ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.4.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 4/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné H. P., zastoupené advokátkou, proti povinným 1/ M. M., zastoupenému advokátem, a 2/ D. M., pro 480.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. Nc 2709/2002, o dovolání povinného 1/ proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2003, č.j. 10 Co 682/2003-81, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2003, č.j. 10 Co 682/2003-81, se ve výrocích I. a III. zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil k odvolání povinného 1/ usnesení ze dne 7. 8. 2002, č.j. Nc 2709/2002-24, kterým okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 1. 7. 1997, č.j. Sm 287/97-8, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 11. 1997, č.j. 50 Cm 260/97-16, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2001, č.j. 50 Cm 260/97-261, a rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 1999, č.j. 5 Cmo 294/98-89, a ze dne 6. 3. 2002, č.j. 5 Cmo 272/2001-291, exekuci a jejím provedením pověřil soudní exekutorku (výrok I.), odvolání povinné 2/ odmítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny podmínky pro nařízení exekuce byly splněny. K námitce povinného 1/, že pro tutéž pohledávku je veden u okresního soudu pod sp. zn. E 1108/2000 výkon rozhodnutí postihující tentýž předmět, uvedl, že pokud exekutor zvolí stejný způsob exekuce, platí ustanovení §14 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. Na správnosti napadeného usnesení nemůže nic změnit ani povinným 1/ uváděné ustanovení §129 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
V dovolání (které podle jeho obsahu směřuje proti výroku I.) – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný 1/, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že řízení brání překážka věci rozsouzené, neboť nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 270 jsou – k vymožení téže pohledávky mezi týmiž účastníky na základě téhož exekučního titulu – postiženy jednak výkonem rozhodnutí prodejem nemovitostí (vedeným u okresního soudu pod sp. zn. E 1108/2000), a jednak exekučním příkazem č.j. Ex 454/02-19-Pl, který byl již exekutorem v souzené věci vydán. Jelikož ve spise založená plná moc právní zástupkyně oprávněné se týká jiného řízení, byl návrh na nařízení exekuce podán někým, kdo k tomu nebyl oprávněn. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a řízení zastaveno.
Oprávněná ve vyjádření uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za věcně i procesně správné; dovolání je opožděné a jeho účelem je podle jejího mínění zmařit či pozdržet výkon rozhodnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
To, zda rozhodnutí je zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., lze posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; výjimečně se může uplatnit i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jestliže posouzení, zda je řízení postiženo jemu odpovídající vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) je namístě podrobit stejnému režimu i argument existencí vad podle §229 odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004). Jelikož otázkou, jaký vliv má na řízení o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce skutečnost, že před rozhodnutím odvolacího soudu byl vydán exekuční příkaz postihující tytéž hodnoty, které jsou již postiženy dříve (pravomocně) nařízeným výkonem rozhodnutí vedeným mezi týmiž účastníky pro tutéž pohledávku přiznanou týmž exekučním titulem, dovolací soud dosud neřešil, je dovolání přípustné, a je i důvodné.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002, uveřejněném v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2003 pod č. 187, a v usnesení ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1481/2003, vyložil, že ve vztahu mezi řízením o soudní výkon rozhodnutí a exekučním řízením podle zákona č. 120/2001 Sb. nastává překážka věci pravomocně rozhodnuté tehdy, byl-li vydán exekuční příkaz, ačkoli mezi týmiž účastníky byl k vymožení stejné pohledávky přiznané týmž exekučním titulem již dříve (pravomocně) nařízen výkon rozhodnutí stejným způsobem, na který zní exekuční příkaz, a postihující týž předmět výkonu.
Vydání exekučního příkazu postihujícího tytéž nemovitosti, jichž se týká dříve nařízený výkon rozhodnutí, proto brání překážka věci rozsouzené. Ta patří mezi podmínky řízení, které nelze odstranit a vedou k zastavení řízení.
Protože k podmínkám řízení je soud povinen přihlédnout v každém stádiu řízení, platí, že vydání exekučního příkazu v průběhu řízení o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce musí vést k zastavení exekučního řízení v rozsahu, v jakém byly nemovitosti, ohledně jejichž prodeje byl nařízen výkon rozhodnutí, postiženy exekučním příkazem.
Protože právní názor odvolacího soudu je nesprávný, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve výrocích I. a III. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.). V něm odvolací soud prověří tvrzení povinného, že v souzené věci byl vydán exekuční příkaz postihující tytéž nemovitosti, jichž se týká výkon rozhodnutí vedený u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. E 1108/2000, a v kladném případě ohledně těchto nemovitostí usnesení soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne podle výsledku dalšího řízení buď soud (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.) nebo soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu