ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1497.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1497/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2005 o dovolání podaném obviněným J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 5 To 513/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 108/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 9 T 108/2004, uznán vinným, že
dne 25. 1. 2004 kolem 02.35 hodin v K., okres K., na ul. B. na parkovišti před objektem restaurace H. C., svým motorovým vozidlem zn. Mitsubishi nejprve bránil v odjezdu vozidlu hlídky Městské policie K., která v objektu provedla kontrolu dodržování ukončení hudební produkce, a poté, co se před vozidlo obžalovaného za účelem zabránění jeho dalšího popojíždění postavil strážník Městské policie L. P., který dal obžalovanému pokyn k zastavení, tohoto obžalovaný srazil přední částí vozidla tak, že vozidlem popojel dopředu, v důsledku čehož L. P. upadl na vozovku a částí těla se dostal pod vozidlo a tím utrpěl poranění v podobě pohmoždění měkkých tkání v oblasti bederní páteře s dobou léčení nejméně 10-dnů.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), b) tr. zák. a uložil mu za to podle §155 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. p., a. s., R. s. M., se sídlem O., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali obviněný a okresní státní zástupce odvolání. Zatímco odvolání obviněného směřovalo do výroku o vině i výroku o trestu, odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného bylo zaměřeno jen proti výroku o trestu. Podaná odvolání projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 9. 9. 2004, sp. zn. 5 To 513/2004, a usnesením podle §256 tr. ř. je obě zamítl.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 14. 10. 2004, jeho obhájci P. T. dne 24. 9. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné dne 23. 9. 2004.
Dne 1. 10. 2004 podal obviněný J. V. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání, přičemž tak učinil na poště s tím, že dovolání adresoval Okresnímu soudu v Karviné, který jej obdržel dne 4. 10. 2004.
V rámci podaného dovolání obviněný uplatnil jednak dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále dovolací důvod specifikovaný v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g).
V podrobnostech obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měly být uplatněné dovolací důvody naplněny. Především uvedl, že postupem soudu nebyla důsledně respektována zásada uvedená v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Soudu I. a II. stupně vytkl nedostatečně provedené dokazování a vady ve způsobu hodnocení provedených důkazů, přičemž uplatnil výhradu, že skutkový stav nebyl zjištěn správně, tudíž nemohly být učiněny ani správné právní závěry. Vyslovil přesvědčení, že byl soudem nesprávně shledán vinným, když soud vycházel pouze z jeho doznání a výpovědí svědků, přičemž nezohlednil skutečnost, že byl ke svému jednání vyprovokován jednáním poškozeného. Zdůraznil, že cílem jeho jednání, které je mu kladeno za vinu, byla snaha o zjištění totožnosti městských strážníků. Zpochybnil objektivitu zjištění zranění poškozeného, které nevyplývá ze znaleckého posudku, a v nalézacím řízení nebylo bezpečně prokázáno, zda skutečně došlo ke střetu jeho vozidla s poškozeným. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že uhradil škodu, poškozenému se omluvil a spolu s doznáním tak splnil podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř. Konstatoval, že svým podáním nenapadl právní kvalifikaci svého jednání jako trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), b) tr. zák., avšak zásadně namítl, že strážník městské policie v uvedeném případě výrazně překročil své pravomoci, nevystupoval v pozici městského strážníka a nepožíval ochrany veřejného činitele.
Podáním ze dne 28. 9. 2004, učiněným osobně u Okresního soudu v Karviné dne 19. 10. 2004, obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce své dovolání ze dne 1. 10. 2004 doplnil. V jeho rámci zopakoval, že soudy obou stupňů provedly nesprávné právní posouzení skutku, přičemž jednání, které je mu kladeno za vinu, mělo být vzhledem k překročení pravomoci veřejného činitele a z toho vyplývající absenci ochrany městských strážníků jako veřejných činitelů právně posouzeno „maximálně … jako ublížení na zdraví“ (současně však nastolil otázku, zda s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví u nich vůbec k újmě na zdraví došlo).
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud (omylem uvedl „v Olomouci“) napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265l odst. 1 tr. ř. zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 8. 10. 2004).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 5. 11. 2004 ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že dovolací argumentace obviněného postrádá vnitřní logiku, neboť obviněný svým podáním na jedné straně připustil, že se dopustil jednání, jehož spáchání je mu kladeno za vinu, a ve svém dovolání výslovně nebrojil proti právní kvalifikaci svého jednání mimo jiné i podle §155 odst. 2 písm. b) tr. zák., na straně druhé však svými námitkami napadajícími spolehlivé zjištění zranění poškozeného tuto právní kvalifikaci zpochybnil. K námitce obviněného o splnění zákonných podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř. státní zástupce konstatoval, že postup podle tohoto ustanovení je pouze fakultativním vyřízením věci, kdy se soud nemusí obligatorně zabývat splněním podmínek pro tento postup. V podrobnostech k nevyužití tohoto postupu ze strany nalézacího soudu odkázal na příslušnou část odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě.
S odkazem na výše uvedené vyjádření k jednotlivým námitkám obviněného uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce neshledal ani naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jako opodstatněné. Přestože uzavřel, že námitky obviněného směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění a nelze jim tudíž přiznat povahu právně relevantních námitek z pohledu uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., zhodnotil dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný v podaném dovolání činí; tak je tomu v případě, jestliže namítá, že provedeným dokazováním nebyla jeho vina bez důvodných pochybností prokázána a jeho obhajoba vyvrácena. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.
Námitky obviněného, že nalézací soud neprovedl v náležitém rozsahu dokazování (zejména ne v rozsahu, jak on sám navrhoval) a neměl ke svému rozhodnutí opatřeny a provedeny všechny potřebné důkazy ve smyslu ustanovení §89 a násl. tr. ř., a dále jeho výhrady, že soud založil své rozhodnutí na nespolehlivých a neucelených důkazech, které samy o sobě či vzájemném spojení neprokazují, že daný trestný čin spáchal, když současně poukázal na neobjektivizaci zranění poškozeného a vnitřní rozpory svědeckých výpovědí, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl nalézacím soudem zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny provedené důkazy. Jeho dovolání je vnitřně logicky rozporné, neboť na jedné straně uvedl, že „… nenamítá nesprávnost právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a), b) tr. zák. …, na straně druhé však výslovně soudům obou stupňů vytkl, „… že nesprávně posoudily skutek právně, když maximálně mohlo být jeho jednání posouzeno jako ublížení na zdraví …“. V žádném případě tedy nejde o námitky, které by se týkaly otázky tzv. právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
K námitce obviněného, týkající se nevyhovění návrhu na postup podle §307 odst. 1 tr. ř., je nutné uvést, že podmíněné zastavení trestního stíhání podle tohoto ustanovení je pouze fakultativním způsobem vyřízení věci a soud není obligatorně povinen zabývat se splněním podmínek pro tento postup. Přestože obviněný má právo na řádný a spravedlivý proces, nemá nárok na to, aby věc byla vyřízena odklonem od takového procesu, jímž je mj. podmíněné zastavení trestního stíhání. Z těchto důvodů není možné ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s úspěchem namítat, že soud nepostupoval podle §307 odst. 1 tr. ř., byť by k takovému postupu byly skutečně splněny všechny zákonné podmínky. V daném případě však již odvolací soud správně upozornil na existenci důvodných pochybností týkajících se doznání obviněného, přičemž příčiny nesplnění podmínek pro postup podle citovaného ustanovení v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vyložil.
Druhým dovolacím důvodem, jenž obviněný ve svém podání uplatnil, byl ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a jímž obviněný brojil proti způsobu postupu soudu druhého stupně a jím provedeného přezkumu rozsudku soudu prvního stupně, když jej shledal ve výroku o vině i trestu správným.
Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Jeho smyslem je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 5 To 513/2004, je zřejmé, že odvolání obviněného a státního zástupce bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jejich podkladě napadený rozsudek soudu prvního stupně meritorně přezkoumal. Je tedy zřejmé, že k zamítnutí, resp. odmítnutí odvolání obviněného a státního zástupce nedošlo z procesních důvodů, tak jak jsou uvedeny v §253 odst. 1 tr. ř. a v §253 odst. 3 tr. ř. Na uvedený případ proto nedopadá ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Podat dovolání je za této situace možné pouze tehdy, byl-li v řízení, jež napadenému rozhodnutí předcházelo, opodstatněn důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž nesplnění procesních podmínek spatřoval v nerespektování §2 odst. 5, 6 tr. ř. Ani tato námitka nemůže ve světle důvodů, které Nejvyšší soud podrobně vyložil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obstát.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a