ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1563.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1563/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci péče o nezletilou M. Š., zastoupenou Městským úřadem v M. K., dceru M. Š., zastoupené advokátkou, a otce Ing. H. Š., o výkon rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilou, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. P 133/2003, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, č.j. 17 Co 284/2005-350, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil výrok pod bodem III. rozsudku ze dne 22. 6. 2005, č.j. P 133/2003-334, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty v souhrnné částce 1.300,- Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí vyžadované ustanovením §273 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), byly splněny, jelikož v řízení bylo prokázáno, že matka nezletilé v pěti případech povinnosti uložené jí rozsudkem o úpravě otcova styku s nezletilou dobrovolně nesplnila. Ve dnech 1. 5. – 2. 5. 2004, 29. 5. – 30. 5. 2004 a 26. 3. – 27. 3. 2005 matka nezletilou otci ke styku nepředala a ve dnech 30. 10. 2004 a 13. 11. 2004 tak učinila opožděně.
V dovolání matka ohlašuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož naplnění spatřuje v řešení otázky, „zda lze vyhovět návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí o úpravě styku rodiče s dítětem uložením pokuty i za styky nerealizované před výzvou doručenou rodiči podle ust. §272 odst. 2 o.s.ř. a zda lze bezvýslednost výzvy podle §272 odst. 2 o.s.ř. spatřovat v jediném nerealizovaném styku“. Poukazovala na to, že až na styk ve dnech 26. 3. – 27. 3. 2005 ostatní styky předcházely doručení výzvy. Dále v dovolání oponovala zjištění, že naposledy uvedenému styku nebránila nemoc dítěte, a poukazovala na to, že ne každé onemocnění vyžaduje neprodlenou návštěvu lékaře. Tím uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Otec i opatrovník navrhli odmítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004, pod poř. č. 132).
Dovolatelka argument ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nepředložila a samotným hodnocením námitek v dovolání vznesených k takovému závěru rovněž dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Soudní praxe konstantně vychází z toho, že smyslem výzvy podle §272 odst. 2 o.s.ř. je přimět povinnou osobu k dobrovolnému splnění povinnosti stanovené v rozhodnutí nebo soudem schválené dohodě o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi. Nesplní-li povinná osoba ani po výzvě svoji povinnost vyplývající z podkladového rozhodnutí, stala se výzva bezvýslednou a soud nařídí výkon rozhodnutí podle §273 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) o.s.ř. Namítá-li dovolatelka, že ke styku otce s nezletilou po výzvě nedošlo pro nemoc dítěte, uplatňuje tím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (že napadené rozhodnutí spočívá na skutkovém zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž při přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není způsobilým dovolacím důvodem a k němuž nemohlo být přihlédnuto.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání bylo odmítnuto, nezletilé ani jejímu otci náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu