ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.424.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 424/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2005 o dovolání obviněného F. O., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Z., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2004, sp. zn. 7 To 372/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 191/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 1 T 191/2003, byl obviněný F. O. uznán vinným dvěma trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za což byl podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Výše uvedený rozsudek napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2004, sp. zn. 7 To 372/2004, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin mu podle §187 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Z. R. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost právní kvalifikace podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť nebylo vůbec zjišťováno množství prodaných omamných látek v rozhodném období (od května 2002 do 3. června 2003) a nebylo tak prokázáno splnění podmínky většího rozsahu. Napadenému rozsudku také vytkl, že z jeho odůvodnění nevyplývá, podle jakých podkladů soud množství drogy stanovil, a považoval ho za nepřezkoumatelný nejenom z tohoto důvodu, ale i proto, že v něm soud nezohlednil, že (obviněný) byl při distribuci drog závislý na jiných osobách a jeho vlastní zisk z výnosu prodeje drog byl proto minimální (soud prý navíc zaměnil zisk s příjmem a nezjišťoval ani náklady, které s prodejem drog měl, natož aby je odečítal). S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 564/02 rovněž dovodil, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu i právo na spravedlivý proces.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený rozsudek zrušil, popřípadě sám změnil tak, že jej uzná vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a uloží mu trest odnětí svobody ve výměře do 32 měsíců.
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí obsahu dovolání i jemu předcházejícího řízení konstatoval, že námitky obviněného směřují proti skutkovým zjištěním, a proto obsahově nenaplňují jím deklarovaný dovolací důvod. Za nepřípadnou argumentaci označil námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který shledal i přes jeho stručnost za dostatečný se všemi náležitostmi požadovanými ustanovením §125 tr. ř. Současně však poukázal, že ani tuto námitku nelze pod zvolený dovolací důvod podřadit. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a aby tak učinil v souladu s §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V této souvislosti je nutné poznamenat, že nestačí jen formální odkaz na příslušné zákonné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, ale tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami tak, jak vyžaduje ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatelem namítané nedostatky proto musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nelze jimi vytýkat nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se primárně netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Směřují především proti rozsahu ve věci provedeného dokazování a na jeho základě učiněným skutkovým zjištěním, jakož i proti obsahu a rozsahu odůvodnění napadeného rozsudku. Obviněný sice namítl, že nebyl naplněn zákonný znak „velkého rozsahu“ určující kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ale tuto výhradu založil výlučně na jiných skutkových závěrech. Především požadoval, aby bylo jinak vymezeno množství drogy soudem stanovené a uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí. Navrhoval dokonce, aby byl vzat do úvahy zisk, který z prodeje drog měl on sám, tedy aby byly odečteny náklady s jejich distribucí spojené. Kromě těchto skutkových námitek uplatnil i další, v nichž brojil proti způsobu, jakým bylo rozhodnutí odvolacího soudu odůvodněno. Jedná se o námitky procesní povahy, které na označený dovolací důvod též nedopadají.
Je tak zřejmé, že obviněný, byť v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti uplatnil námitky, jejichž prostřednictvím se domáhal především změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Z takové změny až následně vyvozoval, že jeho jednáním nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Jelikož se evidentně jedná o výhrady, které nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumávat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/2002).
Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li mezi zjištěným skutkovým stavem a jeho právním posouzením extrémní nesoulad a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo.
Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani argumentaci dovolatele shora označeným nálezem Ústavního soudu. Tento nález totiž v části citované dovolatelem pojednává o formálních náležitostech soudních rozhodnutí, nikoli o náležitostech hmotně právního posouzení drogových deliktů. Především však dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného F. O. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová