ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.834.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 834/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 o dovolání obviněného M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Krajského soudu v Brně dne 24. 3. 2005, sp. zn. 7 To 81/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 222/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 1 T 222/2004, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí věci - nože s dřevěnou rukojetí a čepelí o délce 13 cm. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným J. P. a V. z. p. ČR, se sídlem P.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že v době od 9.00 hod. dne 28. 4. 2004 do kolem 01.00 hod. dne 29. 4. 2004 v chatařské oblasti katastru obce B. M., okr. P., před chatou po předchozím požití alkoholu, neočekávaně a bezdůvodně fyzicky napadl J. P. tak, že ho nejprve nejméně třikrát udeřil čelem do obličeje, po čemž jmenovaný upadl na zem, následně vzal kuchyňský nůž s délkou čepele 13 cm, se kterým na poškozeného zaútočil tak, že mu způsobil tři bodné rány hrudníku nepronikající do dutiny hrudní, dvě řezné rány břicha pronikající do dutiny břišní, s výhřezem střevních kliček a s poraněním nitrobřišních orgánů, v důsledku úderů do obličeje poškozený utrpěl subdurální krvácení (krvácení mezi pleny mozkové a mozek), zlomeninu kosti čelní vpravo bez posunu úlomků a další mnohačetné podlitiny, přičemž způsobená zranění si vyžádala opakovanou hospitalizaci s následnou dobou léčení spojenou s omezením obvyklého způsobu života po dobu od 29. 4. 2004 do 8. 7. 2004.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřovalo do všech jeho výroků. Usnesením Krajského soud v Brně ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 7 To 81/2005, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou zpochybnil místo napadení poškozeného a opakoval, že k činu došlo za plotem na pozemku chaty, kde byl poškozeným zezadu napaden a sražen na zem. Uvedl, že užil-li v této chvíli nůž, stalo se tak jen proto, aby útočníka pacifikoval. Obsáhle poukázal na rozpory ve výpovědi poškozeného J. P., z nichž vyvozoval, že poškozený není věrohodný a vše svědčí pro závěr, že incident se odehrál tak, jak jej popsal ve své výpovědi on. Zdůraznil, že jednal v rámci sebeobrany při vyvolání stresové situace útočníkem J. P. Dodal, že i on utrpěl zranění (na ruce a temeni hlavy), která neuváděl jen s ohledem na závažnost zranění poškozeného. Vytkl, že soud se nevypořádal ani s motivem jeho jednání, a v této souvislosti poznamenal, že obě rodiny byly letitými přáteli a nikdy nedošlo mezi nimi k nesrovnalostem. Závěrem obviněný vyjádřil přesvědčení, že skutek neměl být hodnocen jako trestný čin, ale jako jednání v nutné obraně ve smyslu §13 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že většina výhrad směřuje proti skutkovým závěrům a obviněný se snaží prokazovat, že skutek se odehrál jinak. Námitka, která se týká posouzení jednání obviněného jako jednání za podmínek nutné obrany, odpovídá podle něj deklarovanému dovolacímu důvodu pouze zdánlivě, neboť dovolatel k tomuto tvrzení dospěl na podkladě jiných skutkových okolností, než jsou obsaženy ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu. Poznamenal, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Prostějově a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně. V podstatě vytkl, že nebyla vyvrácena jeho tvrzení o tom, kde a za jakých okolností k napadení došlo, a jak probíhal incident s poškozeným J. P. Dále brojil proti způsobu hodnocení výpovědi poškozeného a vytkl též, že soud se nevypořádal ani s motivem jeho jednání. V tomto ohledu je zjevné, že jde o námitky skutkové, jejichž podstatou je nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.
S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nekoresponduje ani ta část dovolání, v níž obviněný namítl, že jeho jednání, jež bylo posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., mělo být správně kvalifikováno jako nutná obrana. Podmínkou nutné obrany podle §13 tr. zák. je mimo jiné to, že ten, kdo jedná v nutné obraně, odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Oba soudy vyšly ze skutkového zjištění, že osoba, proti které jednání obviněného směřovalo, se sama nedopustila žádného jednání, které by bylo možno považovat za útok, a že naopak jednání obviněného bylo útokem. Z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jakož i odpovídající části jeho odůvodnění se totiž podává, že obviněný po předchozím požití alkoholu, neočekávaně a bezdůvodně fyzicky napadl J. P. způsobem zde popsaným. Soud prvního stupně též jednoznačně uvedl, reaguje na obhajobu obviněného, že to byl obviněný, kdo poškozeného napadl, a nikoliv naopak. Podstatou námitky o nutné obraně byla polemika obviněného s tímto zjištěním a obviněný se i touto částí dovolání primárně domáhal změny skutkových zjištění a teprve následně ze změny těchto zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil.
Lze shrnout, že prostřednictvím v dovolání uplatněných výhrad se obviněný domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. nedopustil, neboť jednal v rámci nutné obrany. Je tedy zřejmé, že ve vztahu ke skutku, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, obviněný žádné konkrétní námitky právní povahy neuplatnil. Jím vytýkané vady mají evidentně povahu vad skutkových, nikoli právních.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (viz strany 3, 4, 5 rozsudku soudu prvního stupně, strany 1, 2 napadeného usnesení odvolacího soudu) na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v nalézacím řízení a soud prvního stupně se s výtkami obviněného náležitě vypořádal a přesvědčivě zdůvodnil nutnost právního posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková