ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1089.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1089/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2005 o dovoláních obviněných Š. K. a M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 5 To 613/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 132/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 5 To 613/2004, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. 91 T 132/2003, v celém rozsahu zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. 91 T 132/2003, byli obvinění Š. K. a M. K. uznáni vinnými trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a odsouzeni obviněná Š. K. podle §249 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, obviněný M. K. podle §249 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené M. C. S. škodu ve výši 38.100,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění trestného činu dopustili tím, že od blíže nezjištěné doby koncem měsíce února 2001 do 13. 12. 2002, v B., a na dalších místech užívali osobní automobil Seat Ibiza, s nímž oba jezdili, a to proti vůli majitelky vozidla M. C. S., které tak způsobili opotřebením vozidla škodu ve výši nejméně 38.100,- Kč, a takto jednali poté, co M. C. S. zapůjčila 2. 1. 2001 tento osobní automobil své sestře, obviněné Š. K., přičemž z důvodu nedodržení podmínek zapůjčení vozidla ji koncem měsíce února 2001 a poté opakovaně ve více případech vyzvala k vrácení vozidla, a obviněný M. K. byl k vrácení vozidla vyzván nejpozději 20. 5. 2001 otcem M. C. S. J. S., což však obvinění nerespektovali až do dne 13. 12. 2002.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními směřujícími proti výroku o vině. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 5 To 613/2004, byla odvolání obviněných jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali obvinění prostřednictvím svých obhájkyň v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výrokům o vině, trestu i o náhradě škody. Shodně v nich odkázali na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněná Š. K. vytkla, že se soudy dostatečně nevypořádaly s otázkou časového určení počátku neoprávněného užívání vozidla. Upozornila, že výpovědi svědků, poškozené i jejích rodičů jsou nepravdivé a nebyl proveden žádný spolehlivý důkaz, z něhož by vyplývalo, že byla vyzývána k vrácení vozidla. Zdůraznila, že nebyl-li bez pochybností stanoven počátek doby, od které mělo docházet k neoprávněnému užívání cizí věci, a nebyl-li zjištěn technický stav vozidla k danému datu, pak nebylo možné jednoznačně určit ani výši škody, jež měla být neoprávněným užíváním vozidla způsobena. Nesouhlasila s konstrukcí škody jako snížení ceny vozidla opotřebováním, tj. snížením časové hodnoty vozidla. Z výpovědi znalce podle ní vyplývá, že ke snížení hodnoty vozidla by došlo i tehdy, kdyby vozidlo bez užívání stálo v garáži majitelky, a proto měla být výše škody o tuto částku snížena. Vyslovila přesvědčení, že škoda měla být vypočtena jako rozdíl mezi časovou cenou vozidla ke dni 13. 12. 2002 v případě, kdy by s vozidlem nebylo ježděno, a skutečnou cenou vozidla zjištěnou 13. 12. 2002 při vydání vozidla. Uvedla, že při správném určení výše škody by škoda nedosáhla částky 25.000,- Kč a nedošlo by k naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. Uzavřela, že jde o typický občanskoprávní spor a kriminalizování takového jednání není důvodné; objektivní stránka trestného činu nebyla naplněna a bez důvodných pochybností nebyl prokázán ani její úmysl neoprávněně užívat vozidlo poté, co měla být poškozenou vyzvána k jeho vrácení, neboť takováto výzva neexistovala. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně jakož i rozsudek Městského soudu v Brně a zprostil ji obžaloby.
Obviněný M. K. poukázal na skutečnost, že se soud druhého stupně nezabýval důvody odvolání, zejména znaleckým posudkem, který byl vypracován, aniž měl znalec k dispozici základní údaje týkající se vozidla a jeho pořízení. Zdůraznil, že soudem definovaná škoda nezahrnuje pouze opotřebení vozidla, ale i hmotnou škodu, jež byla na vozidle způsobena při dopravní nehodě, přičemž samotné opotřebení vozidla činilo 14.776,- Kč a skutečná hmotná škody způsobená na vozidle činila 23.324,- Kč. Dodal, že do celkové škody 38.100,- Kč tak byla zahrnuta i škoda ve výši 23.324,- Kč způsobená jeho poškozením v důsledku dopravní nehody, na níž se on sám nikterak nepodílel, poněvadž vozidlo řídila spoluobviněná. Upozornil, že ze skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci vyplývá, že se jedná o úmyslný trestný čin, přičemž úmysl se musí vztahovat i na způsobení škody nikoli malé, neboť jde o znak základní skutkové podstaty. Nesouhlasil proto s tím, že při stanovení výše škody na vozidle soudy vycházely z jeho poškození, které bylo způsobeno neúmyslně při dopravní nehodě, na které se však obviněný nepodílel, poněvadž takto způsobenou škodu mu nelze přičítat k tíži. Škoda způsobená jen samotným opotřebením podle něj nepřesáhla potřebnou hranici 25.000,- Kč. V souvislosti s otázkou správného stanovení výše škody též uvedl, že nelze souhlasit s názorem soudu, že škoda na vozidle představuje bez dalšího jeho opotřebení; opotřebení by na vozidle podle výpovědi znalce vzniklo, i kdyby vozidlo bylo garážováno. Vytkl, že provedené důkazy nebyly hodnoceny důsledně podle zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v §2 odst. 6 tr. ř. Namítl, že bylo prokázáno, že nebyl přítomen předání vozidla spoluobviněné a vycházel z informací, které mu byly z její strany poskytnuty. Vyslovil přesvědčení, že při hodnocení důkazů nebylo přihlédnuto k dlouholetým soudním sporům ohledně nezletilých dětí a náležitě nebyla hodnocena ani výpověď svědka J. S., který uvedl, že obviněného k vydání vozidla nevyzval, stejně jako to neučinila ani poškozená M. C. S. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněných Š. K. a M. K. nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ačkoli obvinění v dovoláních poukázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnili také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit. Pokud ve shodě s uplatňovanou obhajobou uplatnili konkrétní výhrady vůči způsobu hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi svědků poškozené M. C. S. a jejích rodičů, a namítli, že jejich výpovědi jsou nepravdivé a že výzvy k vrácení vozidla prokázány nebyly, zpochybnili správnost skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel v napadeném rozhodnutí i odvolací soud. Obvinění takto uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojili proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Takto vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních. Námitky této povahy však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.), a proto k nim Nejvyšší soud nepřihlížel.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze však naproti tomu podřadit námitky obviněných zpochybňující správnost postupu soudu při stanovení výše škody.
Protože v této části nebylo lze dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovoláních, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání jsou důvodná.
Trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu jich přechodně užívat, nebo kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takových věcí, které mu byly svěřeny, přechodně užívá.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., které spočívají v tom, že obvinění na cizím majetku způsobili škodu nikoli malou tím, že neoprávněně věc, která jim byla svěřena, přechodně užívali.
Z takto popsané skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea druhá tr. zák. s přihlédnutím k ustanovení §3 odst. 3 tr. zák. vyplývá, že jde o trestný čin úmyslný. Úmysl pachatele se musí vztahovat i na způsobení škody nikoli malé, neboť jde o formální znak základní skutkové podstaty tohoto trestného činu.
Z tzv. skutkové věty výroku o vině soudu prvního stupně se podává, že podstata jednání obviněných spočívala v tom, že od blíže nezjištěné doby od konce měsíce února 2001 obviněná Š. K., nejméně od 20. 5. 2001 obviněný M. K., a to až do 13. 12. 2002 užívali osobní automobil Seat Ibiza, proti vůli jeho majitelky M. C. S., a opotřebením vozidla tak způsobili škodu ve výši nejméně 38.100,- Kč.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však konkrétní skutková zjištění, která by vyjadřovala zákonné znaky trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea druhá tr. zák., jmenovitě způsobení škody nikoli malé úmyslným zaviněním, přesvědčivě neobsahuje.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že při stanovení výše škody soud vycházel ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady motorových vozidel znalce Ing. S. M. Přihlédl tak jednak ke škodě způsobené opotřebením vozidla po dobu neoprávněného užívání, a dále též ke škodě vzniklé jeho poškozením. Zrekapituloval, že obecná cena vozidla k datu 1. 3. 2001 činila 82.300,- Kč, obecná cena vozidla k datu 14. 12. 2002 byla stanovena na 44.200,- Kč a vzniklá škoda pak byla definována rozdílem obecných cen, tj. částka 38.100,- Kč. Upozornil, že obecná cena k datu vrácení automobilu přitom zahrnuje i poškození vozidla, které bylo s ohledem na nezbytné náklady a související práce vyčísleno částkou 23.324,- Kč včetně daně z přidané hodnoty (strana 5 rozsudku).
Odvolací soud konstatoval, že výše škody, kterou měli obvinění užíváním vozidla způsobit, byla řádně zjištěna vypracovaným znaleckým posudkem, který byl ještě znalcem specifikován před soudem prvního stupně, a se závěry soudu prvního stupně se tak ztotožnil (strana 3 usnesení).
S těmito závěry souhlasit nelze.
Obecně platí, že škoda, která byla na cizím majetku způsobena neoprávněným užíváním cizí věci ve smyslu ustanovení §249 tr. zák., je představována tím, o co se cizí majetek v důsledku jejího neoprávněného užívání zmenšil (např. snížením hodnoty neoprávněně užívané věci – viz č. 43/1997-I. Sb. rozh. tr.).
Této tezi však neodpovídá způsob, jakým byla v posuzované věci výše škody stanovena. Soud prvního stupně, opíraje se o závěry znalce Ing. S. M., uvedl, že škoda vzniklá neoprávněným užíváním vozidla vyčíslená na částku 38.100,- Kč je definovaná rozdílem obecné ceny vozidla k datu 1. 3. 2001 (částka 82.300,- Kč) a obecné ceny vozidla k datu 14. 12. 2002 (částka 44.200,- Kč), přičemž obecná cena vozidla k datu jeho vrácení zahrnuje i poškození vozidla a nezbytné náklady na jeho odstranění vyčíslené na částku 23.324,- Kč včetně daně z přidané hodnoty.
Ze znaleckého posudku je zřejmé, že výše škody byla představována jednak opotřebením, jednak poškozením vozidla.
Objasněna však nebyla především otázka poškození vozidla, k němuž mělo dojít podle výpovědi obviněné Š. K. při dopravní nehodě.
Z výpovědi obviněné jakož i výpovědi svědkyně M. C. S. vyplynulo, že v průběhu roku 2001 bylo vozidlo poškozeno v důsledku dopravní nehody, a obviněná naznačila, že vozidlo bylo částečně opraveno. S tím koresponduje i potvrzení o účasti na dopravní nehodě (č. l. 245), z něhož se podává, že dne 15. 8. 2001 (tedy v době relevantní) došlo na křižovatce v B. – L., ulice H. – T. k dopravní nehodě, jejímiž účastníky byli Š. K., řídící osobní vozidlo SEAT Ibiza, a Ing. J. M. Z obsahu této listiny se naznačuje i rozsah poškození vozidla a že dopravní nehoda byla šetřena Policií ČR, DI- skupinou dopravních nehod v B. pod sp. zn. MRBM-4046/DN-PŘ-2001-MR. Ač znalec ve své výpovědi uvedl, že známky „nějaké těžké havárie na vozidle nenašel, bylo to spíš poškození menšího rázu, spíš nedbalým používáním“ (č. l. 211), nelze okolnosti prezentované obviněnou a potvrzením o účasti na dopravní nehodě pominout a neprověřit je, neboť jsou z hlediska právní kvalifikace skutku významné.
Dovolací soud již připomněl, že trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea druhá tr. zák. je trestným činem úmyslným, přičemž úmysl pachatele se musí vztahovat i na způsobení škody nikoli malé, tj. škody dosahující částky nejméně 25 000 Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). O tuto formu zavinění podle praxe soudů zpravidla nepůjde, pokud škoda při neoprávněném užívání cizího motorového vozidla byla způsobena dopravní nehodou (k tomu č. 27/1999 Sb. rozh. tr.).
K okolnostem dopravní nehody bude nutno obviněnou Š. K. znovu vyslechnout (zejména k otázkám jejího zavinění, rozsahu poškození, případné opravě vozidla), a doplnit dokazování o další potřebné důkazy (zprávy a rozhodnutí Policie ČR, zprávy pojišťovny, výpovědi zainteresovaných svědků a především pak výslech znalce z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady motorových vozidel). Nelze samozřejmě vyloučit, že škoda vzniklá poškozením vozidla mohla mít i jinou příčinu (viz např. poškození interiéru vozidla); i této okolnosti je ovšem třeba v dalším řízení věnovat náležitou pozornost.
Zásadě, že škoda způsobená neoprávněným užíváním cizí věci je představována tím, o co se cizí majetek v důsledku jejího neoprávněného užívání zmenšil, též neodpovídá, byla-li škoda vzniklá v důsledku opotřebení stanovena jako „rozdíl mezi časovou hodnotou vozidla v roce 2001 a jeho časovou hodnotou k datu 13. 12. 2002“, aniž by bylo vzato v úvahu, že časová hodnota vozidla se za uvedené období objektivně snížila i bez zavinění obviněných, jak opodstatněně vytkli dovolatelé.
Jinými slovy, škoda způsobená neoprávněným užíváním motorového vozidla (nedošlo-li by též k jeho poškození) měla být stanovena jako rozdíl mezi částkou odpovídající finančnímu vyjádření opotřebování vozidla za období jeho neoprávněného užívání a částkou odpovídající finančnímu vyjádření opotřebování vozidla, aniž by bylo po dobu páchání skutku užíváno. I k této otázce bude proto nutno znalce z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady motorových vozidel znovu vyslechnout. V této souvislosti nelze též přehlédnout, že soud prvního stupně nestanovil dobu, po niž se měli obvinění činu dopouštět, shodně.
Je zjevné, že závěry soudů vztahující se ke stanovení výše škody jsou nejméně předčasné. Teprve po odstranění vytknutých nedostatků a potřebném doplnění dokazování bude možno učinit spolehlivé závěry ohledně stanovení výše škody způsobené neoprávněným užíváním cizí věci úmyslným zaviněním i ohledně právního posouzení skutku obou obviněných.
Výrok o vině obviněných trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. nelze mít z důvodů již vyložených za správný. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obou obviněných z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a jako vadnou část předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Městského soudu v Brně (§265k odst. 1 tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.). Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.). Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková