ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1687.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1687/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného F. T. B. V., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. l., spol. s r. o., zastoupenému advokátem, pro 14.520.974,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 Nc 5568/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2005, č.j. 20 Co 372/2004-139, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 12. 2003, č.j. 8 Nc 5568/2003-45, kterým Okresní soud v Jihlavě nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 2 Cm 22/2000, k vydobytí pohledávky 14.520.974,18 Kč a nákladů předcházejícího řízení 567.904,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. V. P., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny; námitku povinného, že není věcně legitimován, neboť vymáhaná pohledávka s privatizovaným majetkem nesouvisí, neshledal opodstatněnou. Po provedeném dokazování odvolací soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně oprávněného (K. b. P., s. p. ú.) byla „předmětem privatizace“ části podniku (O., šlechtitelského a semenářského podniku B., státního podniku, „B. J.“), jinými slovy, šlo o závazek, který vykazoval souvislost s majetkem, jehož vlastnictví povinný nabyl. Z toho vyvodil závěr, podle něhož smlouvou o prodeji části podniku, kterou uzavřel s povinným Pozemkový fond České republiky dne 2. 10. 2001, přešla na nabyvatele ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“), i vymáhaná pohledávka s příslušenstvím.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prosazuje, že „závazek, který je předmětem exekučního řízení, fakticky s převáděnou částí podniku, ani s jejím hospodařením, ani provozem nesouvisel, přesto byl dle privatizačního projektu »delimitován« do účetnictví této samostatné jednotky.“ Závazek představuje pohledávku z titulu nezaplaceného úvěru poskytnutého na trvale se obracející zásoby, navýšeného o úroky a další poplatky, přičemž ve skutečnosti k části podniku, kterou jako samostatnou privatizační jednotku dovolatel nabyl do vlastnictví, neměl žádnou souvztažnost (závazek zatěžoval státní podnik, nikoliv jeho jednotku /Bramborárnu Jihlava/). Dovolatel dále připomíná, že v době, kdy část majetku státního podniku nabyl, nalézací řízení nebylo dosud pravomocně skončeno, takže k tvrzenému nástupnictví na straně žalované došlo před vydáním exekučního titulu, aniž z něho nalézací soud vyvodil odpovídající závěry. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně – shledá-li, že rozhodnutí má zásadní právní význam – zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tímto důvodem a jeho obsahovou konkretizací je pak dovolací soud podle §242 odst. 3, věty první, o.s.ř. vázán).
K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Přestože dovolatel odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), je – podle obsahu – dovolání vybudováno výlučně na nesouhlasu se skutkovým zjištěním, k němuž dospěl po provedeném dokazování odvolací soud, tj. se skutkovým závěrem, že vymáhaná pohledávka souvisí s majetkem (části) podniku, jehož vlastníkem se na základě smlouvy o prodeji stal povinný (§14 odst. 1, §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb.). V rozsudku ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 173/2002, Nejvyšší soud vysvětlil, že otázka souvislosti konkrétního závazku s privatizovaným majetkem je otázkou skutkového zjištění (nikoliv otázkou právní), a to bez ohledu na to, čím je tato souvislost dána (např. předmětem činnosti, organizačním začleněním či souvislostí s jinou organizační jednotkou nebo finančním propojením s takovou jednotkou apod.).
Dovolatel se nemýlí, dovozuje-li, že pochybení v otázce procesního nástupnictví nebo věcné legitimace nelze napravovat v exekučním řízení, jestliže došlo k sukcesi před vydáním exekučního titulu, aniž z ní soud v nalézacím řízení vyvodil odpovídající závěry. O takový případ však v projednávané věci nejde (o povinnosti O., šlechtitelského a semenářského podniku B., státního podniku v likvidaci, zaplatit K. b. P., s. p. ú., vymáhanou částku rozhodl Krajský soud v Brně 14. 6. 2001, smlouvu o prodeji /části/ podniku uzavřel povinný s P. f. ČR 2. 10. 2001 /s účinností k 1. 11. 2001/).
Není-li dovolání přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu