ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1277.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1277/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2005 dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 851/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 1 T 10/98, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 851/2004, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 851/2004, bylo podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněného J. S. proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 1 T 10/98, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a podle §227 tr. ř. trest nebyl uložen.
V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že obviněný po vyhlášení rozsudku podal do protokolu o hlavním líčení odvolání, které však do 16. 11. 2004, kdy byl předsedou senátu soudu prvního stupně vyzván k odstranění vad odvolání, nezdůvodnil. K odstranění vad odvolání byla stanovena lhůta pěti dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě nesplnění povinnosti bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Lhůta ke splnění povinnosti uplynula podle odvolacího soudu dne 29. 11. 2004, aniž by odvolání bylo odůvodněno. Dne 2. 12. 2004 podal obhájce žádost o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání a dne 7. 12. 2004 bylo odůvodnění odvolání předloženo. Odvolací soud připustil, že ve výjimečných případech lze z důležitých důvodů povolit navrácení lhůty k odůvodnění odvolání, důvody uváděné obhájcem, spočívající v ošetřování manželky, ale významnými neshledal. Protože lhůta stanovená v ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. je podle odvolacího soudu lhůtou procesní a propadnou, je odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. postupem obligatorním.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež opřel o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Vytkl, že odstranil-li jeho obhájce soudem prvního stupně vytýkané vady odvolání osmého dne po uplynutí stanovené lhůty, neměl být vyvozován z jeho postupu tak vážný důsledek, jak učinil odvolací soud. Znovu opakoval, že v době běhu lhůty o výzvě soudu obhájce nevěděl, poněvadž byla adresována do jeho kanceláře v P., kam byla též doručena, ač obhájce musel pobývat ve svém bydlišti vzdáleném asi 100 km od P. z důvodu péče o nemocnou manželku, která nesměla chodit, a péče o pětileté dítě. Výzva mu byla předána teprve 1. 12. 2004, tj. tři dny po uplynutí stanovené lhůty, a hned druhého dne podal žádost o navrácení lhůty. Odvolací soud podle něj nesprávně zhodnotil důvod zmeškání lhůty jako nedůležitý, o žádosti o navrácení lhůty nerozhodl a místo toho, aby podané odvolání projednal, odmítl je.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného odkázala na ustanovení §16, §26, §27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, upravující povinnosti advokáta v rámci ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů klienta a možnosti jeho zastupování, a konstatovala, že obhájce obviněného se jimi neřídil. Navrhla, aby dovolací soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný opřel dovolání o tu část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, tj. o první ze dvou alternativ uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k odmítnutí řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání rozsudku, to znamená podle §253 odst. 3 tr. ř. proto, že nesplňovalo náležitosti odvolání, a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci, ač procesní podmínky pro řádné přezkumné řízení byly splněny.
Obviněný v intencích takto vymezeného důvodu dovolání skutečně namítl, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro odmítnutí jeho odvolání proto, že nesplňovalo náležitosti odvolání, a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl uplatněn relevantně.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 1 T 10/98 se podává, že obviněný podal odvolání ihned po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v hlavním líčení dne 15. 4. 2004. Ačkoliv neuvedl, v kterých výrocích je rozsudek napadán, mohl jej napadnout jen ve výroku o vině, poněvadž trest uložen nebyl. Opis rozsudku, který obsahoval náležité poučení o nutném obsahu odvolání, byl obviněnému doručen dne 21. 6. 2004, jeho obhájci dne 8. 6. 2004. Opis usnesení, jímž byla ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech opravena písařská chyba, bylo obviněnému a jeho obhájci doručeno dne 2. 7. 2004.
Ve lhůtě osmi dnů od doručení rozsudku nebylo odvolání obviněného řádně odůvodněno.
Obhájci obviněného (jakož i obviněnému) byla adresována výzva, jíž byl ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. vyzván k odůvodnění odvolání, poněvadž nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř. Současně mu byla k odstranění vady stanovena lhůta pěti dnů od doručení této výzvy s upozorněním, že pokud povinnost nesplní, bude odvolání dle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto (č. l. 353).
Výzva byla obhájci obviněného doručena dne 23. 11. 2004 (obviněnému dne 22. 11. 2004). Lhůta k odstranění vad odvolání tedy uplynula 29. 11. 2004.
Podáním osobně předloženým Okresnímu soudu v Chomutově dne 2. 12. 2004 obhájce požádal o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání do 10. 12. 2004 s odůvodněním, že původně stanovenou lhůtu nemohl dodržet, poněvadž z důvodu ošetřování manželky nebyl ve své kanceláři v P. (č. l. 355). Dne 7. 12. 2004 osobně podal u Okresního soudu v Chomutově odůvodněné odvolání vyhovující požadavkům §249 odst. 1 tr. ř.
Spis byl k rozhodnutí o odvolání předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem jakožto soudu odvolacímu dne 23. 12. 2004. Usnesením tohoto soudu ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 851/2004, bylo podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolání odmítnuto s odůvodněním, že stanovená lhůta pěti dnů ve výzvě k odstranění vad odvolání je lhůta procesní a propadná, kterou obhájce obviněného nedodržel, přičemž podmínky pro povolení navrácení lhůty, které lze výjimečně připustit, shledány nebyly.
Námitka obviněného, že jeho odvolání nebylo možno odmítnout podle §253 odst. 3 tr. ř., je opodstatněná.
Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
Podle §249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené v §248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
Podle §251 odst. 1 věty první tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř.
Stěžejní otázkou v posuzované věci je, zda lhůta stanovená v §251 odst. 1 tr. ř. je skutečně lhůtou zákonnou, procesní a propadnou, důsledkem jejíhož marného uplynutí je vždy odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. (nebude-li výjimečně povoleno navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř. per analogiam – k tomu též č. 59/2002 Sb. rozh. tr.).
Stávající praxe převážné většiny odvolacích soudů vychází z právního názoru obsaženého v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni publikovaného pod č. 59/2002 Sb. rozh. tr., podle něhož lhůta stanovená v §251 odst. 1 tr. ř. je lhůtou zákonnou a trestní řád nepamatuje na možnost jejího prodloužení. Jde o lhůtu propadnou a po jejím marném uplynutí již úkon, pro který byla stanovena (doplnění náležitostí odvolání), nemůže být účinně vykonán. To lze dovodit podle odůvodnění tohoto rozhodnutí jednak ze zmíněného charakteru lhůty, jednak z ustanovení §253 odst. 3 a §249 odst. 1 tr. ř., aniž by však byl dále tento závěr podrobněji vysvětlen.
Takovou interpretaci nelze bez dalšího označit za přesvědčivou.
Při výkladu povahy lhůty stanovené v §251 odst. 1 tr. ř. a důsledků spojených s jejím marným uplynutím nelze odhlédnout nejen od cílů sledovaných novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., ale ani od smyslu odvolání v jeho obecné rovině. Nelze nevidět, že cílem novely trestního řádu bylo posílit princip vázanosti soudu podaným odvoláním v tom smyslu, že odvolacímu soudu bylo umožněno soustředit svoji pozornost (s výjimkami v zákoně uvedenými) na vytýkané vady. V souladu s tím je i stanovení lhůty k odstranění vad podaného odvolání předsedou senátu soudu prvního stupně; podstata tohoto úkonu spočívá v tom, že odvolacímu soudu má být předloženo odvolání vyhovující požadavkům §249 odst. 1 tr. ř. bez toho, že by bylo až na něm, aby si vytvářel efektivní předpoklady pro rozhodnutí o něm. Současně ale platí, že smysl odvolání spočívá v jeho věcném projednání, v přezkoumání napadeného rozhodnutí a správnosti postupu řízení, které mu předcházelo, podle zásad uvedených v §254 odst. 1, 2, 3 tr. ř., a nikoli naopak. Proto překážky věcného projednání odvolání je na místě pojímat restriktivně.
Lhůta, kterou ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. předseda senátu stanoví, je lhůtou, která se svým formálním vymezením a účelem liší od lhůty k podání odvolání podle §248 odst. 1 tr. ř. Zatímco lhůta uvedená v §248 odst. 1 tr. ř. je kogentně zákonem stanovenou lhůtou sledující primárně požadavek právní jistoty (odvíjí se od ní institut právní moci rozsudku), lhůta podle §251 odst. 1 tr. ř. je stanovena předsedou senátu soudu prvního stupně (i přes zákonem určenou délku jejího trvání) a sleduje jediný účel, tj. odstranění vad již podaného odvolání tak, aby odpovídalo požadavkům §249 odst. 1 tr. ř., aby o něm mohl odvolací soud rozhodnout po meritorním přezkoumání podle zásad uvedených v §254 odst. 1, 2, 3 tr. ř. Význam takového postupu spočívá výlučně v tom, že odvolatel uvede, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Přitom ale platí, že přezkumná činnost odvolacího soudu není vázána jen na napadený výrok a v jeho rámci vytýkané vady, přezkumnou pravomoc odvolacího soudu nad rámec tohoto vymezení významně rozšiřují zásady vyslovené v §254 odst. 1, 2 a 3 tr. ř.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. totiž nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle odst. 2 tohoto ustanovení mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Podle odst. 3 zmíněného ustanovení jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.
Význam odůvodnění odvolání a jeho bezvýjimečnou nutnost předložit jej ve lhůtě stanovené v §251 odst. 1 tr. ř. nelze přeceňovat ani se zřetelem k tomu, že v odvolacím řízení lze podle praxe soudů (na rozdíl od řízení o dovolání) měnit rozsah a důvody odvolání i po uplynutí lhůty k podání odvolání (k tomu č. 36/2004 Sb. rozh. tr.).
Protože důvody pro odmítnutí odvolání zjišťuje odvolací soud ke dni svého rozhodnutí, je evidentní, že účelu sledovaného ustanovením §251 odst. 1 tr. ř. lze dosáhnout nejen tehdy, jestliže bude odvolání řádně odůvodněno ve lhůtě stanovené podle §251 odst. 1 tr. ř., ale též tehdy, bude-li odvolání řádně odůvodněno do doby předložení spisu s podaným odvoláním k rozhodnutí odvolacímu soudu, a dokonce též bude-li odvolání řádně odůvodněno do rozhodnutí odvolacího soudu o něm.
Za situace, kdy jsou vady odvolání sice odvolatelem odstraněny až po uplynutí lhůty uvedené v §251 odst. 1 tr. ř., avšak předtím, než byla věc odvolacímu soudu předložena, popř. než odvolací soud odmítl odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, nic nebrání odvolacímu soudu odvolání meritorně projednat. V takovém případě není ani nezbytné žádat o navrácení lhůty k odstranění vad odvolání podle §61 odst. 1 tr. ř. per analogiam.
Přesto ale nelze vyloučit, že žádost o navrácení lhůty k odstranění vad odvolání může mít svůj význam z hlediska požadavku serióznosti odvolatele a korektního postupu soudu (zpravidla prvního stupně). Lze očekávat, že bude-li taková žádost podána v době relativně nevýznamně vzdálené od uplynutí lhůty stanovené podle §251 odst. 1 tr. ř., nebude spis okamžitě předložen odvolacímu soudu, ale lze vyčkat odstranění vad odvolání (nejdéle však po lhůtu odpovídající svým rozsahem lhůtě uvedené v §251 odst. 1 tr. ř.) a teprve poté spis předložit k rozhodnutí o odvolání.
Neodstraní-li obhájce odvolatele na výzvu předsedy senátu soudu prvního stupně vytýkané vady odvolání v jím stanovené lhůtě pěti dnů, nelze přesvědčivě tvrdit, že marné uplynutí této lhůty má stejné důsledky jako marné uplynutí propadné lhůty k odvolání. Marné uplynutí této lhůty znamená, že ji nelze stanovit opakovaně a odvolatel se vystavuje riziku, že předseda senátu soudu prvního stupně předloží spis odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, a odvolací soud o něm vzápětí v neveřejném zasedání, které může konat kdykoliv, rozhodne tak, že je podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítne (aniž by již činil jakákoliv opatření k odstranění vad odvolání).
V posuzovaném případě byl spis Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 1 T 10/98 předložen k rozhodnutí o podaném odvolání obviněného Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 23. 12. 2004 v době, kdy součástí spisu bylo řádně odůvodněné odvolání obviněného a ve spise byla dokonce založena žádost obhájce obviněného „o prodloužení lhůty“ k odůvodnění odvolání, kterou lze vyložit jako žádost o navrácení lhůty k odůvodnění odvolání. Odvolacímu soudu v době jeho rozhodování o odvolání obviněného, tj. ke dni 17. 2. 2005, nic nebránilo v tom, aby odvolání obviněného meritorně projednal a rozhodl o něm. Významné proto v daných souvislostech ani není, zda důvody pro navrácení lhůty uváděné obhájcem byly relevantní, či nikoliv.
Takový výklad ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. a lhůty v něm uvedené koresponduje ústavně konformní interpretaci tohoto ustanovení, jak byla podána v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04.
Ústavní soud položil v daných souvislostech důraz na účel odvolání, za který je třeba považovat posílení či zvýšení jistoty o tom, že skutek obviněného byl soudem prvního stupně posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování skutkových okolností, tak z hlediska právního posouzení. Odvolání je podle něj třeba považovat za právní institut jistící důsledné uplatnění a prosazení principu presumpce neviny, který chrání svobodu jednotlivce, do které lze zasáhnout jen tehdy, jsou-li důvody a způsob, které umožňuje zákon, postaveny najisto. Dále Ústavní soud upozornil, že propadný charakter procesní lhůty není obvyklý a je-li procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tento záměr projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení lhůty není přípustné (např. §265e odst. 4 tr. ř. o dovolání). Zvláště pak v případě, kdy v době rozhodování odvolacího soudu je součástí spisu i řádně odůvodněné odvolání, není jediný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání. Ani samotný fakt, že lhůtu k odůvodnění odvolání stanoví zákon, který také připouští odmítnout nezdůvodněné odvolání, nelze interpretovat podle tohoto soudu tak, že zákonodárce vytvořil tímto způsobem procesní lhůtu propadnou.
Nejvyšší soud shledal, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo skutečně rozhodnuto o odmítnutí odvolání obviněného podaného proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 851/2004, a podle §265k odst. 2 tr. ř. i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Odvolací soud tedy projedná podané odvolání obviněného, z jeho podnětu přezkoumá napadený rozsudek soudu prvního stupně a následně o něm rozhodne. Protože vady vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková