ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.8.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 8/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2005 dovolání obviněného J. Š., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. 5 To 349/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 79/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 9 T 79/2003, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 29. 5. 2003 v době kolem 17.00 hod. v B. na ulici G. před domem číslo jako řidič sanitního vozidla značky Fiat Ducato, registrační značky, nejprve zastavil v místě zálivu zastávky městské hromadné dopravy, kde je řidičům zakázáno zastavit a stát a přesto, že z vozidla neměl potřebný výhled, si řádně neověřil, zda může bezpečně zacouvat k okraji vozovky a při couvání zadní částí vozidla zachytil chodkyni M. P., narozenou 17. 2. 1925, která v úmyslu přejít mimo přechod pro chodce pětiproudovou komunikaci s povolenou rychlostí do 60 km/hod, vstoupila za jeho vozidlo, v důsledku nárazu upadla na zem a utrpěla těžké zranění zhmožděním mozku a rozsáhlým krvácením do mozku se zlomeninou klenby lebeční spolu s rozsáhlým zhmožděním pravé ruky a pravé horní části zad, přičemž tomuto zranění dne 1. 6. 2003 v nemocnici podlehla. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestatřiceti měsíců.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. Š. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2004. sp. zn. 5 To 349/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 19. 10. 2004 Městskému státnímu zastupitelství v Brně, dne 22. 10. 2004 obhájci obviněného JUDr. J. B. a dne 18. 11. 2004 obviněnému J. Š.
Obviněný J. Š. podal dne 20. 12. 2004 prostřednictvím výše jmenovaného obhájce u Městského soudu v Brně dovolání, kterým napadl citované usnesení krajského soudu a opřel ho o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný zrekapituloval skutková zjištění soudu prvého stupně, v rámci čehož poukázal na svědeckou výpověď V. P., manžela poškozené, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, výslech znalkyně MUDr. E. K., protokol o nehodě v silničním provozu, fotodokumentaci pořízenou na místě nehody, plánek k dopravní nehodě, výpis z evidenční karty řidiče a lékařskou zprávu vystavenou MUDr. R.S. Namítl, že z provedených důkazů nelze prokázat skutkový stav, jak jej nalézací soud zjistil. Žádný z těchto důkazů nepotvrzoval obžalobu v tom směru, že to byl právě obviněný, kdo poškozenou při couvání sanitním vozidlem zachytil a tím přivodil její pád, zranění a pozdější smrt. Soudu prvého stupně postačoval k závěru o příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou a smrtí poškozené názor znalců z oboru zdravotnictví, ačkoliv soudní znalkyně ve své výpovědi mimo jiné uvedla, že znalci měli k dispozici pouze protokol o nehodě v silničním provozu, kde poloha poškozené není vyznačena. Rovněž si nevzpomínala, zda dostali k dispozici konkrétní popis polohy poškozené po nehodě. Také informace, které měli v době vypracování posudku k dispozici, byly značně kusé. Obviněný zdůraznil, že návrh obhajoby na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru silniční dopravy nalézací soud nepřipustil a sám žádné důkazy v tomto směru neprováděl; provedené důkazy naopak svědčí o pochybnostech, které se soudu nepodařilo rozptýlit. Upozornil, že na sanitním vozidle, které kritického dne řídil, nebyla nalezena jakákoliv stopa po střetu s jakýmkoliv objektem. Soudní znalkyně na otázku položenou v tomto smyslu odpověděla, že známky poškození na vozidle od lidského těla by nemusely být. Podle obviněného odvolací soud shledal, že soud prvého stupně učinil ve věci úplná a správná zjištění, která mají oporu v provedeném dokazování, aniž by vzal v úvahu, že v dokazování absentuje jakýkoli přímý důkaz, a ztotožnil se s pouhou úvahou nalézacího soudu o tom, jak se věc mohla stát. Soudy obou stupňů proto vycházely pouze z vysokého stupně podezření, že skutek se mohl stát tak, jak jej popsaly a ne jinak. Jakkoli vysoký stupeň podezření však sám o sobě není s to vytvořit spolehlivý a zejména zákonný podklad pro odsuzující výrok soudu, který musí být vždy výrazem lidsky dosažitelné jistoty, plynoucí především ze zákonem stanoveného procesu zjišťování a následujícího vyhodnocení rozhodných skutečností tak, aby se skutkové závěry soudního rozhodnutí neocitly v rozporu s vlastním obsahem provedených důkazů. Obviněný konstatoval, že za tohoto stavu měl odvolací soud postupem podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvého stupně zrušit. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem a jeho osobu zprostil obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., avšak ve skutečnosti obviněný namítá toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Pokud jde o tvrzení, že pro zamítnutí odvolání nebyly splněny procesní podmínky, je uplatněný dovolací důvod ryze procesního charakteru a vztahuje se na případy, kdy odvolání nebylo soudem druhého stupně věcně projednáno, ačkoliv se tak stát mělo. Odvolání obviněného však projednáno bylo a bylo o něm i rozhodnuto. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. Š. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Procesní podmínky pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata citovaného dovolacího důvodu je předně v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale na místo toho opravný prostředek bez věcného přezkoumání zamítl (např. podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání jako opožděně podané) nebo odmítl (podle §253 odst. 3 tr. ř. pro nesplnění náležitostí obsahu odvolání), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno.
V posuzovaném případě však dovolatel nesplnění konkrétních procesních podmínek pro zamítnutí odvolání (stanovených v §253 odst. 1 tr. ř.) neuvádí. Vady rozhodnutí spatřuje ve ztotožnění se odvolacího soudu se zákonností řízení provedeného soudem prvého stupně včetně jeho skutkových zjištění a na ně navazujícího právního hodnocení a tvrdí, že odvolací soud měl postupem podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušit. Podle Nejvyššího soudu prostřednictvím zmíněného dovolacího důvodu obviněný nenamítá nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu, ale nesprávnost a neúplnost věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení. Z trestního spisu a napadeného usnesení je zřejmé, že v případě obviněného J. Š. konal Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. Š. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný uplatnil již zmíněné výhrady proti postupu odvolacího soudu v přezkumném řízení. Dále namítl, že z provedených důkazů nelze prokázat skutkový stav, jak jej soud prvého stupně zjistil. V této souvislosti zejména vytkl nedostatečnost znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru silniční dopravy. Podle jeho názoru soudy obou stupňů vycházely pouze z vysokého stupně podezření, že se skutek mohl stát tak, jak jej popsaly a ne jinak. Nutno zdůraznit, že všechny tyto uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V dovolání obviněný nenamítá, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (viz jeho citace výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obviněného výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně (§265b tr. ř.) taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. Š. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k