ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1473.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1473/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2005 o dovolání podaném obviněnou mladistvou L. J. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 12 To 256/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 615/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné mladistvé L. J. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná mladistvá L. J. byla rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 1 T 615/2001, uznána vinnou, že společně s obviněnými mladistvými L. J. a D. M.
dne 23. 8. 2001 v době mezi 12.30 až 13.00 hod. v Ch., okres Ú. n. O., po předchozí dohodě mezi sebou a s nedospělou trestně neodpovědnou P. P., o tom, jakým způsobem odcizí trezorek s penězi z bytu P., pomocí telefonického nepravdivého sdělení o zranění rodinného příslušníka, které provedla ml. L. J. prostřednictvím telefonu poskytnutého ml. L. J., vylákaly z domu B. P., po jeho odchodu do bytu vešla mladistvá L. J. ve společnosti nezletilé P. P., ml. D. M. hlídala u domu, a takto z bytu odcizily příruční trezorek s finanční částkou nejméně 100.000,- Kč, zabalenou v obálce a igelitovém sáčku, 80 DM v hodnotě 1.404,- Kč, 6 kusů vkladních knížek s různými vklady, dva cestovní pasy, dvě kapesní kalkulačky a několik dalších drobných věcí, vše v ceně 315,- Kč, vše ke škodě manželů B. P. a B. P., bytem Ch.
Takto zjištěné jednání obviněné mladistvé L. J. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil jí za to podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §79 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil, přičemž podle §82 tr. zák. stanovil zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §55 odst. 1 písm. d) tr. zák. soud prvního stupně dále uložil obviněné mladistvé trest propadnutí věci, a to dámských kalhot s nápisem Jeans Time a vzorem vlajek USA a Velké Británie, dámského trička šedé barvy s označením RIVA – RO, dámského tílka modré barvy s úzkými ramínky a prstýnku z bílého kovu s červeným obdélníkovým kamenem.
Uvedeným rozsudkem byli současně uznáni vinnými i obvinění mladiství L. J., D. M. a M. B. a byly jim uloženy tresty. Podle §73 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo vysloveno zabrání věci, a to mobilního telefonu zn. Nokia 3310 modré barvy včetně pouzdra a nabíječky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným mladistvým L. J. a D. M. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému B. P. škodu ve výši 72.850,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění mladiství L. J., D. M. a M. B. odvolání, která projednal Krajský soud v Hradci Králové ve veřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2002, sp. zn. 12 To 256/2002. Rozsudkem rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného mladistvého M. B. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a s přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. ř. nově uložil tomuto obviněnému podle §55 odst. 1 písm. d) tr. zák. trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Mitsubishi s nabíječkou a sluchátky Hands-free, když v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek ohledně jmenovaného beze změn. Dále soud druhého stupně rozhodl tak, že odvolání obviněných mladistvých L. J. a D. M. podle §256 tr. ř. zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněné mladistvé L. J. dne 20. 9. 2002, jejímu obhájci JUDr. E. Z. dne 13. 3. 2003, obviněné mladistvé D. M. dne 31. 5. 2004, jejímu obhájci JUDr. Z. P. dne 19. 9. 2002, obviněnému mladistvému M. B. dne 20. 9. 2002, jeho obhájci JUDr. J. M. dne 19. 9. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Orlicí dne 18. 9. 2002.
Dne 18. 11. 2002 učinila obviněná mladistvá L. J. prostřednictvím obhájce JUDr. E. Z. na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a které bylo adresováno Nejvyššímu soudu (došlo mu dne 19. 11. 2002). V obecné rovině v něm uvedla, že svůj mimořádný opravný prostředek opírá o dovolací důvod uvedený v 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dalším textu rozvedla argumenty, které měly citovaný dovolací důvod naplňovat. Namítla, že v dané věci byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy a chybně zjištěn skutkový stav, kdy především nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu krádeže, v důsledku čehož napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněná mladistvá tvrdila, že nevěděla o tom, že nezletilá P. P. odcizuje svému otci peníze a věci, tuto pouze doprovázela, a zdůraznila, že jmenovaná byla iniciátorkou a organizátorkou celé akce; v této souvislosti rovněž uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že by nezletilé jakýkoli nápad schválila, a dále, že svůj telefon k akci zapůjčila zcela náhodně, když její přítomnost na místě samém byla zcela náhodná, a již vůbec se nepodílela na jakési úpravě textu, když ani nevěděla, o co se má jednat (v tomto směru odkázala i na odůvodnění svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně). Dovolatelka uzavřela, že za této situace byla uznána vinnou nespravedlivě (naznačila přitom rovněž, že nelze vyloučit ani případnou dohodu nezletilé P. P., která působila před soudem velmi rafinovaně a lživě, s jejím otcem B. P., jenž činil také nevěrohodný dojem), a zopakovala, že nesprávné posouzení skutku spatřuje v tom, že nebyla prokázána její vědomost o páchání trestné činnosti ostatních spoluobviněných, a proto měla být obžaloby zproštěna, nikoliv odsouzena.
V závěru svého podání obviněná mladistvá navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby podle §265m tr. ř. rozhodl tak, že ji podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostí (současně navrhla, aby minimálně zrušil výrok o náhradě škody).
Předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 1 tr. ř. vyzval obhájce obviněné mladistvé, aby ve lhůtě dvou týdnů odstranil vady podaného dovolání (obhájce obdržel uvedený přípis dne 7. 2. 2003).
Dne 17. 2. 2003 učinil obhájce obviněné mladistvé na poště podání označené jako „Odstranění vad dovolání odsouzené L. J.“. Upřesnil v něm zejména, proti jakému rozhodnutí podaný mimořádný opravný prostředek směřuje (napadl rozhodnutí soudů obou stupňů), v jakém rozsahu je napadá (ve výrocích o vině, trestu a náhradě škody ve vztahu ke jmenované obviněné), a precizoval i návrh na rozhodnutí dovolacího soudu.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněné mladistvé zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 24. 2. 2003).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 4. 3. 2003 úvodem stručně zrekapituloval dosavadní řízení ve věci a obsah dovolání obviněné mladistvé. Konstatoval, že jí uplatněné výhrady zřetelně směřují proti skutkovým zjištěním soudu, nikoli proti právním závěrům učiněným na podkladě těchto zjištění, a nenaplňují tudíž obviněnou mladistvou deklarovaný dovolací důvod. Současně upozornil na to, že pokud dovolatelka směřuje svůj mimořádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, jde o dovolání nepřípustné (§265a odst. 1 tr. ř.). Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání; současně souhlasil s tím, aby toto, a případně i jiné rozhodnutí, Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež a soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné mladistvé je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá (kromě rozhodnutí soudu prvního stupně) rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byla obviněná mladistvá uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád zná jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolací argumentace, kterou obviněná mladistvá L. J. uplatnila ve svém podání a jíž odůvodnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemůže obstát. Dovolatelka totiž jejím prostřednictvím brojí výlučně proti způsobu hodnocení důkazů a správnosti skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů na jeho podkladě (jak ostatně i sama výslovně uvádí, když tvrdí, že v daném případě byl nesprávně zjištěn skutkový stav věci, resp. nesprávně hodnoceny důkazy, které byly před soudem provedeny, a v důsledku toho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku … nesprávné posouzení skutku … spatřuje … v tom, že nebyla prokázána její vědomost o páchání trestné činnosti ostatních spoluobviněných …), a současně předkládá vlastní verzi skutkového děje. Její tvrzení, že nevěděla o tom, že nezletilá P. P. odcizuje svému otci peníze a věci, že tuto pouze doprovázela a svůj telefon k akci zapůjčila zcela náhodně, když její přítomnost na místě samém byla zcela náhodná, přičemž zdůrazňuje, že jmenovaná nezletilá byla iniciátorkou a organizátorkou celé akce a v řízení nebylo prokázáno, že by jí jakýkoli nápad schválila, a rovněž ani to, že by se podílela na jakési úpravě textu, svědčí o požadavku obviněné mladistvé změnit toliko skutkové zjištění soudu prvního stupně a současně jsou polemikou s tím, jak se k jejímu odvolání postavil soud druhého stupně; z těchto tvrzených nedostatků skutkové povahy pak obviněná mladistvá až následně dovozuje nesprávnost právního posouzení daného skutku. V žádném případě tak nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byla obviněná uznána vinnou), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou), nýbrž o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pod obviněnou mladistvou uplatněný důvod dovolání pak nelze podřadit ani její výhradu ohledně naplnění subjektivní stránky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. ve formě přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., jestliže uvádí, že nebyla dána proto, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by věděla o tom, že nezletilá P. P. se dopouští krádeže, a tvrdí, jak již bylo výše rozvedeno, že o věci se s nikým nedomlouvala, jmenovanou nezletilou (kterou označila za iniciátorku a organizátorku akce) pouze doprovázela a svůj telefon k činu zapůjčila zcela náhodně. Svou argumentaci, že subjektivní stránka daného trestného činu nebyla dána, tak dovolatelka opřela výlučně o to, že skutkové zjištění soudu prvního stupně (s nímž se ztotožnil i soud odvolací) v tomto ohledu není správné, zpochybnila, že by měla úmysl přisvojit si cizí věc tím, že se jí zmocní, a prezentovala svou verzi skutkového děje. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že výhrady, které obviněná mladistvá uplatnila v dovolání, již uvedla v odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně; jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, tento se jimi zabýval a vypořádal se s nimi.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné mladistvé odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a