ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1946.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1946/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu P., proti povinnému J. B., pro 215,- Kč přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 72 E 1224/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2005, č.j. 14 Co 255/2005-14, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2005, č.j. 14 Co 255/2005-14, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. 2. 2005, č.j. 72 E 1224/2004-9, Okresní soud Plzeň - město nařídil podle výkazu nedoplatků z 16. 12. 2003, čj. 73814/03/145960, k vydobytí pohledávky 215,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky povinného z označeného účtu u peněžního ústavu (R. s. s., a. s.,).
Krajský soud v Plzni k odvolání povinného usnesením ze dne 4. 5. 2005, č.j. 14 Co 255/2005-14, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Odvolací soud uzavřel, že výkaz nedoplatků neobsahuje náležitosti uvedené §73 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. a tudíž nemůže být způsobilým podkladem výkonu rozhodnutí. Jako dlužníci jsou označeni J. B., který 4. 10. 1998 zemřel, a J. B., jehož právní nástupnictví oprávněný neprokázal (z rozhodnutí Okresního soudu Plzeň - město z 6. 6. 2002, sp. zn. 29 D 1582/98, „nevyplývá, že by povinný odpovídal za závazek svého otce ve výši 215,- Kč“). Exekuční titul je navíc podle odvolacího soudu nesrozumitelný, neboť pohledávka je vyčíslena částkou 215,- Kč, zatímco slovním vyjádřením částkou 643,- Kč.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž vyjadřuje nesouhlas s hodnocením výkazu nedoplatků jako titulu, který nemá zákonem požadované náležitosti a jehož nelze použít proti právnímu nástupci Josefa Bartoše st., který 4. 10. 1998 zemřel. Výkaz nedoplatků splňuje požadavky kladené ustanovením §73 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb.; označuje daňového dlužníka v prodlení (J. B. st., na jehož osobním účtu správce daně ve smyslu §62 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. evidoval daňový nedoplatek), druh daně (daň z převodu nemovitostí), výši nedoplatku na této dani (215,- Kč připadající na povinného jako jednoho z dědiců /slovní vyjádření se vztahuje na celkový nedoplatek/), obsahuje údaj o původní splatnosti dlužné daně (5. 5. 2000, tj. doručením platebního výměru z 17. 7. 1998, čj. 37771/98/145960, veřejnou vyhláškou), den, k němuž je výkaz nedoplatků sestavován (16. 12. 2003), a je opatřen doložkou vykonatelnosti (6. 5. 2000). Daňová povinnost smrtí daňového dlužníka nezanikla, ale přešla na dědice, jímž je podle usnesení Okresního soudu Plzeň - město z 6. 6. 2002, sp. zn. 29 D 1582/98, (i) povinný. Z uvedených důvodů navrhl oprávněný, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), přípustné, protože směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.), a je i důvodné.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, tj. v projednávané věci důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci), jemuž argumentaci dovolatele lze podřídit (§242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu a o nedostatku věcné legitimace povinného.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §256 o.s.ř., proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí (odstavec 1/). Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (odstavec 2/).
Vykonatelná rozhodnutí orgánů veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelných smírů, jsou podle ustanovení §274 písm. f) o.s.ř. podkladovými tituly, na jejichž výkon se – s výjimkou §261a odst. 2 a 3 – použijí ustanovení §251 až §271 o.s.ř.
Podle ustanovení §73 odst. 4 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění účinném do 31. 12. 2003 (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“), je exekučním titulem pro daňovou nebo soudní exekuci vykonatelný výkaz nedoplatků. Výkaz nedoplatků se sestavuje z údajů evidence daní a musí obsahovat přesné označení daňového dlužníka v prodlení, druh daně, výši nedoplatku na této dani, údaje o původní splatnosti dlužné daně, den, k němuž je výkaz nedoplatku sestavován, a doložku vykonatelnosti (§73 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb.).
V projednávaném případě je podkladovým titulem, jehož výkon byl navržen, výkaz nedoplatků Finančního úřadu P. ze dne 16. 12. 2003, čj. 73814/03/145960. Výkaz nedoplatků ve věcech daní a poplatků je exekučním titulem pro soudní výkon rozhodnutí (exekuci), jestliže je materiálně vykonatelný. Předpoklady obsahové vykonatelnosti titulů uvedených v §274 písm. f) o.s.ř. hodnotí soud z hlediska těch právních předpisů, na jejichž základě byly vydány.
Se závěrem, že podkladový titul nesplňuje kritéria ustanovení §73 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., souhlasit nelze. Ve výkazu nedoplatků – jak správně uvádí dovolatel – správní úřad označil daňového dlužníka v prodlení (J. B. st.), uvedl druh daně, výši nedoplatku na této dani, údaj o původní splatnosti dlužné daně, den, k němuž je výkaz nedoplatků sestavován, a výkaz je opatřen doložkou vykonatelnosti. O nesrozumitelnost (ani neurčitost) se nejedná, jestliže vymáhaná částka (215,- Kč) představuje třetinu celkového dluhu na penále na daň z převodu nemovitostí, a okolnost, že výkaz nedoplatků byl sestaven po smrti daňového dlužníka, není z hlediska materiální vykonatelnosti titulu podstatná.
Za nesprávný dovolací soud pokládá i závěr, podle něhož oprávněný neprokázal právní nástupnictví povinného. Z pravomocného usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 29 D 1582/98, jehož ověřenou kopii oprávněný předložil, se podává, že povinný (syn zůstavitele) je dědicem J. B., zemřelého 4. 10. 1998, a že na základě schválené dohody o vypořádání dědictví odpovídá v rozsahu jedné třetiny za zůstavitelovy dluhy. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 245/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 8/2005 pod č. 130, vysvětlil, že rozhodnutí o dědictví může v řízení, které nařízení výkonu rozhodnutí předchází, být významné toliko ve smyslu §256 odst. 2 o.s.ř., tedy jako listina, která (obecně) osvědčuje přechod povinností, jež smrtí zůstavitele nezanikly, na jeho právní nástupce. Nad rámec uvedeného je třeba poznamenat, že k přechodu závazku na dědice dochází i tehdy, není-li daňový dluh zůstavitele v rozhodnutí, jímž soud schválil dohodu o vypořádání dědictví (§175q odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), výslovně uveden (a vypořádán); daňová povinnost vzniklá před smrtí fyzické osoby totiž přechází na dědice ze zákona (srov. §57 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., §470 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů).
Odlišné právní posouzení, k němuž v dané věci dospěl odvolací soud, správné není a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl tudíž uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu