ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1168.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1168/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2005 o dovolání obviněného J. Č. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 13 To 72/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 83/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 20 T 83/2004, byl obviněný J. Č. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené nezletilé A. K. zastoupené V. F., matkou nezletilé, škodu ve výši 550,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 11. 5. 2004 kolem 12.30 hodin v šatně základní školy v P. napadl nezletilou žákyni A. K., kterou pod pohrůžkou zpřerážení končetin a zabití nutil, aby uhradila částku 750,- Kč za opravu mobilního telefonu jeho dcery I., proti její vůli ji za rukáv dovlekl do školní jídelny, přičemž stále požadoval peníze, z jídelny byl pak vykázán učitelským dozorem, ale ve svém jednání dále pokračoval v odpoledních hodinách v tělocvičně uvedené školy, odkud musel být rovněž opakovaně vykázán, přičemž jeho agresivní chování mělo velmi negativní dopad na psychiku nezletilé dívky.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 13 To 72/2005, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a věc obviněného stíhaného pro výše popsaný skutek byla z důvodu uvedeného v §222 odst. 2 tr. ř. postoupena Magistrátu města P., neboť žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Odkázal v něm na svou obhajobu uplatněnou v odvolacím řízení a zopakoval, že nebyly náležitě prověřeny všechny důkazy, nebyli vyslechnuti všichni nezletilí žáci školy a nebyl brán zřetel na zásadní rozpory ve výpovědích slyšených nezletilých. Vytkl, že při hodnocení události nebylo přihlédnuto ani k jeho neznalosti prostředí, v důsledku čehož se v prostorách školy pohyboval pouze v doprovodu spolužáků dcery; to podle něj vylučuje, aby doslova vlekl za rukáv nezletilou A. K. do školní jídelny, poněvadž mu nebylo známo, kde se nachází. Vytkl, že nezletilá poškozená nebyla soudem prvního stupně vyslechnuta, a nemohla se tak vyjádřit k námitkám obhajoby obviněného. Zdůraznil, že chování, jež je mu kladeno za vinu, je v příkrém rozporu se způsobem jeho života a morálními hodnotami, které vyznává. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že při důsledném postupu při výslechu nezletilců by byly prokázány nesrovnalosti a nemohl by být učiněn závěr o jeho vině. Uvedené nedostatky ve skutkových zjištěních se podle něj musely promítnout do nesprávného právního posouzení jeho jednání. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zrušil (aniž učinil návrh na další postup).
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že se obviněný v důsledku nesprávného pojetí dovolání ocitl mimo meze dovolacího důvodu, poněvadž nenamítl nic v tom směru, že by skutková zjištění odvolacího soudu byla způsobilá pro posouzení, že se nedopustil trestného činu, event. přestupku. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Pardubicích a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. V podstatě vytkl, že soudy neprovedly úplné dokazování, když nevyslechly více nezletilých, ba ani poškozenou nezletilou A. K., a nesestavily časový rozvrh jeho přítomnosti v prostorách školy. Vytkl, že při hodnocení důkazů mělo být přihlédnuto rovněž k jeho neznalosti prostředí, ke způsobu jeho života a morálním hodnotám, jež zastává.
Obviněný takto uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby (viz strana 5 - 7 rozsudku soudu prvního stupně, strana 3 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková