ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3037.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3037/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného statutárního města Pardubice , proti povinné M. N. , zastoupené advokátkou, pro částku 222.958,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 38 E 83/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze 16. 6. 2005, č. j. 22 Co 220/2005-38, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24. 2. 2004, č. j. 38 E 83/2004-5, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (Magistrátu města Pardubic, odboru sociálních věcí z 13. 9. 2001, sp. zn. POB 27/85, č.j. 6/2001, kterým byla povinná zavázána k vrácení neprávem vyplacené dávky sociální péče); odvolací soud dospěl k závěru, že k výkonu navržené rozhodnutí je formálně i materiálně vykonatelné, jelikož bylo řádně doručeno (podle §25 odst. 3 správního řádu zástupkyni povinné) a obsahuje náležitosti předepsané ustanovením §261a o.s.ř.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (zásadní právní význam spatřuje v tom, že napadeným rozhodnutím „je popřen základní poznatek obecné právovědy, že titulem může být pouze veřejná listina, která má zákonem předepsanou formu a v níž se ukládá určité osobě povinnost něco v určité době plnit“), dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu o materiální vykonatelnosti předmětného titulu. Podle jejího názoru je titul nevykonatelný proto, že jeho výrok je „značně zmatečný, nejasný, formulačně nezvládnutý (s nesmyslnou interpunkcí a v rozporu s Pravidly českého pravopisu) a vyvolávající závažné pochybnosti o rozsahu práv a povinností jeho adresáta“. Povinná osoba není individualizována v jeho výroku, nýbrž pouze v odůvodnění, a to ještě nedostatečně, totiž pouhým jménem a příjmením, bez uvedení jakýchkoli dalších identifikačních znaků. Kromě toho dovolatelce „není jasné, komu údajně svým jednáním měla způsobit škodu“, a „odkdy, dokdy a kdo měl dávku neoprávněně pobírat“.
Oprávněný navrhl zamítnutí dovolání.
Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněnými důvody je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
V daném případě však není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Právě v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, jímž Nejvyšší soud zamítl dovolání povinné proti usnesení ze 4. 11. 2004, č.j. 22 Co 284/2004-16, kterým krajský soud ve věci téže spisové značky změnil usnesení z 24. 6. 2004, č.j. 38 E 83/2004-9, jímž byl výkon rozhodnutí pro materiální nevykonatelnost zastaven, tak, že výkon rozhodnutí „se nezastavuje“, bylo vysvětleno, proč podkladové rozhodnutí odboru sociálních věcí Magistrátu města Pardubic z 13. 9. 2001, č.j. 6/2001, není materiálně nevykonatelné. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud s odkazem na závěry právní nauky i soudní praxe zevrubně objasnil, že při posuzování materiální vykonatelnosti nelze vycházet jen ze samotného výroku, ale – v případě potřeby, jak je tomu v souzené věci – i z jeho výkladu pomocí záhlaví a odůvodnění, a že závěr o materiální nevykonatelnosti lze dovodit jen tehdy, nelze-li výrok vyložit ani pomocí těchto dalších částí rozhodnutí. Protože dovolání v dané věci je téměř v plném rozsahu odůvodněno týmiž argumenty jako ve věci sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, Nejvyšší soud v jednotlivostech odkazuje na své rozhodnutí ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu