ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1538.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1538/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2005 o dovolání obviněného Š. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 6 To 214/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 32/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 2 T 32/2004, byl obviněný Š. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 4. 5. 2004 okolo 14.10 hod. ve V. M., okr. V., jako řidič osobního motorového vozidla zn. Citroen C3, přijíždějícího ke křižovatce po ulici S., označené jako vedlejší, nevěnoval sledování situace v provozu na pozemních komunikacích dostatečnou pozornost, nerespektoval dopravní značku „Stůj, dej přednost v jízdě !“ a na hranici křižovatky nezastavil, v důsledku čehož nedal přednost v jízdě osobnímu motorovému vozidlu zn. Opel Kadet 2.0 GSI, řízenému E. V., přijíždějícímu zprava po ulici S., označené jako hlavní, takže došlo ke střetnutí obou vozidel, po kterém automobil řidiče V. vjel na pravý chodník, kde narazil do chodců J. H., a P. V., přičemž E. V. utrpěl tříštivou zlomeninu levé kosti stehenní, zlomeninu pravé pažní kosti a pohmoždění očního bulbu a tkáně očnice vpravo s dobou léčení nejméně ke dni 14. 11. 2004, jeho spolujezdec L. P., povrchovou ránu na čele a naražení levého lokte s dobou léčení do 12. 5. 2004, spolujezdkyně obviněného L. D., otřes mozku a zhmoždění hrudníku s dobou léčení do 7. 5. 2004, a P. V. tržnou ránu levého kolena a odřeniny obou kolen a bérců s dobou léčení do 31. 5. 2004.
Za tento trestný čin byl podle §224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky. Rovněž bylo podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 6 To 214/2005, odvolání podané obviněným Š. S. proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 2 T 32/2004, podal obviněný Š. S. prostřednictvím obhájkyně JUDr. L. P. dovolání z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. V jeho obsahu vytkl, že soud prvního stupně neprovedl veškeré navržené důkazy a že nepřihlížel k jeho námitkám vznášeným již od počátku přípravného řízení, jimiž se snažil prokázat, že poškozený E. V. jel výrazně rychleji, než stanovila povolená rychlost v uzavřené obci, a že dostatečně nepřihlížel k výpovědím svědků J. H. a P. V., kteří tuto skutečnost potvrzovali. Nesprávným obviněný shledal, že soud nevyhověl návrhu obhajoby a nedoplnil znalecký posudek v duchu údajů uvedených v rámci svědeckých výpovědí. Vyjádřil pochybnosti, zda byl poškozený v době nehody připoután a zda ke zranění poškozeného došlo tak, jak je uvedeno v popisu skutku. Poukázal na rozpory ve výpovědích L. P. a E. V. a na obsah lékařských zpráv, čímž zdůraznil oprávněnost svého požadavku na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Pokud soud uvedeným návrhům obviněného nevyhověl, postupoval v rozporu s ustanovením §105 tr. ř., neboť neodstranil rozpory mezi znaleckým posudkem zpracovaným na návrh obhajoby a tím, který byl vypracován v rámci trestního řízení. Uvedeným postupem oba soudy nižší instance porušily zákon, neboť se neřídily zásadou plynoucí z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., a tímto postupem zkrátily obviněného na jeho obhajovacích právech. Krajský soud měl za daného neúplného důkazního stavu zrušit rozsudek soudu prvního stupně a vrátit mu věc k novému řízení, což však neučinil a v důsledku nesprávného právního posouzení následně uložil obviněnému příliš přísný trest, neboť v potřebné míře nezhodnotil všechny polehčující skutečnosti a tím, že nepřihlédl ke spoluúčasti poškozeného, mu vyměřil nepřiměřeně přísný trest zákazu činnosti.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 6 To 214/2005, a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal o přerušení výkonu trestu zákazu činnosti.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., avšak ve skutečnosti směřuje toliko proti neúplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a údajné procesní vady, které však prostřednictvím dovolání napadat nelze. Vzhledem k tomu, že takto formulované námitky nenaplňují obviněným uplatněné dovolací důvody, když k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. žádné konkrétní výhrady neuvedl, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, přičemž dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z těchto zásad lze dovodit, že dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu podaného dovolání v rozporu s rozvedenými zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti způsobu a rozsahu ve věci provedeného dokazování a hodnocení jednotlivých důkazů. Svými výhradami obviněný zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, která byla následně potvrzena také soudem odvolacím, neboť vytýká nedostatky při hodnocení provedených důkazů a nabízí vlastní úvahy o neúplnosti a rozpornosti těch důkazních prostředků, o něž soudy své závěry o jeho vině opřely. V rozporu s nimi předkládá svou vlastní verzi obhajoby, podle níž předmětnou dopravní nehodu spoluzavinil taktéž poškozený E. V. Takové tvrzení však odporuje skutečnostem popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný též brojí proti způsobu, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy a sám uvádí úvahy zaměřené na odlišný postup v posuzování věrohodnosti některých svědeckých výpovědí nebo závěrů znaleckých posudků. Je tudíž zřejmé, že obviněný se prostřednictvím výše citovaných výhrad snaží domoci toliko změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a tím požaduje zmírnění zejména trestu zákazu činnosti, který považuje za nepřiměřeně přísný.
Těmito námitkami však nebyl materiálně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a o výši uloženého trestu. Výhrady této povahy však nezakládají tento ani žádný jiný z důvodů dovolání vymezených v ustanovení §265b tr. ř., a proto neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumávat (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., na který obviněný ve svém dovolání pouze odkázal, lze dovolání podat tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný však ve svém dovolání neuvedl žádné konkrétní argumenty, které by takto zákonem vymezený důvod obsahově naplnily, a dovolací soud tudíž jeho věcnou a obsahovou správnost objektivně nemohl přezkoumávat. K takto pouze formálně označenému důvodu nemohl dovolací soud cokoliv dalšího uvést.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Š. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o přerušení výkonu rozhodnutí, kterou též podal, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu. Předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová