ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1504.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1504/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2005 o dovolání obviněného T. Ch., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 4 Tmo 14/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 3/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 2 Tm 3/2004, byl obviněný T. Ch. uznán společně s obviněným mladistvým L. O. a obviněným P. M., vinným
1) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 27. 5. 2002 v době mezi 14.20 hod. až 17.30 hod. po předchozí domluvě společně s M. D. odcizili v bytě jeho matky A. D. jeden kus počítače zn. Pentium III 600E s příslušenstvím v hodnotě 13.125,- Kč, jeden kus hifi věže zn. Panasonic/Technics SC-EH 560, model SA EH 560 EP-S s kompletní sestavou v ceně 13.596,- Kč a 3 kusy prstenů ze žlutého kovu v hodnotě 6.800,- Kč, vše v celkové ceně 33.522,- Kč, kteréžto věci následně prodali a peníze použili pro svoji potřebu,
2) trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěný den začátkem měsíce června 2002, v pozdních večerních hodinách po předchozí vzájemné dohodě v K. do místa zvaného „H.“ u koupaliště v k. ú. B. vylákali M. D., v úmyslu jej usmrtit, aby mu zabránili v prozrazení krádeže v bytě jeho matky A. D. v K., kterou spáchali dne 27. 5. 2002. Zde M. D. obžalovaný P. M. zezadu uchopil do tzv. kravaty a rdousil ho, zatímco obžalovaný T. Ch. ho držel za ruce a ml. L. O. za nohy, a to až do doby, než došlo u M. D. ke smrti. Poté ho T. C. ještě několikrát kopnul do hrudníku a následně společně vykopali jámu, do které tělo uložili a zaházeli zeminou.
Za tyto trestné činy byl obviněný T. Ch. podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a bylo rozhodnuto i o potrestání dalších dvou spoluobviněných. Současně byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s dalšími dvěma spoluobviněnými poškozené A. D. škodu ve výši 48.947,- Kč a se zbytkem nároku tuto poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2004 odvolání podaná proti shora uvedenému rozsudku všemi obviněnými a poškozenou A. D. Odvolání podaná obviněným T. Ch., obviněným P. M. a poškozenou A. D. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl, zatímco k odvolání mladistvého obviněného L. O. napadený rozsudek částečně změnil.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, sp. zn. 4 Tmo 14/2004, ve spojení s odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, sp. zn. 2 Tm 3/2004, podal obviněný T. Ch. prostřednictvím obhájce JUDr. D. S. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a poukázal na nesprávnost použité právní kvalifikace jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák. Podle dále rozvedené argumentace namítl, že z prokázaného skutkového stavu nelze dovodit, že měl chtít a vědět nebo být srozuměn s tím, že dojde k usmrcení poškozeného. Podle jeho názoru nelze konstatovat, že musel počítat, že v důsledku jednání spoluodsouzených, jak bylo prokázáno, dojde v konečném důsledku k usmrcení poškozeného, když se nikdo z nich nikdy takového jednání nedopustil. Podle jeho názoru nelze z prokázaného a popsaného jednání vyvodit jeho úmysl vraždit, neboť byl již mnohokrát svědkem popisovaného jednání na diskotékách, kdy však k usmrcení žádné osoby nedošlo. Podle popisu skutku v rozhodnutí Krajského soudu v Brně byl spáchán v pozdních večerních hodinách, kdy na místě činu byla tma, a proto nemohl rozpoznat, jak silný je útok ze strany spoluodsouzeného M., v jehož důsledku došlo k usmrcení poškozeného.
Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a aby podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, jímž by ho uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., za něž by mu uložil přiměřený trest.
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí jeho obsahu i průběhu předchozího řízení konstatovala, že dovolání je možno označit za přípustné, avšak je třeba souhlasit se závěry soudů obou stupňů, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že všichni obvinění společným jednáním chladnokrevně realizovali předchozí plán spočívající v zavraždění poškozeného M. D., a to v úmyslu zabránit mu, aby své matce, příp. policii prozradil jejich účast na krádeži věcí z bytu poškozené A. D. Podle názoru státní zástupkyně byla obhajoba obviněného již v přípravném řízení a poté i v řízení před soudy obou stupňů plně vyvrácena. Na základě výše uvedeného navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z těchto zásad lze dovodit, že dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
V projednávaném případě obviněný ve svém dovolání postupoval opačně, když vyjádřil, že nesouhlasí s tím, že se činu dopustil úmyslně. Subjektivní stránka, a tedy i úmysl jsou svou povahou hmotně právními pojmy, avšak výhrady dovolatele tak, jak jsou v dovolání obsaženy, nesměřují proti pochybením obsahově vycházejícím z vadných právních úvah vedoucích k závěru, že obviněný čin spáchal úmyslně. Obviněný svým mimořádným opravným prostředkem požadoval, aby byla akceptována jeho obhajoba, jíž vyvrací, že se nemohl dopustit trestného činu, který mu je kladen za vinu. Vyjádřil však především pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně (ve výroku tohoto rozhodnutí je ve skutkových zjištěních uvedeno, že obvinění poškozeného po předchozí vzájemné dohodě na místo činu vylákali „v úmyslu jej usmrtit“), jestliže namítl, že se činu nedopustil úmyslně. Prostřednictvím změny skutkových závěrů učiněných soudy obou stupňů se tedy snažil dosáhnout jiného, pro něj příznivějšího právního posouzení.
Z obsahu podaného dovolání proto v rozporu se zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se primárně netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, k nimž na základě provedeného dokazování soudy obou stupňů dospěly. Teprve na podkladě takové změny obviněný požaduje odlišnou právní kvalifikaci svého jednání.
V tomto případě tudíž nebyl materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného T. Ch. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 4 Tmo 14/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 1. 6. 2004, sp. zn. 2 Tm 3/2004, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová