ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.170.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 170/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2005 o dovolání obviněného mladistvého J. R. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 67 To 342/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 10 T 33/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. 10 T 33/2003, byl obviněný mladistvý J. R. uznán vinným podle §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. proviněními ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s mladistvým J. J. a F. K., jichž se dopustil tím, že dne 22. 11. 2002 v době kolem 23,00 hodin v P., v prostorách šatny v baru „F.“ napadli šatnáře M. V., tak, že nejprve F. K. silně udeřil poškozeného pěstí do obličeje a J. J. ho kopl, v důsledku čehož poškozený ztratil rovnováhu a upadl, poté na něho F. K., J. J. a J. R. útočili silnými kopanci a silnými údery pěstí, mířenými převážně na jeho obličej a hlavu, čímž mu způsobili středně těžký úraz, a to otřes mozku provázený výpadkem paměti, pohmoždění hlavy v oblasti temene, spánku a týlu s tržně zhmožděnými ranami na čele a v týlu, pohmoždění brady s krevním výronem a oděrkami, pohmoždění přední strany krku s krevním výronem, podvrtnutí krční páteře s poúrazovou blokádou, pohmoždění šíje s krevním výronem vpravo, přičemž svým jednáním mu mohli způsobit i závažnější poranění, znamenající vážnou, dlouhodobou poruchu zdraví a poškození důležitého orgánu, a to zlomeniny obličejových kostí i lebky, krvácení do mozkových obalů, případně pohmoždění mozku, protože silné kopance a silné údery pěstí směrované na obličej a hlavu jsou mechanismem pro vznik takových závažných poranění způsobilým.
Podle §14 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. soud u obviněného mladistvého J. R. podmíněně upustil od uložení trestního opatření a podle §14 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. stanovil zkušební dobu v trvání jednoho roku. Stejně postupoval i u obviněného mladistvého J. J. Rozhodl rovněž o uložení trestu obviněnému F. K. a o nároku poškozeného M. V. na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 v neprospěch všech obviněných a obviněný mladistvý J. R.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 67 To 342/2004, z podnětu odvolání podaného státním zástupcem podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo u obviněných mladistvých J. R. a J. J. podmíněně upuštěno od uložení trestního opatření a též i ve výroku o trestu u obviněného F. K., a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině u všech tří spolupachatelů znovu rozhodl tak, že obviněným mladistvým J. R. a J. J. uložil podle §221 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. a §26 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. úhrnná trestní opatření obecně prospěšných prací u obou ve výměře 100 hodin; obviněnému F. K. uložil úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Odvolání obviněného mladistvého J. R. podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný mladistvý J. R. podal prostřednictvím obhájce Mgr. P. P. proti posledně citovanému rozsudku dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že provedeným dokazováním nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by soud opravňovaly k závěru, že jeho jednání naplňovalo znaky skutkových podstat provinění podle §221 odst. 1 tr. zák. a §202 odst. 1 tr. zák., nebo které by prokazovaly, že se on sám na místě činu dopustil jakéhokoli jednání, jež by bylo možno dát do příčinné souvislosti se vzniklými následky. Ve vztahu k právní kvalifikaci podle §221 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. vytkl, že pokud oba soudy dospěly ke skutkovým zjištěním, jak jsou popsána ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, vycházely jen ze závěru, že na poškozeného útočily i jiné osoby než F. K. a J. J. Uvedl, že si není vědom, že by se na místě činu dopustil nějakého aktivního jednání kromě obranných reflexů, když se snažil místo činu opustit poté, co byl zraněn.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ve výroku o trestu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výrocích o vině i trestu a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým jej zprostí obžaloby. Současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.
Dovolání obviněného bylo dne 4. 2. 2005 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však ke dni rozhodnutí o dovolání neměl Nejvyšší soud k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Rovněž konstatoval, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem formulovaným v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.), a posoudit opodstatněnost dovolání.
Dovolání lze z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat tehdy, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru a dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
V posuzované věci je zřejmé, že dovolatel v podaném dovolání uplatnil pouze námitky směřující proti způsobu, jakým bylo provedeno dokazování, na jehož základě soud prvního stupně dospěl k popsaným skutkovým závěrům. Jeho výhrady se soustředily jen proti správnosti zjištění, že se dopustil skutku, jímž byl uznán vinným, když ve skutečnosti neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkovému stavu zjištěného oběma soudy. Z charakteru námitek dovolatele je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištěného skutkového stavu; teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku.
Obviněný mladistvý J. R. se tak svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují.
Dovolatel sice formálně uplatnil dovolací důvod předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti svůj mimořádný opravný prostředek založil na námitkách, které nejsou způsobilé nejen tento, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro tento postup byly splněny.
Za těchto předpokladů důvodem dovolání nemůže být zamítnutí odvolání ve smyslu §256 tr. ř. (na které mladistvý obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu výhradně poukázal), neboť postup podle tohoto ustanovení lze použít až po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu zakotvené v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Z uvedeného vyplývá, že takový dovolací důvod nepřichází v dané věci v úvahu, neboť odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání po věcném přezkoumání věci, takže obviněný mladistvý nebyl zbaven práva přístupu ke druhé instanci. Vzhledem ke všem těmto zjištěním je zjevné, že dovolání podané z tohoto důvodu je pouze formálně citováno. Dovolatel jím zastírá svůj hlavní požadavek na přezkoumání řízení po jeho skutkové stránce ve snaze domoci se vydání rozhodnutí, které by bylo v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje, kterou předestřel již v rámci své obhajoby. Z uvedeného vyplývá, že pokud soud druhého stupně přezkoumával rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě výše uvedených řádných opravných prostředků věcně a vzhledem k tomu, že neshledal opravný prostředek podaný obviněným mladistvým důvodným, zamítl jej podle §256 tr. ř., lze zmíněný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, je-li řízení předcházející napadenému rozhodnutí zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Námitky dovolatelem uplatněné ovšem nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř.
S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný mladistvý J. R. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného mladistvého odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud s ohledem na shora rozvedené skutečnosti neshledal důvody pro odklad nebo přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, jehož se obviněný mladistvý v rámci svého dovolání ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. také domáhal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová