ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1500.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1500/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2005 o dovolání obviněného V. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 8 To 33/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 1/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 1 T 1/2005, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto vině a trestu ohledně spoluobviněné M. K.
Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. dopustil tím, že dne 6. 8. 2004 okolo 21.00 hod. na louce v prostoru mezi řekou L. a obchodním domem H. v části Z. p. v P., spolu s M. K. společně s úmyslem způsobit napadenému těžké zranění zaútočili a fyzicky napadli M. K., kterého opakovaně intenzivně tloukli pěstmi a kopali do hlavy, trupu a končetin, čímž mu tak způsobili mnohočetná poranění těchto částí těla, hlavně pak mu způsobili tupý úraz hlavy s následným nitrolebním krvácením mezi mozkové obaly a vznikem otoku mozku, kdy na následky především uvedeného úrazového otoku mozku M. K. v přesně nezjištěném čase v době od pozdních nočních hodin dne 6. 8. 2004 do časných ranních hodin dne 7. 8. 2004 zemřel.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění V. P. i M. K. odvoláními, která směřovala proti všem jeho výrokům. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 8 To 33/2005, bylo odvolání obviněného V. P. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně spoluobviněné M. K. částečně zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Pro úplnost je třeba dodat, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 1 T 1/2005, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. 8 To 82/2005, byla spoluobviněná M. K. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák.
Obviněný podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto, dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i na něj navazujícímu výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesouhlasil především se závěrem, že jednal v úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Soudy podle něj nepřihlédly k jeho obhajobě a vycházely při úvahách o zavinění a následně o trestu pouze z výpovědi spoluobviněné M. K. Uvedl, že poškozeného neznal a seznámil se s ním v P. na nádraží, kam za nimi přišla i spoluobviněná M. K. Právě s ní se poškozený dostal do konfliktu, který pokračoval i na louce u řeky L. Předestřel svoji verzi skutkového děje, podle níž byl poškozeným napaden pěstmi do obličeje a hlavy ve chvíli, kdy se snažil zabránit sporu mezi ním a spoluobviněnou M. K. Jenom proto se začal útoku poškozeného bránit a dal mu dvě facky a dvakrát ho udeřil pěstí. Byla to spoluobviněná M. K., kdo začal poškozeného kopat do různých částí těla. Upozornil na skutečnost, že se s poškozeným nacházeli ve stavu komplikované opilosti, o čem svědčí udávané množství vypitého alkoholu. Neměl jasné vědomí, a nelze proto usuzovat, že jeho jednání bylo vedeno úmyslem, byť eventuálním, způsobit těžkou újmu na zdraví. Vzhledem ke svému afektivnímu jednání dovolatel vyvozoval pouhou lhostejnost k možnému následku, a proto mělo být jeho jednání posouzeno jako jednání nedbalostní ve smyslu §224 odst. 1 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil též námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Hradci Králové a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. V podstatě vytkl, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, nevypořádaly se s jeho obhajobou a vycházely toliko z výpovědi spoluobviněné M. K.
Námitkami, že se snažil pouze vyřešit konflikt mezi poškozeným a M. K., že se následně bránil útoku poškozeného M. K., a argumentací, že to byla obviněná M. K., kdo kopal poškozeného do různých částí těla, obviněný zřetelně sledoval dosažení závěru, že on se skutků nedopustil. Takový závěr je však v rozporu se skutkovými zjištěními, že to byl právě on, kdo fyzicky napadl M. K. kopáním do hlavy, trupu a dalších částí těla, a způsobil mu tak závažná zranění, kterým následně podlehl. Stejného charakteru je i výhrada obviněného, že se jednání dopustil ve stavu komplikované opilosti, kterou uplatnil jako součást své obhajoby též v odvolacím řízení. I s touto námitkou se odvolací soud v míře potřebné pro přesvědčivost svého rozhodnutí vypořádal a přiléhavě poznamenal, že podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, šlo o prostý typ alkoholového ovlivnění.
Se zřetelem na povahu dovolatelem vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (viz zejména strana 8 rozsudku soudu prvního stupně a strany 4, 5 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Z těchto důvodů nebylo možno učinit jiný závěr, než že v tomto rozsahu, tj. rozsahu námitek skutkových, dovolání obviněného nebylo opřeno nejen o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání obsažených v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku a namítl, že pro absenci úmyslného zavinění ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví měl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, způsobí-li takovým činem smrt.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné všechny zákonné znaky tohoto trestného činu. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky právě trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., včetně odpovídající formy zavinění jak ve vztahu k tzv. základní skutkové podstatě, tak i ve vztahu k tzv. kvalifikované skutkové podstatě.
Skutková zjištění vyjadřují vedle jednání obviněného, jež se vyznačovalo tím, že fyzicky napadl poškozeného M. K. a opakovaně jej intenzivně tloukl pěstmi a kopal do hlavy, trupu i končetin, též následek spočívající v tom, že poškozený utrpěl mnohočetná poranění těchto částí těla, tupý úraz hlavy s následným nitrolebním krvácením mezi mozkové obaly a otok mozku. Poškození mozku je vážnou poruchou zdraví vykazující znaky těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 písm. e) tr. zák. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě uvedly, z jakých skutkových zjištění vycházely při posuzování subjektivní stránky trestného činu. Námitka obviněného, že skutek, jak byl zjištěn soudem, nevykazuje zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., ale jen trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., není na místě.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
Z hlediska posouzení, zda jde o trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., nebo o trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., je rozhodující subjektivní stránka; určujícím kritériem pro použití právní kvalifikace je v takových případech zavinění pachatele.
Skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. se skládá jednak z tzv. základní skutkové podstaty ve smyslu §222 odst. 1 tr. zák. která spočívá v úmyslném způsobení těžké újmy na zdraví, a jednak z tzv. kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §222 odst. 3 tr. zák. spočívající ve způsobení smrti. Způsobení smrti není znakem tzv. základní skutkové podstaty, ale okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Vztah mezi tzv. základní skutkovou podstatou a okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, je takový, že předpokladem toho, aby mohlo být přihlédnuto k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, je především naplnění znaků tzv. základní skutkové podstaty.
Ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. to znamená, že spočívá-li útok pachatele ve fyzickém napadení poškozeného, je uvedená právní kvalifikace možná, jestliže tímto útokem byly na zdraví poškozeného způsobeny dva následky, z nichž každý sám o sobě má jinou povahu po objektivní stránce (první z následků je těžká újma na zdraví, druhým smrt) a každý je zahrnut jinou formou zavinění (těžká újma na zdraví je zaviněna úmyslně a smrt je zaviněna z nedbalosti). Pouze v případě, že by zavinění pachatele ve vztahu k těžké újmě na zdraví (a též smrti), bylo zahrnuto zaviněním z nedbalosti, jednalo by se o trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., jak naznačuje v dovolání obviněný. O takovou situaci se však v případě činu obviněného evidentně nejedná.
Námitky obviněného zpochybňující subjektivní stránku trestného činu ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví nemohou obstát, poněvadž ve vztahu k zavinění soudy učinily taková zjištění, která zákonné znaky nejméně úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. evidentně naplňují.
Podle §4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah ke způsobenému následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové srozumění se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který pachatel považoval za možný, ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby.
Soudy věnovaly otázce naplnění subjektivní stránky dostatečnou pozornost. V této souvislosti přiléhavě uvedly, že obviněný fyzicky napadl poškozeného M. K., kterého opakovaně intenzivně tloukl pěstmi a kopal do hlavy, trupu i končetin, v důsledku čehož poškozený utrpěl mnohočetná poranění těchto částí těla, především pak tupý úraz hlavy s následným nitrolebním krvácením mezi mozkové obaly a otok mozku, který byl hlavní příčinou jeho smrti. Srozumění pachatele se škodlivým následkem vyplývá nejen z intenzity a opakovanosti kopů a úderů, ale i z následného počínání pachatele, který neučinil žádné kroky k záchraně poškozeného, ale naopak odešel na nádraží a snažil se odcestovat do B. Obviněný si musel být vědom toho, že poškozenému mohl způsobit těžkou újmu na zdraví a nemohl počítat s žádnou okolností, která by mohla tomuto následku, který si musel představovat jako možný, zabránit. Správnosti tohoto závěru se nemohou nikterak dotknout výhrady obviněného, že jednal v afektu a nejvýše s lhostejností k možnému následku, s nímž nebyl ani srozuměn, poněvadž se nacházel ve stavu těžké komplikované okolnosti. Odvolací soud správně upozornil, že těžká komplikovaná opilost obviněného nebyla prokázána a že jeho afektivní jednání nemá vliv na závěry o jeho zavinění, neboť šlo o reakci cílenou a leda o stav silného rozrušení; přiléhavě též dodal, že páchání brachiálního násilí z nedbalosti je logicky vyloučeno.
Vyvodily-li soudy správný závěr ve vztahu k základní skutkové podstatě trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., nepochybily ani ve svých právních závěrech týkajících se tzv. kvalifikované skutkové podstaty podle §222 odst. 3 tr. zák. Za následek smrti byla přiléhavě shledána odpovědnost za zavinění z nedbalosti podle §5 tr. zák. Zavinění alespoň z nevědomé nedbalosti lze totiž spatřovat tehdy, prokáže-li se, že pachatel měl a mohl si alespoň v hrubých rysech představit, že příčinný vztah mezi jeho jednáním a účinkem se může rozvinout tak, jak se rozvinul, což bylo v posuzovaném případě splněno a obviněný to ostatně ani nezpochybňoval.
Opodstatněně byl proto skutek obviněného právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., jehož znaky evidentně vykazuje i po stránce subjektivní.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková