ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.869.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 869/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2005 dovolání obviněného R. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 1 To 867/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 106/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 5 T 106/2004, byli obvinění R. V. a A. E. W. uznáni vinnými, že
obviněný R. V.
1) dne 13. 3. 2004 kolem 03.30 hod. v P., okr. N. J., na ul. v herně L. nejprve vyvolal slovní rozepři s D. F. a poté fyzicky napadl R. F. tak, že jej udeřil do ruky, ve které držel tenkostěnnou výčepní sklenici na pivo, která jej zasáhla do obličeje a utrpěl tak zranění spočívající ve zhmoždění nosu s kožní odřeninou na kořeni nosu s dobou léčení v trvání 7 dnů,
2) dne 12. 5. 2004 kolem 18.00 hod. v P., okr. N. J., na ul. U B. nejprve v blízkosti restaurace O. fyzicky napadl P. H., jehož udeřil rukama do hrudníku, dále uchopil za tričko, které roztrhl a strhl jej na zem, v důsledku čehož P. H. upadl na záda a v důsledku toho utrpěl zranění spočívající v natržení hrudního koše s dobou léčení od 12. 5. 2004 do 30. 6. 2004, a dále v restauraci O., poté co se vůči napadení P. H. ohradila jeho manželka, poškozeného vulgárně slovně napadal,
obvinění R. V. a A. W. společně
3) dne 17. 5. 2004 v přesně nezjištěnou dobu po 21.00 hod. v P., okr. N. J., na ul. U B. v restauraci „O.“ nejprve odcizili M. Ž. z peněženky částku 2.000,- Kč v situaci, kdy jmenovaný hrál na výherních automatech a peněženku s penězi ponechal na barovém pultu, u kterého se oba nacházeli a poté, když se M. Ž. vrátil zpět a ohradil se vůči odcizení této částky, vyvolal A. W. s poškozeným hádku a začal se s poškozeným strkat a držel jej pod krkem a posléze, když M. Ž. z restaurace odešel, jej v prostoru před schody restaurace fyzicky napadl R. V. tak, že jej udeřil pěstí do obličeje a poté kopal do celého těla, čímž mu způsobil zranění spočívající v lehkém zhmoždění obličeje s povrchovou kožní odřeninou na pravé straně krku o velikosti 0,5 x 0,5 cm, dále lehké zhmoždění zadní strany levé poloviny hrudníku v oblasti dolních žeber, jakož i vyražení předních řezáků s dobou léčení v trvání nejméně 7 dnů.
Tím podle soudu prvého stupně spáchali, a to obviněný R. V. trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (body ad 1, 2, 3) a obviněný A. W. trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (bod ad 3). Za to byl obviněný R. V. odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto i o odsouzení obviněného A. W.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 1 To 867/2004, bylo jednak podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného R. V. (bod I. výroku) a jednak podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl v celém rozsahu zrušen napadený rozsudek ohledně obviněného A. E. W. a podle §222 odst. 2 tr. ř. byla trestní věc týkající se jeho osoby (skutek popsaný na str. 1 usnesení, ve kterém byl obžalobou spatřován trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.) postoupena Městskému úřadu v P., okr. N. J., neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek (bod II. výroku).
Vůči tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání, podal obviněný R. V. prostřednictvím obhájce dovolání, neboť má za to, že dosavadní rozhodnutí soudů obou stupňů byla učiněna na základě nesprávného skutkového a právního posouzení věci, které mělo za následek nesprávné rozhodnutí o vině a trestu u jeho osoby.
V podání obviněný konstatuje, že důvody, pro které se odvolával, předložil již v řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně, když odkázal na závěrečný návrh svého obhájce. Rovněž odkazuje jednak na své odvolací důvody k rozsudku soudu prvého stupně, jež předložil v písemném vyhotovení Krajskému soudu v Ostravě a jednak na závěrečný návrh obhájce u veřejného zasedání konaného o odvolání dne 25. 11. 2004. V této souvislosti obviněný zdůrazňuje, že se nedopustil skutků uvedených pod body 2 a 3 obžaloby. Namítá, že u skutku pod bodem 2 obžaloby nebylo (mimo subjektivního tvrzení poškozeného P. H.) žádným věrohodným důkazem prokázáno, že se skutek stal tak, jak byl popsán ve výroku rozsudku okresního soudu. Je zde tvrzení proti tvrzení a v daném případě soud nesprávně právně posoudil skutek, a to v neprospěch R. V. Také byl nesprávně posouzen skutek uvedený pod bodem 3 obžaloby, neboť soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav, když z přípravného řízení a zejména z provedeného dokazování u hlavního líčení nebylo nade vší pochybnost prokázáno, kdo a jakým způsobem poškozenému M. Ž. způsobil uvedená zranění. Provedené dokazování, na rozdíl od tvrzení okresního soudu, který v odůvodnění rozsudku uvádí, že v případě spolupachatele A. W. se nejednalo o intenzivní útok na poškozeného, neprokázalo tento záměr a samotný poškozený u hlavního líčení uvedl, že není schopen identifikovat útočníka. Soud prvého stupně proto nesprávně vyhodnotil skutkový stav a na základě tohoto nesprávného hodnocení dospěl k nesprávnému právnímu posouzení.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o přípustnosti dovolání, dále aby zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 1 To 867/2004, i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 5 T 106/2004, a věc postoupil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Předně uvedla, jaké námitky obviněný v mimořádném opravném prostředku uplatnil a připomněla vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zákoně. Konstatovala, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisí buď s právní kvalifikací skutku nebo hmotně právním posouzením jiné otázky, která má význam z hlediska hmotného práva. Pro právní kvalifikaci je rozhodný popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Aby se jednalo o trestný čin, musí být splněny formální a materiální podmínky trestnosti. Podle názoru státní zástupkyně trestné jednání obviněného R. V. mělo být právně kvalifikováno jako tři samostatné trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. spáchané v jednočinném souběhu s trojnásobným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Zdůraznila, že trestné jednání obviněného však bylo správně subsumováno pod skutkové podstaty vyjmenovaných trestných činů, neboť se jich dopustil a naplnil jak formální, tak i materiální znak předmětných zákonných ustanovení. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. V. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným R. V. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný zdůrazňuje, že se skutků pod body 2 a 3 obžaloby nedopustil. Namítá, že žádným věrohodným způsobem nebylo prokázáno, že se tyto skutky staly tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně. Všechny tyto v dovolání podrobněji rozvedené výhrady však směřují do správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno, samotná skutková zjištění však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V předmětné trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno v rozsudku soudu prvého stupně (body 1 až 3 výroku o vině). V dovolání obviněný nenamítá, že by tyto skutky, které shledal bezchybnými i odvolací soud, byly nesprávně posouzeny jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. V. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k