ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1036.2005.3
sp. zn. 7 Tdo 1036/2005-II
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných J. H., aj. V., které podali proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 11 To 114/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 9 T 15/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. H.a J. V. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 9 T 15/99, byli obvinění uznáni vinnými:
-J. H. dvojnásobný trestným činem krádeže zčásti spáchaným ve stadiu pokusu a zčásti ve spolupachatelství podle §9 odst. 2, §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák.,
-J. V. trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. zčásti spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.
Uvedených trestných činů se dopustili jednáním konkrétně popsaným ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně, a to J. H. celkem 14 skutky a J. V. celkem 5 skutky, které vesměs spočívaly v odcizení motorových vozidel a věcí v nich uložených. J. H. se v jednom případě pokusil odcizit osobní motorové vozidlo, ale nepodařilo se mu ho nastartovat a tak odcizil pouze v něm uložené věci.
Za to byl J. H. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 1 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Obviněný J. V. byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 roky a 6 měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu.
Tímž rozsudkem byl J. H. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby ohledně 19 skutků, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky obviněný spáchal, přičemž k odsouzení ale i zproštění obžaloby došlo také ohledně dalších spoluobviněných.
Proti rozsudku soudu I. stupně podalo všech osm spoluobviněných odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 11 To 114/2004, z podnětu odvolání J. M., J. H. a P. C., podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině pod body 1, 2 a 20 ohledně J. M., pod bodem 1 ohledně J. H. a pod body 20 a 28 ohledně P. C., jakož i ve výroku o trestu ohledně těchto obviněných.
Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl, pokud jde o odvolatele J. H. tak, že za jednání, ohledně něhož zůstal rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině nedotčen, uložil tomuto obviněnému podle §247 odst. 3 tr. zák. (ve znění zák. č. 265/2001 Sb.) úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §226 písm. c) tr. ř. pak obviněného J. H. zprostil obžaloby v rozsahu zrušení.
Odvolání dalších spoluobviněných včetně J. V., byla zamítnuta podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění J. H., P. C. a J. V. řádně a včas dovolání.
V řízení o dovolání těchto obviněných Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1036/2005-I, tak, že podle §23 odst. 1 tr. ř. věc obviněného P. C. vyloučil ze společného řízení s tím, že bude nadále vedena u dovolacího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 1392/2005.
Obvinění J. H. a J. V. v dovolání shodně uplatnili důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
J. H. spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako dva pokračující trestné činy krádeže, když v předcházejícím řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by se žalované trestné činnosti dopustil a pokud soud dospěl k tomuto závěru, učinil tak na základě nesprávného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Tato vada právního posouzení jeho jednání je tak způsobena jednak nesprávným skutkovým zjištěním a jednak odlišným hodnocením důkazů. Soudy tak po zhodnocení důkazů nesprávně rozhodly o jeho vině tak, jak je uvedeno v napadených rozhodnutích. Poté co byl původním rozsudkem soudu I. stupně zproštěn obžaloby, soud I. stupně po zrušení tohoto rozsudku odvolacím soudem již neprovedl jiné doplňující důkazy, ale pouze je zopakoval a zaujal jiné hodnotící stanovisko, s kterým ale obviněný J. H. zásadně nesouhlasí, protože podle jeho názoru soud neměl k dispozici žádný usvědčující důkaz. Konkrétně pak uvádí důkazní situaci ohledně jednotlivých bodů odsuzujícího rozsudku a provádí vlastní hodnocení důkazů. V závěru dovolání pak zdůraznil, že se žádné trestné činnosti nedopustil, tato mu nebyla ani relevantními důkazy prokázána a navrhl, aby byl rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušen a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. V. spatřuje naplnění uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že skutků, pro které byl odsouzen, se nedopustil. Odvolacímu soudu, který zrušil původní zprošťující rozsudek soudu I. stupně, vytýká v této souvislosti nesprávný postup, když k jinému názoru na hodnocení důkazů dospěl v neveřejném zasedání aniž by dokazování jakkoliv doplnil, uvedl důkazy svědčící v neprospěch obviněných, které ale J. V. považuje za pouhé indicie, přičemž je ani nekonfrontoval s důkazy svědčícími naopak ve prospěch obviněných. Rovněž soudu I. stupně pak vytýká, že v novém hlavním líčení jednal podle příkazu odvolacího soudu v jiném složení senátu, ale důkazy vlastně neprováděl a spokojil se s přečtením protokolu o předchozím hlavním líčení. Tím porušil ustanovení §2 odst. 11, 12 tr. ř. a soudy si tak nevytvořily základní předpoklady pro náležité hodnocení důkazů podle zásad uvedených v §2 odst. 6 tr. ř. Dále J. V. namítá, že jednání, jímž byl uznán vinným, nebylo zjištěno a nalézací soud to explicitně v odůvodnění rozsudku ani netvrdí a nezabývá se otázkou jeho alibi, které prokazoval svědky a listinami. Příkladmo u skutku pod bodem 21 rozsudku uvádí, že jej má soud za usvědčeného z nějaké blíže nepopsané účasti na celé záležitosti tím, že u něj byl nalezen motor z automobilu odcizeného poškozenému L. Soud tedy nemohl z žádného důkazu vzít za zjištěné, že on odcizil poškozenému automobil a neměl tak skutkový podklad pro závěr, že naplnil daným jednáním skutkovou podstatu trestného činu podle §247 tr. zák., protože z daných důkazů nelze vyvozovat zjištění, že odcizení vozidla realizoval on. Stejná výhrada se týká i všech dalších skutků jimiž byl J. V. uznán vinným, protože z žádného důkazu nevyplývá, že byl na místě a odcizoval vozidla. Zjištěné skutečnosti svědčí nanejvýš o trestném činu podílnictví podle §251 tr. zák., u kterého ale popírá existenci subjektivní stránky. Soudy učiněná skutková zjištění tak podle jeho názoru nelze posoudit jako jim spáchaný trestný čin podle §247 tr. zák. Navrhl proto, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a dále postupováno podle §265l odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádřeních k dovoláním obviněných J. H. a J. V.a uvedl, že formálně sice deklarují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jejich námitky stojí obsahově mimo jeho rámec a ve věci není dán ani extrémní nesoulad mezi učiněními skutkovými a právními závěry. Protože uvedené námitky nenaplňují uplatněný důvod dovolání, navrhl aby byla dovolání obou obviněných odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu shora citovaných dovolání J. H. a J. V.a je zřejmé, že ve svých mimořádných opravných prostředcích uplatnili toliko námitky směřující proti tomu, jakým způsobem soudy hodnotily důkazy a k jakým skutkovým závěrům na základě toho dospěly. Ač tedy formálně namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nevychází tato jejich námitka ze skutkového stavu zjištěného soudy, ale naopak tento popírají shodně tvrzením, že se daného jednání nedopustili. Jejich námitky tedy směřují proti postupu soudů při aplikaci ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., jak je také uvádí v dovoláních a které se uplatňuje právě při zjišťování skutkového stavu a nikoli při právním posouzení skutku. Takovéto námitky, ale nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu a nelze je proto úspěšně v řízení o dovolání uplatňovat. Totéž platí i o námitkách J. V.a ohledně porušení ustanovení §2 odst. 11, 12 tr. ř.
Dovolání totiž není dalším odvoláním, ale mimořádným opravným prostředkem proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí a slouží pouze k nápravě těch závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Přezkoumávat napadená rozhodnutí z hlediska jiných vad, než jsou v tomto ustanovení uvedeny, tedy Nejvyšší soud není oprávněn a v případě uplatnění takovýchto, v dovolacím řízení nepřípustných vad, musí být dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Protože i dovolání obviněných J. H. a J. V.a byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., byla odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš