ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.63.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 63/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. V. , rozsudkem Zemského soudu ve Wiener Neustadtu, Rakousko, ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 38 Hv 42/05y, pro provinění obecného ohrožení z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti, pokus o odpor proti státní moci a násilný útok na úřední osobu podle §177 odst. 1, §88 odst. 1, 3, §15, §269 odst. 1 a §270 odst. 1 rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu ve Wiener Neustadtu, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 16. 4. 2005, byl D. V. uznán vinným proviněním obecného ohrožení z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti, pokusu o odpor proti státní moci a násilného útoku na úřední osobu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouska. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustil v podstatě tím, že dne 26. 1. 2005 v M. – H. , jako řidič osobního vozu zn. R. C. s reg. zn. .. na jižní dálnici A2 pod vlivem alkoholu způsobil nebezpečnou situaci hromadné srážky, když na úrovni kilometru 34.500 za čilého dopravního ruchu, tmy a na zasněžené vozovce při jízdě ve směru na V. otočil své vozidlo a při vjíždění do protisměru (tj. směrem na G. ) narazil do protijedoucího osobního vozu poškozeného K. H. S. , který v důsledku kolize utrpěl naražení krční páteře, bederní páteře, pohmoždění hlavy a oboustranné pohmoždění kyčlí, a poté, když vozidlo zastavil a byl kontrolován pracovnicí četnictva K. H. , tak tuto udeřil do zad v úmyslu zmařit její úřední úkon, tj. zjistit jeho totožnost, a dále pak v T. napadl pracovníka četnictva K. H. S. tak, že v průběhu úředního výkonu mu zasadil ránu do hlavy a trupu v době svého eskortování na služebnu četnictva T.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že D. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestné činy obecného ohrožení a útoku na veřejného činitele podle §180 a §155 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. V. se dopustil závažného ohrožujícího trestného činu, když svou jízdou v protisměru na dálnici vytvořil reálné nebezpečí fatálních následků (v podobě smrti, těžké újmy na zdraví či majetkové škody velkého rozsahu) pro velký počet účastníků silničního (dálničního) provozu. Nelze přehlednout, že čin spáchal pod vlivem alkoholu a že poté se dopustil další trestné činnosti násilné povahy vůči veřejným činitelům. Přitom se jedná o osobu, která v minulosti již byla soudně trestána za úmyslnou majetkovou trestnou činnost spáchanou v cizině (viz usnesení Nevyššího soudu ze dne 25. srpna 2003, sp. zn. 11 Tcu 144/2003).
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík