ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1520.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1520/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2005 o dovolání obviněného M.H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 3 To 535/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 411/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 12 T 411/2003, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 27. 3. 2003 kolem 21:30 hod. v obci T., okres B.-v., v místě svého bydliště, ul. M., v ložnici domu, po předchozí slovní rozepři vyhrožoval zabitím své manželce E. H., čímž v ní vzhledem k dřívějšímu fyzickému napadení vyvolal důvodnou obavu z naplnění výhružky.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 3 To 535/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soud prvního stupně neprovedl veškeré důkazy tak, aby z nich dovodil správnou právní kvalifikaci. Domnívá se, že okresní soud pochybil, když bez provedení znaleckého posudku o vyšetření duševního stavu svědka Z. B. považoval jeho výpověď za věrohodnou, ačkoliv šlo o osobu s lehkou mentální retardací. Podle názoru obviněného se soudy obou stupňů také nevypořádaly s faktem, že jednání jeho manželky bylo motivováno snahou o vrácení daru – ideální poloviny domu v T. V této souvislosti poukázal na dopis, který mu adresovala právní zástupkyně jeho manželky, žádost o zápis vlastnického práva a žalobu podanou u Okresního soudu Brno-venkov. Soudům obou stupňů vytýká, že se těmito důkazy vůbec nezabývaly.
Vyslovuje domněnku, že jím uplatněné argumentaci odpovídá i chronologie jednotlivých událostí, kterou v dovolání blíže rozvádí.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu a přikázal věc Okresnímu soudu Brno-venkov k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že dovolatelem uplatněná argumentace podle ní svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, neboť je vybudována pouze na zpochybnění rozhodných skutkových okolností. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 pís. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, v pořadí již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu. Pokud by zákonodárce zamýšlel zavést dovolání jako prostředek třetího stupně úplného přezkumu, nepředepisoval by taxativně vymezený katalog dovolacích důvodů (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud však v posuzovaném případě konstatoval, že obviněný ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní i krajský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. učinily. Obviněný brojil proti hodnocení výpovědi svědka Z. B. a dále poukázal na údajnou neúplnost provedeného dokazování. Tyto nedostatky měly podle jeho názoru za následek nesprávné právní posouzení skutku.
Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění. Takovými námitkami však obviněný podle závěru Nejvyššího soudu deklarovaný dovolací důvod nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr