ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.81.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 81/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2005 o dovolání obviněného V. G. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 5 To 129/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 3/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 52 T 3/2001, byl obviněný V. G. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 26. 10. 2000 v době nočních hodin ve vozidle Škoda Favorit podal L. Š. přesně nezjištěné množství blíže neurčené látky (s účinky blížícími se účinkům léku typu Humulin N), v úmyslu ovlivnit jeho ovládací schopnosti, a následně dne 27. 10. 2000 v přesně nezjištěné době kolem 10.00 hod. v k. ú. V. B., okr. T., ve Slovenské republice, v prostoru levé strany kanálu řeky V., ve směru toku, 2,5 km od mostu silnice ve směru T. – D., fyzicky napadl poškozeného L. Š. v úmyslu jej usmrtit takovým způsobem, že v době, kdy byl ještě pod vlivem nezjištěné látky, na něho fyzicky zaútočil a neztotožněným předmětem podlouhlého tvaru bez ostrých hran ho udeřil do oblasti temeno týlní, čímž mu způsobil poranění na hlavě a dále jej dostal do kanálu řeky V., přičemž byl srozuměn s tím, že poškozený neumí plavat, přičemž úmysl usmrtit poškozeného směřoval k tomu, aby zabránil sdělování informací o trestné činnosti obžalovaného; poškozenému L. Š. se však podařilo dostat na břeh, kde byl následně nalezen slovenskými občany, kteří přivolali rychlou záchrannou pomoc Nemocnice s poliklinikou v T.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 2 T 91/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 3 To 81/2002, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, v trvání dvanácti a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 5 To 129/2003, z podnětu odvolání obviněného zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. shora uvedený rozsudek ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil za pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h), jímž byl uznán vinným shora uvedeným rozsudkem, a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 2 T 91/2001, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 3 To 81/2002, podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti roků, pro jehož výkon jej ve smyslu §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně zrušil výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 2 T 91/2001, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 3 To 81/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Z. P. dovolání, které vymezil dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; jeho prostřednictvím soudu druhého stupně vytknul především to, že se ztotožnil ve výroku o vině se závěry soudu prvního stupně, aniž by se řádně vypořádal s obhajobou obviněného. Nedostatky shledal rovněž ve znaleckém posudku vypracovaném MUDr. J. O., který nedával jednoznačný podklad pro napadené rozhodnutí, pokud v něm nebylo najisto konstatováno, jakou konkrétní látkou byl poškozený ovlivněn. Soudu proto vytkl, že své rozhodnutí založil na pouhé pravděpodobnosti, a dále i to, že nesprávně hodnotil výpovědi poškozeného. Obviněný poukázal na rozpory v těchto výpovědích, které podle něj nebyly řádně vyjasněny a rovněž podrobněji zmínil výpovědi svědků J. Š., MUDr. P. H. a MUDr. J. K., k nimž prý soud druhého stupně vůbec nepřihlížel a skutečnosti z nich vyplývající nevzal do úvahy. Obviněný také obsáhleji rozvedl, proč tyto důkazy sám nepovažoval za věrohodné. Na podkladě těchto svých úvah vyjádřil, proč soud druhého stupně pochybil, pokud napadené rozhodnutí opřel především o výpověď poškozeného, a dospěl tím k nesprávnému závěru o jeho vině.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a v souladu s ustanovením §265l tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V dalším podání ze dne 31. 5. 2004 vyjádřil požadavek na projednání dovolání ve veřejném zasedání.
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí jeho obsahu i průběhu předchozího řízení označila dovolání za přípustné. Konstatovala však, že obviněným uplatněný dovolací důvod nekoresponduje s obsahem odůvodnění, neboť tam uvedené argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Poukázala na to, že námitky obviněného jsou pouze opakováním obhajoby z odvolacího řízení, s nimiž se již vypořádal soud druhého stupně. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nelze jimi vytýkat nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu podaného dovolání v rozporu s těmito zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, když polemizuje se závěry znaleckého posudku MUDr. O. zpracovanými za účelem posouzení charakteru a typu látky použité obviněným i ostatními ve věci provedenými důkazy, zejména svědeckými výpověďmi, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. Obviněný svými výhradami primárně usiluje o změnu skutkových zjištění, za jejichž podklad by byla vzata výhradně obhajoba obviněného, a teprve v návaznosti na takovou změnu se domáhá jiného, pro něj příznivějšího rozhodnutí o vině.
V takovém případě je nutno konstatovat, že námitkami obviněného nebyl materiálně uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, nýbrž důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného V. G. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová