ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.63.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 63/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2005 dovolání obviněného J. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 12 To 414/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 547/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 4 T 547/2002, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době od března 1995 do 15. července 1995 v T. v ul. P. povstání v objektu centrální výroby, který užíval společně se stroji a technologickým zařízením na základě dohody o podnájmu nebytových prostor uzavřené se s. r. o. D. T. dne 31. 5. 1994, po ukončení podnikatelské činnosti ke dni 31. 3. 1995 nechal odvézt čistící zařízení v hodnotě 26.402,- Kč, přístroj na výrobu v hodnotě 117.659,- Kč, kutr za 402.296,- Kč, narážečku za 33.019,- Kč, brus za 17.199,- Kč, míchačku za 81.620,- Kč, překladový vůz za 31.316,- Kč, stahovačku za 22.931,- Kč, překlápěcí vůz za 23.376,- Kč, nádobí na maso za 59.692,- Kč, řezačku na maso za 48.612,- Kč, nerezové stoly za 54.459,- Kč, stoly za 6.616,- Kč, stoly za 9.759,- Kč, kotel za 12.248,- Kč, kotle za 79.620,- Kč, váhy za 41.472,- Kč, váhy za 25.080,- Kč, váhu za 8.594,- Kč, váhy za 28.790,- Kč, pojízdnou vanu za 5.429,- Kč, vozíky za 26.460,- Kč, vozík za 4.564,- Kč, vozíky za 9.130,- Kč, vozíky za 136.959,- Kč, nerezový regál za 13.779,- Kč, tj. věci v celkové hodnotě 1.327.081,- Kč, s nimiž následně naložil nezjištěným způsobem, poškozenému s. r. o. D. T. do současné doby nevrátil a společnosti tak způsobil škodu v uvedené výši.
Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozenému s. r. o. D. T. částku 1.327.081,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 12 To 414/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 12. 11. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Trutnově a obhájkyni obviněného JUDr. Z. V. a dne 13. 11. 2003 obviněnému J. K.
Vůči citovaným soudním rozhodnutím podal obviněný J. K. prostřednictvím výše jmenované obhájkyně dne 12. 1. 2004 u Okresního soudu v Trutnově dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a následně i na nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Konstatoval, že se hájil mimo jiné tím, že veškeré uzavřené smlouvy o pronájmu nebytových prostor byly s odkazem na zákon č. 116/1990 Sb. od počátku neplatné, a to z několika důvodů. Soud však k těmto námitkám nepřihlédl, což ve svém důsledku znamenalo, že nesprávně vycházel z platně uzavřených smluv. Podle názoru obviněného bylo svědecky prokázáno, že smlouvy byly uzavřeny v několika verzích, z nich prvé byly neplatné např. proto, že je uzavíral někdo, kdo se za vlastníka vydával, avšak vlastníkem vůbec nebyl. Další smlouva z téhož dne, která však byla sepsána později se zpětným datem, v žádném případě neomezovala jeho osobu v tom, kde a jakým způsobem má movité věci užívat. Obviněný zdůraznil, že rozhodně nebylo ujednáno, že nemůže zařízení užívat kdekoliv jinde, než ve vymezeném původním prostoru. Následně byly některé stroje a zařízení odvezeny do Ch. a byly třetí osobou prodány. Je proto otázkou, zda došlo ke spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., když J. K. popíral a nadále popírá, že si přisvojil cizí věc, respektive že věci odcizil a prodal. Obviněný sám oznámil, že se dozvěděl, kde se věci nacházejí a že byly prodány, ale v tomto směru se soud námitkami jeho obhajoby vůbec nezabýval. Rovněž počítal s tím, že pokud se mu podaří rozjet výrobu, zařízení bude vráceno, což se nestalo proto, že bylo odcizeno. Připomněl, že trval na tom, že řadu listin, které byly ve spise zařazeny, nikdy nepodepsal. Jeho podpisy byly zfalšovány, přičemž ani v tomto směru se soud jeho námitkami nezabýval. Za tohoto stavu věci dovolatel vyjádřil přesvědčení, že nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., protože neexistuje žádný důkaz prokazující subjektivní stránku tohoto trestného činu, tj. úmysl přisvojit si cizí věc. Závěrem dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 12 To 414/2003, i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 4 T 547/2002, a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je z dovolací argumentace zcela zřejmé, že neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, neboť je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových zjištění. Takový způsob odůvodnění dovolání neodpovídá po obsahové stránce ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Státní zástupkyně konstatovala, že z napadeného rozhodnutí a rozsudku soudu prvého stupně vyplývá, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která ve svých rozhodnutích vyložily i odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.; nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad. Zdůraznila, že v rámci označeného dovolacího důvodu se dovolatel domáhá revize zjištěného skutkového stavu, a tedy dovolání uplatnil na procesním nikoliv hmotně právním základě. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce konstatovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. K. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný namítá, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu zpronevěry, neboť neměl úmysl přisvojit si cizí věc (předmětné stroje a zařízení sloužící ke zpracování masa). V podrobnostech uvádí argumenty, které by měly tuto výtku podporovat (tvrdí, že smlouvy o pronájmu nebytových prostor byly od počátku neplatné, řadu listin ve spise nikdy nepodepsal, jeho podpisy byly zfalšovány) a popisuje vlastní verzi skutkového děje (se stroji a zařízením nedisponoval v rozporu s nájemní smlouvou, a pokud by nedošlo k odcizení, vrátil by je). Lze poznamenat, že obviněný uplatnil obdobné výhrady již v odvolacím řízení, ale krajský soud je neakceptoval. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené výhrady primárně namítají správnost skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, přičemž ve vytýkaných procesních vadách až následně dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku včetně absence úmyslu v jeho jednání. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V předmětné trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný J. K. spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (viz citace výše) a rozveden v jeho odůvodnění. Obviněný nenamítá, že by takto zjištěný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Lze proto důvodně uzavřít, že v dovolání uplatněné výhrady stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k