. do B., až po setkání s nezletilým F. F. v B., a proto již jen z časových důvodů nemohl trestný čin spáchat. Na druhé straně nebylo jednoznačně zjištěno, kdy mělo k napadení poškozené R. H. dojít, což je důležitá skutečnost právě z důvodů časových návazností. Pokud by totiž neodjížděl autobusem v 9.20 hod. z P., nemohl by se kolem 13.00 hod. v B. sejít s F. F.Obviněný uvedl, že k těmto časovým souvislostem opětovně navrhoval doplnění dokazování dodatkem znaleckého posudku znalce MUDr. J. P., který by se měl vyjádřit k otázce, jak rychle otok hrtanu u poškozené postupoval, tedy pokud by došlo k napadení poškozené v 9.00 hod., zda by v 11.00 hod. poškozená ještě mohla dýchat, případně jestli by v té době (tedy po dvou hodinách) byl otok tak velký, že by již uzavřel dýchací cesty; ani tento důkaz soudy neakceptovaly. Dále poukázal na skutečnosti, že na místě činu byly nalezeny upotřebitelné daktyloskopické, trasologické a chemické stopy, které nebyly vyhodnoceny jako stopy jeho osoby. Konstatoval, že od počátku trestního řízení navrhoval provést expertizu srovnáním otisku jeho bot s nalezenými stopami z místa trestného činu, když prokazatelně měl stejné boty v den, kdy došlo k napadení poškozené v P. a v den jeho zadržení; tento důkaz rovněž nebyl proveden. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nelze podle názoru obviněného jednoznačně uzavřít, že je vinen trestným činem, pro který byl pravomocně odsouzen. Soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy jednostranně a v jeho neprospěch.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 2 T 9/2004, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 7 To 148/2004, dále aby sám ve věci rozhodl rozsudkem a podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil jeho osobu obžaloby.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolatel brojí proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování a proti hodnocení důkazů soudy a prostřednictvím těchto skutkových a procesních námitek nadále prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které se dne 1. 4. 2004 v ranních hodinách sice v P. krátkodobě zdržoval, ve výroku o vině popsaného skutku se však nedopustil. Podle názoru státního zástupce námitky obviněného J. D. se ani vzdáleně netýkají správnosti právního posouzení skutku ani jiného hmotně právního posouzení a obsahově se nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani s žádným jiným dovolacím důvodem. Dále uvedl, že soudy obou stupňů postupovaly při hodnocení důkazů v naprostém souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Rekognice, při které poškozená jednoznačně identifikovala obviněného jako pachatele loupežného přepadení, byla provedena při plném respektování ustanovení §158a tr. ř. Mobilní telefon pocházející z majetku poškozené se nacházel v držení obviněného J. D. již velmi krátce po činu a právě s ohledem na dovolatelem uváděné časové souvislosti je vyloučeno, aby se do jeho držení dostal jiným způsobem, než že se ho zmocnil skutkem popsaným ve výroku o vině. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. D. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. D. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný namítá porušení procesních ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v podrobnostech tvrdí nedostatky v úplnosti dokazování (neprovedení obhajobou navržených důkazů svědčících v jeho prospěch např. expertizy srovnáním otisku bot obviněného se zajištěnými stopami na místě činu, vypracování dodatku ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ohledně zranění poškozené, stran jeho tvrzení, že v televizní relaci spatřil muže, který mu prodal předmětný mobilní telefon) a v hodnocení provedených důkazů (zejména tvrzení poškozené týkající se popisu pachatele). Rovněž předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje (v P. se sice inkriminovaného dne zdržoval, avšak s ohledem na svůj další časový harmonogram odcestoval autobusem v 9.20 hod. do B., kde se setkal s F. F., přičemž zde i zakoupil od neznámého muže předmětný mobilní telefon), z čehož dovozuje, že vytýkaný trestný čin nemohl spáchat. Nedostatky spatřuje i v nezákonně provedené rekognici. Všechny tyto uplatněné výhrady však primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění, přičemž v těchto tvrzených procesních nedostatcích až následně dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení daného skutku. Jak již bylo výše uvedeno, samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný J. D. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (viz jeho citace v úvodu tohoto usnesení) a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. D. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k