ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.756.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 756/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. července 2005 o dovolání obviněné E. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 2 To 1008/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 73/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné E. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 5 T 73/2004, byla obviněná E. K. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., za který byla podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Jeho výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 2 To 1008/2004, odvolání podané obviněnou proti shora citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. K. A. dovolání, které vymezila dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v němž především namítla, že její obvinění je založeno na lživé výpovědi svědků, aniž by byla věnována dostatečná pozornost její obhajobě. V této souvislosti odkázala na své dřívější výpovědi, s tím, že na nich trvá. Posudek znalce zpracovaný ve věci považovala za nesprávný, neboť znalec neměl k dispozici věci, jejichž cenu stanovoval. Setrvala na své obhajobě, že byly prováděny opravy domu a zakoupeny věci sloužící k údržbě domu, které vyjmenovala včetně jejich finančních hodnot. Za nepravdivou a účelovou označila taktéž výpověď svědka K.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc byla přikázána k novému rozhodnutí.
Vedle takto podaného dovolání obviněná osobně sepsala a soudu prvního stupně adresovala dvě podání (dne 9. 5. 2005 a 6. 6. 2005), v nichž se vyjadřovala k dovolání podanému prostřednictvím obhájce Mgr. K. A.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatoval, že ačkoli je podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je jím ve skutečnosti namítáno toliko neúplné dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů. Těmito námitkami se však dovolací soud nemůže zabývat, protože jimi jsou fakticky napadána soudem učiněná skutková zjištění. Ve vztahu k podáním, která vyhotovila sama dovolatelka uvedl, že k nim nelze přihlížet, neboť dovolání lze podat toliko prostřednictvím obhájce. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud považuje za nutné nejprve uvést, že podání, která si obviněná sama sepsala a nazvala je dodatky k dovolání, nesplňují procesní náležitosti dovolání, neboť ve smyslu ustanovení §265d tr. ř. může být dovolání podáno pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. ř.). Tutéž zásadu lze analogicky vztáhnout i na doplnění dovolání, které může obviněný učinit také pouze prostřednictvím obhájce, a nikoli samostatně. Nejvyšší soud proto k uvedeným podáním obviněné nepřihlížel, neboť si je podala sama, ač byla o náležitostech dovolání řádně poučena.
Ve vztahu k dovolání, které obviněná podala prostřednictvím obhájce, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z těchto zásad lze dovodit, že dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu podaného dovolání však vyplývá, že obviněná své námitky zaměřila pouze proti způsobu, jakým soud hodnotil provedené důkazy. Takto uplatněné výhrady obviněné se tudíž netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti způsobu a rozsahu ve věci provedeného dokazování, následnému hodnocení důkazů a na jeho základě učiněným skutkovým zjištěním.
V tomto případě tudíž nebyl materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné E. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová