ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1202.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1202/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. P., proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. ledna 2005, č. j. 1 T 124/2004-368, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 31. března 2005, č. j. 6 To 62/2005-399, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví citovaným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě (zkráceně), že společně s obviněnou L. P. v blíže nezjištěné době od počátku roku 2003 do 4. 5. 2004 bez příslušného povolení v P., okr. K., a v P. na ulici K., i na jiných místech na území okresů K. a P. vyráběli chemickou látku metamfetamin – pervitin a to pomocí surovin a věcí, které si za tímto účelem opatřili, přičemž obviněný P. P. tuto vyrobenou látku daroval nejméně v 10 případech J. H., nejméně v 10 případech S. P., nejméně ve 20 případech M. O., nejméně ve 4 případech J. V., nejméně v 7 případech P. N., nejméně v 10 případech P. K., nejméně ve 3 případech N. K., nejméně ve 3 případech M. K., a nejméně ve 2 případech L. Z. Za to byl podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Pro úplnost je nutno dodat, že spoluobviněná L. P. za obdobné jednání menšího rozsahu byla týmž rozsudkem podle §187 odst. 1 tr. zák. odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody. Tento rozsudek byl napaden jen odvoláním státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži v neprospěch obviněného P. P., a to jen do výroku o trestu. Na podkladě tohoto odvolání Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl rozsudkem ze dne 31. března 2005, č. j. 6 To 62/2005-399, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného P. P. zrušil ve výroku o trestu a jeho výkonu a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. mu podle §187 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti oběma citovaným rozsudkům podal obviněný P. P. prostřednictvím obhájce JUDr. Z. N. dovolání z důvodu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítá, že svým jednáním nenaplnil znak „většího rozsahu“ uvedený v ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Dále uvádí, že během 16 měsíců daroval, avšak nikdy neprodal metamfetamin (pervitin) celkem 9 osobám, a to v 69 případech, přičemž těchto 69 případů představuje podle orientačních hodnot dávek průměrného konzumenta cca 3,45 gramů uvedeného látky. V této souvislosti poukázal na pokyn č. 6/2000 Sbírky pokynů obecné povahy Nejvyššího státního zastupitelství, podle kterého lze za množství větší než malé považovat 10 gramů metamfetaminu (pervitinu), tj. asi 200 dávek. Uvedl, že pokud jde o posouzení zákonného znaku spočívajícího ve spáchání předmětného drogového deliktu ve větším rozsahu, chybí ustálená judikatura, bude proto podle předmětného ustanovení trestního zákona zapotřebí opřít se o vícero hledisek charakterizující tento zákonný znak. V daném případě k celkovému množství látky (3,45 gramů), době po kterou pachatel s uvedenou látkou nakládal (16 měsíců), počet osob, jimž látku opatřil (9 osob), množství jednotlivých dávek, přesahující jednotlivou denní spotřební dávku, způsobilé ohrozit na zdraví či životě více osob (0), výši dosaženého prospěchu (0), event. další hlediska. Podle názoru dovolatele uvedené hodnoty jednotlivých hledisek povětšině nelze subsumovat pod znak „větší rozsah“, což ve svém důsledku znamená nenaplnění tohoto znaku jako takového. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že odvoláním státního zástupce podaným v neprospěch obviněného P. P. do výroku o trestu byla omezena přezkumná povinnost a zároveň právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o trestu. Proto i obviněný mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které jeho vydání předcházelo. Obviněný P. P. v podaném dovolání však dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neuplatnil a neuplatnil ani jiný relevantní zákonný dovolací důvod související s rozhodováním odvolacího soudu ohledně trestu, který byl obviněnému uložen. Obviněnému nebyl napadeným rozhodnutím uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, za který byl uznán vinným. Pokud obviněný uplatnil v podaném dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a domáhal se tak dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak takové dovolání je nepřípustné, byť námitky obviněného na tento dovolací důvod přiléhavě odkazují. Popis skutku okresním soudem s použitím právní kvalifikace zcela nekoresponduje, to však nic nemění na tom, že dovolání podané do výroku o vině je v tomto případě nepřípustné. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl odvolání (patrně písařská chyba zjevně míněno dovolání) obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž současně navrhla, aby toto rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je to, že bylo konáno řízení před soudem prvního stupně, ve věci také rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat pouze proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně /§265a odst. 2 písm. h) tr. ř./. Protože dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu odvolacího, znamená to, že dovolatel může svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů nebo takovou vadu vzniklou postupem soudu prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl.
Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (event. chybějící výrok o náhradě škody) apod.
V těchto souvislostech nelze nezmínit, že zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.). O takové situace v posuzovaném případě evidentně nešlo. Podmínky pro aplikaci §254 odst. 3 tr. ř. nebyly dány, poněvadž odvolání proti výroku o vině oprávněnou osobou podáno nebylo, a nebyly splněny ani podmínky pro použití §254 odst. 2 tr. ř. Podmínkou přezkoumání odvoláním nenapadeného výroku ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. je vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky; vada této povahy však zjištěna nebyla.
Z trestního spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 1 T 124/2004 je zřejmé, že proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný P. P. odvolání nepodal. Odvolání v neprospěch obviněného podal státní zástupce výlučně proti výroku o trestu, který shledal nepřiměřeně mírným. Jestliže bylo odvolání podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost toliko tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, aniž byl přitom s ohledem na povahu vad vytýkaných v odvolání státního zástupce v konkrétním případě povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Obviněný mohl proto podat dovolání jen proti výroku o trestu.
Obviněný však uplatnil v dovolání výhrady výlučně proti výroku o vině. Pokud se domníval, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil, že předmětným jednáním naplnil trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., protože nenaplnil zákonný znak této kvalifikované skutkové podstaty ve větším rozsahu, měl tuto skutečnost namítat nejpozději v odvolacím řízení. Pochybil, když nesprávnou právní kvalifikaci namítl až v dovolání. Dovolání obviněného proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a nebyl ani povinen přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., není přípustné. Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02).
Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. října 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik