ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.107.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 107/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2005 o dovolání obviněného J. B. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2004, sp. zn. 6 To 325/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 3 T 3/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 3 T 3/2004, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 27. 12. 2003 v době kolem 16.30 hod. v P. na V., kde byl kontrolován policejní hlídkou, řídil osobní automobil tovární zn. VW Caddy, a to přesto, že mu byla rozhodnutím Magistrátu města P., odborem dopravy ze dne 22. 4. 2003 č. j. Doprav. 1026/03-Haz., které nabylo právní moci téhož dne, uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Za toto jednání byl podle §171 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu dvou roků.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací ve veřejném zasedání usnesením ze dne 26. 7. 2004, sp. zn. 6 To 325/2004, odvolání obviněného podané proti shora citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti posledně uvedenému usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. L. R. dovolání, jež vymezil dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že obě napadená rozhodnutí jsou chybná v důsledku podstatných vad řízení, které jejich vydání předcházelo. Dovolatel má za to, že nebylo zajištěno jeho právo na obhajobu, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, a v řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; znemožnění práva na obhajobu shledal v tom, že nebylo provedeno a doplněno dokazování, které navrhl. To, že soudy nevyslechly jím navrhované svědky, považoval za porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Domníval se, že soud nemohl na podkladě nedostatečně provedeného důkazního řízení správně zhodnotit skutkovou situaci ani posoudit již provedené důkazy. Dále namítl, že postupem soudu prvního stupně bylo porušeno jeho právo odepřít výpověď i právo vyjádřit se ke všem skutečnostem kladeným mu za vinu. Vysvětlil, že v průběhu trestního stíhání využil svého práva nevypovídat. Svůj postoj změnil před soudem prvního stupně, když bylo u hlavního líčení odmítnuto provedení jediného důkazu, který navrhoval provést ve svůj prospěch. I když odvolací soud obviněného vyslechl, dokazování o výslech navrhovaného svědka nedoplnil.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Dovolání označil za přípustné, konstatoval však, že dovolatelem namítaná údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neshledal naplněným ani v jedné z jeho dvou alternativ. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V této souvislosti je nutné poznamenat, že nestačí jen formální odkaz na příslušné zákonné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, ale tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami tak, jak vyžaduje ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatelem namítané nedostatky proto musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jež je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nelze jimi vytýkat nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito rozvedenými zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti způsobu a rozsahu ve věci provedeného dokazování. Svými výhradami vyjadřuje pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, když namítá, že tato zjištění nevycházejí z dostatečných podkladů a že soudy pochybily, když nezjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a stejně pečlivě nezjišťovaly okolnosti svědčící jak v jeho prospěch, tak i v neprospěch. Prostřednictvím změny skutkových závěrů učiněných soudy obou stupňů se domáhá jiného, pro něj příznivějšího právního posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter. Má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto, protože nebylo shledáno důvodným. Nutno podotknout též to, že odvolací soud obviněného v průběhu veřejného zasedání vyslechl, aby tímto postupem odstranil nedostatek v řízení před soudem prvního stupně. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu.
Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dána v případě, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z dalších důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s již shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl naplněn, neboť konkrétní důvody, které obviněný předložil, jeho existenci nezakládají. V předmětné trestní věci není proto dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný spatřoval v porušení, resp. znemožnění jeho práva na obhajobu s odůvodněním, že nebylo provedeno a doplněno dokazování, které navrhl, včetně toho, že mu bylo zabráněno v řízení před soudem prvního stupně vypovídat. Porušení práva na obhajobu je možné namítat, za současného splnění všech zákonem vymezených podmínek, toliko prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Pokud by bylo hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného, ač jeho přítomnost měla být umožněna nebo zajištěna, byl by dán důvod dovolání zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť i tímto postupem soudu by mohl být zkrácen mimo jiné na svých obhajovacích právech. Námitky obviněného ovšem na jím zvolený dovolací důvod obsahově nedopadají a nelze je podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů, jejichž taxativní výčet je obsažen v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že ačkoli v posuzovaném dovolání byly formálně citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová