ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.990.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 990/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2005 dovolání, které podala obviněná E. R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 6 To 508/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 28/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 2 T 28/2004, byli obvinění E. R. a Mgr. P. N. uznáni vinnými, že
obžalovaná R. jako šéfredaktorka a obžalovaný Mgr. N. jako redaktor odpovědný za rubriku „Š.“ nechali v časopise A. v čísle, které vyšlo dne 8. 10. 2001, na straně 11 ve sloupku „3 n. p.“ uveřejnit k fotografii L. A. –Š. popisku s názvem „N. p.“ s falešnými a pomlouvačnými údaji o jejím nadměrném užívání alkoholu s vědomím toho, že může jít o informaci nepravdivou, a ač jim bylo známo, že tato informace je způsobilá L. A. vážně poškodit.
Takto popsané jednání obviněných soud prvého stupně právně kvalifikoval jako trestný čin pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byli odsouzeni, a to obviněná E. R. podle §206 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a obviněný Mgr. P. N. podle §206 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti konstatovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 6 To 508/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná E. R. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jejího názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého podání obviněná namítla, že odvolací soud celou věc nesprávně hmotně právně posoudil. Vyjádřila přesvědčení, že tzv. noticka uveřejněná v časopise A. nebyla údajem způsobilým značnou měrou ohrozit vážnost poškozené L. A. –Š. u spoluobčanů, poškodit ji v zaměstnání a narušit její rodinné vztahy. Navíc v časopisu A. vyšla omluva. Obviněná uvedla, že poškozená je známá herečka a v tomto směru poukázala na názor Ústavního soudu v obdobné věci, že známé osobnosti mají lehký přístup do médií a mohou se samy proti uveřejněným článkům v jejich neprospěch bránit. Pokud by si odvolací soud prohlédl předmětnou stranu časopisu, zjistil by, že se jednalo o nadsázku a nikoliv o úmysl někoho urazit či pomluvit. Obviněná konstatovala, že nejednala ani v eventuálním úmyslu, v náplni práce neměla odpovědnost za obsah časopisu, do funkce šéfredaktorky byla jmenována bez této specifikace. Touto otázkou se soud prvého stupně vůbec nezabýval. Podle obviněné v případě vztahu známé osobnosti a časopisu, jde o zcela jinou věc, než když se pomluvy dopustí občan proti občanovi. Rovněž upozornila na zprošťující rozsudek ve věci vedené proti šéfredaktorovi deníku S. za uveřejnění obdobně laděného článku a namítla neprovedení důkazních návrhů připojením předmětného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 84/2002 a výslechem svědka M., šéfredaktora zmíněného deníku. Nebylo ani vyžádáno stanovisko jejího ochranného svazu – S. Obviněná zdůraznila, že v žádném případě nesdělila o jiném nepravdivý údaj a není trestána jako občan, ale jako novinářka. Podle jejího názoru jsou z rozhodnutí soudu druhého stupně zřejmé emoce, nikoliv profesionální nestranný přístup při rozhodování. Soud odkazuje na výpovědi poškozené a svědka A., a nijak nehodnotí to, že svědek je manželem poškozené a má emotivní výpověď.
Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že v části uplatněné argumentace se dovolání obviněné míjí se zákonnými dovolacími důvody, pokud brojí proti způsobu, jímž ve věci činné soudy provedly dokazování, hodnotily provedené důkazy a stabilizovaly skutkový stav. Zejména to platí o hodnocení povahy informace uveřejněné o herečce L. Š. odlišně od závěrů, k nimž dospěly ve věci činné soudy. Nelze přijmout ani názor, že mediálně známá osobnost se netěší stejné míře zákonné ochrany proti pomluvě, spáchané navíc tiskem, jako ostatní občané, jenom proto, že má údajně snazší přístup k médiím. Takové stanovisko protiřečí ústavnímu pravidlu rovnosti občanů před zákonem. Za námitku týkající se hmotně právního posouzení věci by bylo možno považovat obranu obviněné, že nechovala ani eventuální úmysl spáchat takový delikt. Tomuto tvrzení však nelze přisvědčit, a to z důvodů, jež podrobně vyložil soud prvého stupně a dále rozvedl soud odvolací. V tomto rozsahu státní zástupce považuje dovolání obviněné za zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné E. R. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Z těchto důvodů nelze akceptovat výtku obviněné E. R., pokud předkládá odlišné hodnocení povahy otištěné informace ohledně poškozené L. A. (tvrdí, že se jednalo toliko o nadsázku). Rovněž namítá neprovedení jednak svědeckého výslechu šéfredaktora deníku S. a jednak s tím souvisejícího důkazu - rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 84/2002. Dále vytýká nevyžádání stanoviska S., zpochybňuje nestranný přístup soudu při hodnocení provedených důkazů a uvádí, že v náplni práce neměla odpovědnost za obsah časopisu. Podle názoru Nejvyššího soudu těmito námitkami, které jsou v mimořádném opravném prostředku podrobněji rozvedeny, obviněná zpochybňuje správnost skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně dovozuje vady ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno, tak v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V případě, že by obviněná uplatnila pouze zmíněné námitky, bylo by nezbytné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu obviněná také namítla nedostatek v naplnění objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty vytýkaného trestného činu a vyjádřila přesvědčení, že v posuzovaném jednání nelze spatřovat trestný čin. Takto koncipované dovolací námitky směřují do správnosti právního posouzení skutku a svým obsahem korespondují s deklarovaným dovolacím důvodem. Nejvyšší soud proto mohl posoudit, zda napadená rozhodnutí vykazují namítané právní vady.
Trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu a současně spáchá takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Trestným činem v obecném smyslu je podle §3 odst. 1 tr. zák. pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně.
Ve stručnosti lze připomenout, že individuálním objektem trestného činu pomluvy je ochrana vážnosti, cti a dobré pověsti člověka, které mohou být pomluvou ohroženy. Sdělení nepravdivého údaje je sdělení informace o jiném, která je v rozporu se skutečností, za předpokladu, že taková zpráva je způsobilá značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. Musí jít o sdělení údaje nepravdivého, a proto sdělení pravdivých skutečností, byť k nim došlo v úmyslu ohrozit vážnost jiného u spoluobčanů, není pomluvou. Při posuzování následku spočívajícího ve způsobilosti značnou měrou ohrozit vážnost osoby u spoluobčanů je nutno vzít v úvahu zejména postavení dotčené osoby, povahu sdělovaného údaje a způsob jeho šíření, přičemž k ohrožení vážnosti nemusí vůbec dojít, neboť stačí, že nepravdivý údaj je k tomu způsobilý. Jedná se o trestný čin ohrožovací, přičemž k naplnění všech znaků objektivní stránky musí být tato ohrožovací schopnost dána ve značné míře, tzn. musí se jednat o ohrožení zásadnějšího charakteru. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, přičemž k trestnímu postihu postačí i existence úmyslu eventuálního (§4 písm. b) tr. zák.), což zahrnuje stav, kdy pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn.
Z tzv. právní věty výroku o vině napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 vyplývá, že obvinění E. R. a Mgr. P. N. společným jednáním o jiném sdělili nepravdivý údaj, který byl způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, poškodit jej v zaměstnání a narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu a takového činu se dopustili tiskem.
Pokud jde o výtku obviněné, že údaj otištěný v časopise A. nebyl způsobilý vyvolat následky předvídané ustanovením §206 odst. 1 tr. zák., tj. značnou měrou ohrozit vážnost poškozené L. A. u spoluobčanů, poškodit ji v zaměstnání a narušit její rodinné vztahy, jejímž prostřednictvím zpochybnila naplnění znaku objektivní stránky vytýkaného trestného činu, tak nelze s dovolatelkou souhlasit.
Z popisu skutku ve výroku o vině napadeného rozsudku je zřejmé, že obvodní soud považoval uvedený znak objektivní stránky trestného činu pomluvy za naplněný zjištěním, že zveřejněná popiska k fotografii poškozené s názvem „N.“ s falešnými a pomlouvačnými údaji o jejím nadměrném užívání alkoholu byla způsobilá L. A. vážně poškodit. Z odůvodnění dotčeného rozhodnutí je zřejmé, že úvahám soudu o následku vytýkaného trestného činu správně předcházelo posouzení zákonem požadované okolnosti, kterou je sdělení nepravdivého údaje. Jak soud prvého stupně uvedl, z výpovědi poškozené a jejího manžela i z potvrzení ošetřujícího lékaře poškozené bylo prokázáno, že nelze v jejím případě hovořit o jakýchkoliv problémech s alkoholem a jeho nadměrným požíváním. Proto shledal obsah předmětné popisky nepravdivým (str. 6 rozsudku). Nejvyšší soud pouze dodává, že s přihlédnutím k ohrožovací povaze trestného činu pomluvy je nezbytné vždy hodnotit nejenom následky skutečně vzniklé, ale i další související okolnosti, v důsledku kterých posuzované jednání samo o sobě nebo ve spojení s těmito ostatními skutečnostmi může způsobit vznik následku předpokládaného v ustanovení §206 tr. zák. V naznačeném ohledu se soud prvého stupně zabýval povahou sdělovaného údaje (popiskou v časopise A. v rubrice „3 notoričtí pijani“ pod fotografií poškozené L. A. –Š. s nadpisem „N.“, jejíž text zní: „Kvůli jejím alkoholovým orgiím se o ní říká, že by klidně mohla hrát v pohádce T.“), vzal v úvahu konkrétní způsob jeho sdělení (informace byla zveřejněna v časopise s více jak třicetitisícovým nákladem a dostala se do podvědomí širokého okruhu čtenářů) a postavení poškozené L. A. Důvodně konstatoval: „…nepravdivý údaj o nadměrném holdování alkoholu je způsobilý značnou měrou poškozenou i její rodinu poškodit. Jde o jev obecně vnímaný jako negativní, který může mít u každé osoby citelný dopad ve sféře profesní i soukromé. Lze jej o to spíše očekávat u populární herečky.“ (str. 6 rozsudku). S poukazem na výpověď poškozené odvolací soud zdůraznil: „…celá záležitost ji osobně i její rodinu dostala pod tlak veřejnosti, neboť řada lidí informaci věřila alespoň tak, jak zjistila z některých reakcí. Celá rodina musela čelit nejen psychické zátěži, ale dokonce se objevily i zdravotní problémy.“ (str. 6 usnesení).
Dalším důvodem, který podle dovolatelky bránil v posouzení skutku jako trestného činu pomluvy, byl z její strany nedostatek úmyslného zavinění, neboť nejednala ani v eventuálním úmyslu někoho urazit či pomluvit. Jak již bylo výše uvedeno, bylo pro naplnění subjektivní stránky vytýkaného trestného činu podstatné, zda zavinění obviněné E. R. zahrnovalo alespoň srozumění s tím, že otištěný údaj o poškozené je nepravdivý a současně způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost pomluvou dotčené osoby, a to způsobem předvídaným trestním zákonem.
Z odůvodnění rozsudku obvodního soudu vyplývá, že obsah popisky byl předmětem redakční porady, v otištěné podobě nechal předmětnou informaci zařadit do časopisu obviněný Mgr. P. N., kdy byl text uveřejněn „s plným vědomím a konečně i na pokyn spoluobžalované“. K jednání obou obviněných prvostupňový soud upozornil: „…informaci neměli ze spolehlivého zdroje, nikterak ji neověřovali, sama obžalovaná ji považovala za „drb“. (vše na str. 6 a 7 rozsudku). Ze skutkových zjištění je zcela zjevné, že obviněná musela být s nepravdivostí obsahu zveřejněného údaje minimálně srozuměna. Odvolací soud zdůraznil, že sama obviněná připustila „že před uveřejněním se vycházelo z toho, že několik redaktorů potvrdilo, že v novinářských kruzích slyšeli tento „drb“, což ji postačovalo a nepovažovala za důležité jakkoliv tuto informaci ověřovat. Z její výpovědi je rovněž zřejmé, jakým konkrétním jednáním se podílela na zveřejnění inkriminovaného textu…“. Proto uzavřel, že obviněná jednala zaviněně ve formě alespoň eventuálního úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák., neboť v podstatě „byla srozuměna s tím, že v tomto klubovém časopise bude uveřejněna informace, která nemusí být pravdivá“ (vše na str. 4 usnesení).
Ve světle shora rozvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud byl skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 kvalifikován u dovolatelky jako trestný čin pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák, nelze právnímu posouzení vytýkat pochybení. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně, s nímž se ve svém usnesení ztotožnil i odvolací soud, objasňuje v zásadě všechny skutkové náležitosti pro aplikovanou právní kvalifikaci. Nutno poznamenat, že i mediálně známé osobnosti musí mít stejnou ochranu před pomluvami, jako ostatní osoby. Skutková zjištění a právní závěry soudy obou stupňů dostatečně rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, kde se rovněž logicky a přesvědčivě vypořádaly i s obdobnými námitkami obviněné E. R., které víceméně tvořily obsah jí podaného řádného opravného prostředku - odvolání, popřípadě byly součástí její obhajoby od počátku trestního řízení. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku také odpovídá ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu použitá právní věta.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné E. R. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k