ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.622.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 622/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2005 dovolání, které podal obviněný P. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 4 To 383/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 112/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 3 T 112/2003, byl obviněný P. N. uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že
obžalovaný P. N. nejméně od konce měsíce listopadu 2002 do 10. 1. 2003 v domě na ulici L. v B., v bytě K. S., opakovaně bez příslušného povolení vyráběl metamfetamin - pervitin a za tímto účelem v tomto bytě přechovával i laboratorní potřeby, chemikálie a další věci, které si opatřil, potřebné k výrobě pervitinu, který užíval pro svou potřebu a poskytoval jej i dalším osobám, rovněž i K. S., který obžalovanému P. N. po shora uvedenou dobu umožnil tuto nedovolenou výrobu, a za tímto účelem věci potřebné k výrobě metamfetaminu ve svém bytě přechovával. Dne 10. 1. 2003 v odpoledních hodinách pak v bytě K. S. na L. obžalovaný P. N. společně s obžalovaným D. P. a I. H. provedli nezákonnou výrobu metamfetaminu - pervitinu, pomocí prekurzoru efedrinu získaného z léku Modafen, za pomoci věcí a surovin, které si sami za tímto účelem opatřili, přičemž metamfetamin je uveden v příloze číslo 5 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky, ve znění novel, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška číslo 62/1989 Sbírky).
Za tuto trestnou činnost byl obviněný P. N. odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání v rozsudku specifikovaných věcí. Tímtéž rozsudkem byli uznáni vinnými a odsouzeni i obvinění D. P., I. H. a K. S.
Proti konstatovanému rozsudku podali všichni obvinění odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. N. dovolání.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2004, sp. zn. 6 Tdo 717/2004, bylo k podanému dovolání zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, a to jednak podle §265k odst. 1 tr. ř. ohledně obviněného P. N. a jednak podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. ohledně obviněného K. S. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud mimo jiné vyslovil právní názor, že v posuzovaném případě nejde o jednočinný souběh trestných činů, neboť takový závěr vylučuje vztah subsidiarity trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. k trestnému činu téhož slovního označení podle §187 odst. 1 tr. zák. Pokud ve zjištěném období obviněný P. N. nejen přechovával laboratorní potřeby, chemikálie a další věci potřebné k nedovolené výrobě metamfetaminu - pervitinu, které si opatřil, ale současně tuto psychotropní látku vyráběl a užíval pro svou potřebu a poskytoval ji i dalším osobám, mělo být předmětné jednání posouzeno pouze jako trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. (str. 8 odůvodnění usnesení dovolacího soudu).
Následně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 4 To 383/2004, z podnětu odvolání obviněného P. N. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 3 T 112/2003, ohledně tohoto obviněného. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného P. N. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tak, že nejméně od konce měsíce listopadu 2002 do 10. 1. 2003 v domě na ulici L. v B., v bytě K. S., opakovaně bez příslušného povolení, vyráběl metamfetamin - pervitin a za tímto účelem v tomto bytě přechovával i laboratorní potřeby, chemikálie a další věci, které si opatřil, potřebné k výrobě pervitinu, který užíval pro svou potřebu a poskytoval jej i dalším osobám, rovněž i K. S., který obžalovanému P. N. po shora uvedenou dobu umožnil tuto nedovolenou výrobu, a za tímto účelem věci potřebné k výrobě metamfetaminu ve svém bytě přechovával. Dne 10. 1. 2003 v odpoledních hodinách pak v bytě K. S. na L. obžalovaný P. N. společně s obžalovaným D. P. a I. H. provedli nezákonnou výrobu metamfetaminu - pervitinu, pomocí prekurzoru efedrinu získaného z léku Modafen, za pomoci věcí a surovin, které si sami za tímto účelem opatřili, přičemž metamfetamin je uveden v příloze číslo 5 k zákonu číslo 167/1998 Sb., ve znění jeho novel, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1998 Sb. pozn. správně má být vyhl. č. 62/1989 Sb.). Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvého stupně napadl obviněný P. N. prostřednictvím obhájkyně dovoláním. Mimořádný opravný prostředek zaměřil do výroku o vině a trestu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že „rozsudek soudu prvého stupně spočívá v nesprávném hmotně právním posouzení věci a soud druhého stupně v rámci řízení o řádném opravném prostředku pochybení soudu prvého stupně nenapravil“.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že po celou dobu trestního řízení popíral, že by v bytě K. S. prováděl výrobu drog nejen v roce 2002 a na počátku roku 2003, ale i v den, kdy do bytu vnikla policie a došlo k zadržení, tj. 10. 1. 2003. Rovněž popíral, že by věci sloužící k výrobě pervitinu a nalezené v předmětném bytě patřily jemu a že by je do tohoto bytu přinesl. Věci sloužící k výrobě drog byly vlastnictvím S., který v tomto bytě prováděl jejich výrobu a také je prodával, přičemž obviněný si k němu do bytu chodil drogy kupovat. V tomto směru obviněný poukázal na svůj návrh učiněný po zrušení věci v dovolacím řízení, aby v rámci odvolacího řízení bylo dokazování doplněno spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 128/2004, z něhož vyplývá, že obviněný K. S. je trestně stíhán pro stejné jednání, ve stejném místě, čase a provedené stejným způsobem. Zdůraznil, že odvolací soud tomuto návrhu nevyhověl, ačkoliv se z hlediska způsobu, místa a času i s použitím stejných předmětů nemohli stejného skutku dopustit oba dva. Podle názoru obviněného z důkazů shromážděných v průběhu trestního řízení a provedených před soudem nelze prokázat cokoliv ve vztahu k jeho osobě. Upozornil, že v dosavadním řízení bylo zjištěno pouze tolik, že při zákroku policie dne 10. 1. 2003 byly v předmětném bytě sice nalezeny věci, které slouží k výrobě pervitinu, avšak nebyl zjištěn rozpracovaný postup při jeho výrobě, chyběl prekurzor v množství reálně použitelném pro přípravu metamfetaminu a na žádné ze zajištěných věcí nebyla zjištěna stopa, která by spojovala uvedené věci s jeho osobou. Rovněž vyjádřil nesouhlas s tím, že odvolací i dovolací soud poukázaly ve svých rozhodnutích na to, že v rámci řízení o opravném prostředku nemohou zasahovat do hodnocení důkazů soudem prvého stupně. Podle mínění obviněného lze s tímto tvrzením souhlasit pouze tehdy, pokud provedené důkazy neumožňují jiný výklad, než činí soud prvého stupně, nevyvolávají žádné pochybnosti a neexistuje jiný důkaz, který by závěry soudu prvého stupně změnil či mohl změnit. Vyhodnocení provedených důkazů a závěry obou soudů ve vztahu k jeho osobě považuje za nepřesvědčivé, přičemž soud druhého stupně toto pochybení soudu prvého stupně nenapravil, obviněným navrhovaný důkaz neprovedl a dokazování tak zůstalo neúplné a kusé. Odvolací soud napravil pouze pochybení v použité právní kvalifikaci a obviněnému uložil po provedené změně výroku o vině stejný trest.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 4 To 383/2004, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 3 T 112/2003, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Předseda senátu soudu prvého stupně zaslal ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání. Ke dni rozhodnutí ve věci však Nejvyšší soud vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. N. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným P. N. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný opakuje v podstatné části dovolací námitky uplatněné již v předchozím dovolání, k nimž se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 29. 10. 2004, sp. zn. 6 Tdo 717/2004. V podrobnostech tvrdí, že se předmětného skutku nedopustil, neboť ze žádného důkazu nelze dovodit jeho vinu, nebyl zjištěn rozpracovaný postup při výrobě pervitinu, chyběl prekurzor v množství reálně použitelném pro jeho přípravu, na žádné ze zajištěných věcí nebyla nalezena stopa vztahující se k jeho osobě. Dále popisuje vlastní verzi skutkového děje s tím, že do předmětného bytu si pouze chodil drogy kupovat, věci sloužící k výrobě pervitinu mu nepatřily, ten zde vyráběl K. S., přičemž poukazuje na neprovedení důkazu v odvolacím řízení spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 128/2004 ve věci jmenovaného obviněného. Tato tvrzení jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž v tvrzených procesních nedostatcích až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný P. N. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 4 To 383/2004, (viz jeho doslovná citace uvedená výše). V dovolání obviněný nenamítá, že takto popsaný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde z jeho strany výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. Tento závěr platí i pro výtku obviněného, že odvolací soud napravil pouze pochybení v použité právní kvalifikaci a po provedené změně výroku o vině mu uložil stejný trest.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. N. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Závěrem považuje Nejvyšší soud za potřebné ve smyslu znění §280 odst. 5 tr. ř. upozornit, že námitka obviněného P. N. spočívající v tvrzení, že za stejný skutek je trestně stíhán obviněný K. S., by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy řízení (ustanovení §277 a násl. tr. ř.), který mohou u soudu prvého stupně (posuzoval by, zda jsou splněny podmínky obnovy - §278 tr. ř.) učinit osoby uvedené v §280 tr. ř. (vedle obviněného mimo jiné osoby i státní zástupce).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák