ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1386.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1386/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 o dovolání obviněného R. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. června 2006, sp. zn. 5 To 90/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 4 T 68/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 4 T 68/2005, byl obviněný R. Z. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let.
Odvolání obviněného R. Z. bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle dovolatele je tento dovolací důvod dán tím, že bez splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §183a tr. ř. byly v jeho nepřítomnosti prováděny výslechy svědků a tyto výpovědi pak byly v hlavním líčení podle §211 tr. ř. k důkazu přečteny a použity k rozhodnutí soudu. Své dovolací námitky dále konkretizoval tak, že ve dnech 18. 5. 2005, 14. 6. 2005 a 22. 8. 2005 proběhla u Okresního soudu v Karviné hlavní líčení, kterých se nejenže nezúčastnil, ale navíc mu v době jejich konání nebyla doručena jak obžaloba, tak ani předvolání k hlavnímu líčení. Zdůraznil, že obžaloba mu byla doručena až dne 2. 9. 2005, a to do věznice, neboť již od 16. 8. 2005 se v jiné věci nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Dovolatel připustil, že v hlavním líčení konaném dne 12. 9. 2005, jehož se osobně účastnil, souhlasil sice se čtením protokolů o výslechu svědků H. P., J. K. a M. B., avšak to nic nemění na pochybení nalézacího soudu, který dne 18. 5. 2005 tyto osoby jako svědky vyslechl mimo hlavní líčení, ačkoliv mu nebyla doručena ani obžaloba, ani předvolání k hlavnímu líčení. Proto k uskutečnění těchto výslechů nebyly dány zákonné podmínky uvedené v ustanovení §183a odst. 1, věta první, tr. ř. Dne 22. 8. 2005 pak v obdobné situaci byl proveden mimo hlavní líčení výslech „klíčového svědka“ poškozeného W. R., přičemž s přečtením protokolu o výslechu tohoto svědka v hlavním líčení nesouhlasil. Protože svědek dne 9. 11. 2005 zemřel, byl protokol o jeho výslechu v hlavním líčení dne 30. 11. 2005 nesprávně přečten podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť výslech svědka nebyl proveden v souladu se zákonem. Podle názoru dovolatele soudy porušily jeho procesní práva, když jejich postup je v rozporu se zásadou kontradiktornosti trestního procesu a s právem obviněného na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí obou soudů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Z obsahu písemného vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolání obviněného pokládá za zjevně neopodstatněné. V úvodu stručně zrekapitulovala jeho obsah, přičemž poukázala na závěry odvolacího soudu, který se stejnou argumentací obviněného na podkladě jeho odvolání již zabýval a náležitě se s ní vypořádal. V závěru státní zástupkyně též uvedla, že skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného a navrhla podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, předně shledal, že dovolání obviněného bylo v souladu se zákonem podáno vůči usnesení Krajského soudu v Ostravě jako soudu, který ve věci rozhodl jako soud druhého stupně (§265a odst. 1 tr. ř.). Jestliže však naplnění výše citovaného dovolacího důvodu dovolatel spatřoval v tom, že k vytýkaným vadám došlo v řízení tomuto rozhodnutí (tj. napadenému usnesení soudu druhého stupně, kterým bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně) předcházejícím, pak za této situace se podané dovolání zjevně opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě /tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán některý důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř./, jehož prostřednictvím jsou pak vytýkány vady opodstatňující důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Na tento formální nedostatek podaného dovolání se jen na tomto místě upozorňuje, aniž by bylo nutno z něj vyvozovat nějaké další právní důsledky.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.).
Na základě porovnání obsahu podaného dovolání s důvody skutečně zakládajícími zákonný dovolací důvod předvídaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je především třeba učinit závěr, že ne všechny dovolatelovy námitky lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Dovolací námitky, tak jak byly výše rozvedeny, totiž v zásadě směřují vůči okolnostem, za nichž soud prvního stupně mimo hlavní líčení vyslechl dne 18. 5. 2005 svědky H. P., J. K. a M. B., popřípadě dne 22. 8. 2005 svědka W. R., resp. je namítána nezákonnost provedení důkazů přečtením protokolů o těchto jejich výpovědích v hlavních líčeních dne 12. 9. 2005 a 30. 11. 2005, a tedy nesprávnost jejich použití jako důkazů, o které soudy opřely své závěry o vině dovolatele.
S ohledem na ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. je nutno zdůraznit, že pokud dovolání je podáno z jiných než zákonných důvodů a uplatněné dovolací námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, tak dovolací soud není ani oprávněn takové dovolaní (dovolací námitky) přezkoumávat, ale naopak musí postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takové dovolání odmítnout. Proto dovolací soud nemohl přihlížet k těm námitkám obviněného, jež obsahově nenaplňují jak uplatněný dovolací důvod, tak ostatně ani jiný zákonem předvídaný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. V tomto směru lze odkázat na již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004, usnesení ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 6 Tdo 1366/2005 atd.), jež nebyla dotčena ani rozhodováním Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 atd.). V tomto rozsahu bylo tak dovolání obviněného podáno z jiného než zákonného důvodu, což by jinak opodstatňovalo postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Výše popsané námitky dovolatele vztahující se k údajně nesprávnému procesnímu postupu v rámci dokazování v řízení před soudem prvního stupně tedy nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Pro úplnost však lze dodat, že z obsahu spisu vyplývá, že nalézací soud provedl dokazování způsobem, který je zcela v intencích příslušných ustanovení trestního řádu a vznesené námitky obviněného jsou v tomto ohledu též věcně neopodstatněné.
Z ustanovení §183a odst. 1, věty první, tr. ř. vyplývá, že v řízení před soudem lze vyslechnout obviněného, svědka, znalce nebo provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání, avšak pouze výjimečně a z důležitých důvodů, přičemž je věcí soudu, aby posoudil, zda tyto předpoklady jsou naplněny. Důvodem použití postupu předpokládaného ustanovením §183a odst. 1 tr. ř. může být např. situace, kdy se k hlavnímu líčení dostaví předvolaní svědci, avšak sám obviněný nikoliv a nejsou přitom dány podmínky ke konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti (k tomu srov. např. Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. a kolektiv, Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, str. 1450). Zákon provedení takového výslechu tedy nevylučuje ani v případech, kdy hlavní líčení nelze konat pro nepřítomnost obviněného, jemuž se nepodařilo doručit obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení /§202 odst. 2 písm. a) tr. ř./.
Pokud jde o účast samotného obviněného na takovém výslechu, tak samotná dikce ustanovení §183a tr. ř. nebrání provedení výslechu svědků v jeho nepřítomnosti. S ohledem na obhajovací práva obviněného (§2 odst. 13 tr. ř.), však musí být takto opatřený důkaz proveden v hlavním líčení, a to v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu (srov. ustanovení §211 tr. ř.). Tím je také respektováno hledisko kontradiktornosti řízení, když bez souhlasu obviněného nelze takto pořízený důkazní prostředek provést jako důkaz a použít jej k rozhodnutí. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že obviněnému byla řádně a včas (dne 2. 9. 2005) doručena jak obžaloba, tak předvolání k hlavnímu líčení na den 12. 9. 2005, tohoto hlavního líčení se osobně účastnil a podle §211 odst. 1 tr. ř. v něm výslovně souhlasil se čtením protokolů o výpovědi výše uvedených svědků vyslechnutých soudem mimo hlavní líčení, vyjma svědectví W. R., u něhož s tímto postupem vyslovil nesouhlas (srov. č. l. 86 spisu). Z obsahu spisu dále vyplývá, že v případě svědka W. R. přistoupil nalézací soud k jeho výslechu mimo hlavní líčení postupem podle §183a tr. ř. až poté, co se poněkolikáté nepodařilo, a to ani prostřednictvím Policie České republiky, doručit obviněnému obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení, přičemž tento svědek se dne 22. 8. 2005 již potřetí marně dostavil k nařízeným hlavním líčením (č. l. 57, 67 a 79 spisu). Je přitom zřejmé, že jedním z důvodů takového postupu nalézacího soudu byl i svědkův špatný zdravotní stav (č. l. 73 spisu). Obviněný sice se čtením protokolu o jeho výslechu nesouhlasil a na jeho osobní účasti na hlavním líčení trval (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 12. 9. 2005, č. l. 86), svědek se však již na předvolání k soudu nedostavil, neboť dne 9. 11. 2005 zemřel. Proto soud v hlavním líčení dne 30. 11. 2005 přistoupil k provedení tohoto důkazu přečtením protokolu o jeho výslechu pořízeného mimo hlavní líčení postupem podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Ve vztahu k dovolací námitce obviněného lze tak uzavřít, že podmínkou provádění důkazů mimo hlavní líčení ve smyslu ustanovení §183a tr. ř. není zjištění, že obviněnému byla již doručena obžaloba, popřípadě též předvolání k hlavnímu líčení. Jen ta skutečnost, že se obviněnému nepodařilo doručit obžalobu a ani předvolání k hlavnímu líčení sama o sobě ještě nevylučuje možnost provést výslechy svědků či jiné důkazy mimo hlavní líčení, jsou-li splněny i další zákonné podmínky vyžadované ustanovením §183a odst. 1 tr. ř. Samozřejmě je třeba respektovat ustanovení §183a odst. 3 tr. ř., podle něhož, má-li takto opatřený důkaz později sloužit v hlavním líčení či veřejném zasedání k rozhodnutí, musí být v něm proveden v souladu se zákonem (např. přečtením za splnění podmínek ustanovení §211 tr. ř., jde-li o výpověď svědka). Na základě výše uvedeného je zřejmé, že výtky dovolatele ohledně nedodržení zásady kontradiktornosti řízení a porušení jeho práva na spravedlivý proces nejsou v posuzované věci namístě.
Naproti tomu obviněný naplnil zákonný požadavek uplatnění dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. námitkami, jejichž podstatou je tvrzení, že nalézací soud pochybil, pokud 18. 5. 2005, 14. 6. 2005 a 22. 8. 2005 konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. Námitky obviněného však nemohou obstát.
Podmínky, za nichž může soud provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, jsou upraveny v ustanovení §202 tr. ř.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen má-li soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, obžaloba byla obviněnému řádně doručena, k hlavnímu líčení byl včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, už byl některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.
Odchylně jsou vymezeny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let /srov. §202 odst. 4 tr. ř./.
O takový případ se však v posuzované věci vůbec nejedná. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že předmětná hlavní líčení se ve shora uvedené dny vůbec nekonala (srov. protokoly o hlavním líčení na č. l. 57, č. l. 67, č. l. 79 spisu), a to právě s ohledem na skutečnost, že u obviněného nebylo vykázáno doručení obžaloby ani předvolání k hlavnímu líčení, tj. nebyly splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Hlavní líčení proto byla ve všech případech odročena, aniž by v nich došlo k provedení jakéhokoliv dokazování.
Jediné hlavní líčení, jež se konalo v nepřítomnosti obviněného se uskutečnilo dne 30. 11. 2005. Přestože obviněný v případě tohoto hlavního líčení porušení zákonných ustanovení, která zabezpečují jeho přítomnost, v dovolání nenamítal, lze jen doplnit, že v případě tohoto hlavního líčení, které se jako jediné skutečně konalo v jeho nepřítomnosti, byly všechny zákonné podmínky ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. splněny, když obviněný dne 2. 11. 2005 byl přítomen u hlavního líčení, které bylo odročeno za účelem opětovného předvolání svědka W. R. na den 30. 11. 2005, termín tohoto odročeného hlavního líčení vzal na vědomí, ale bez jakékoliv omluvy se k němu nedostavil. Obviněný se přitom osobně účastnil i předchozího hlavního líčení dne 26. 9. 2005.
Pokud jde o otázku možného porušení některého z ústavně garantovaných práv obviněného, která jsou vyjádřena zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb.) a čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/1992 Sb.), podle nichž má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. přiměřeně též nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/2002 a jiné), musel s ohledem na výše již uváděné skutečnosti Nejvyšší soud rovněž konstatovat, že k žádnému takovému porušení nedošlo.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti potom Nejvyšší soud shledal, že je dovolání obviněného R. Z. zjevně neopodstatněné, a proto je ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, neboť takové rozhodnutí bylo možno učinit již na podkladě obsahu spisu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík